Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu

Štítek: skalničky (Strana 1 z 3)

Botanikova zahrádka: jestřábníky z hor II

Doposud jsme se zabývali jestřábníky z podrodu Pilosella (dnes jsou většinou vyčleňovány do samostatného rodu Pilosella, takže např. j. oranžový je uváděn pod jménem Pilosella aurantiaca; v českém jmenosloví se pro ně někdy používá rodové jméno chlupáček). Zahradnicky zajímavé a cenné druhy jsou ale i mezi tzv. „pravými“ jestřábníky (Hieracium v úzkém pojetí). Na rozdíl od výše zmíněných druhů nemají výběžky, což může být výhodou i nevýhodou – nemusíme se bát, že nás nemine jejich omezování, na druhou stranu je nemůžeme nikdy použít jako náhradu trávníku a ve většině případů je vhodné je pěstovat na skalkách. Nejoblíbenější jsou dva druhy – jestřábník huňatý (Hieracium villosum) a H. mixtum (české jméno nemá).

Hieracium villosumO
jestřábník huňatý Hieracium villosum

Jestřábník huňatý (H. villosum) dorůstá výšky 20-35 cm, lodyha je obvykle nevětvená, listy jsou nápadně sivě zelené a bíle vlnatě chlupaté, přízemní listy (nahloučené do růžice) jsou řapíkaté, s čepelí podlouhle eliptickou až podlouhle obkopinatou, lodyžní listy obvykle v počtu 4-8, úbor je obvykle pouze jediný, nápadné jsou velmi široké vnější zákrovní listeny. Zeměpisný areál zahrnuje pohoří střední, jižní a jihovýchodní Evropy; u nás je znám pouze z několika lokalit v Hrubém Jeseníku, běžnější je ale už ve vápencových pohořích na Slovensku. Pěstování není zcela snadné, vyžaduje dobře propustnou kamenitou vápnitou půdu (nejlépe skalky z vápence nebo dolomitu) a slunnou polohu. Vzhledem poněkud podobné (huňatě až vlnatě chlupaté, na pohled šedobílé) jsou tři další vzácně pěstované druhy, H. tomentosum (H. lanatum), H. pannosum a H. waldsteinii, a vlastně i H. mixtum, které si ale zaslouží samostatný odstavec.

Hieracium mixtum
Hieracium mixtum

Hieracium mixtum (v zahradnické literatuře často uváděné jako H. bombycinum) je 8-20 cm vysoká trvalka s přízemní růžicí hustě vlnatě chlupatých řapíkatých listů s obvejčitou až kopisťovitou čepelí, jednoduchou nebo v horní části větvenou hustě chlupatou lodyhou a 1-4 úbory se žlutými květy. Pěstování není příliš obtížné, vyhovuje mu sušší kamenitá zásaditá hlinitopísčitá půda a slunné stanoviště. Původní je ve středních a severních Pyrenejích a v Kantabrijském pohoří (Cordillera Cantábrica). Hieracium mixtum ale bylo překvapivě nalezeno v roce 2006 v přírodě i v Česku, v Hrubém Jeseníku u silničky z horské chaty Ovčárna na vrchol Pradědu. Rostliny tu byly s největší pravděpodobností záměrně vysazeny, méně pravděpodobné je nezáměrné zanesení semen z rostlin pěstovaných v okolí (nikde blízko ale pěstován není). Podobný synantropní výskyt je znám i z Dolního Saska v Německu.

Foto: Petr Kocián

Nenáročná skalka

Skalka k podepření svahu z lomového kamene může splnit svůj účel  →

Zároveň může být praktická tím, že mezírky mezi kameny jsou vysypané kačírkem a navazují na okapový chodník  →

 

Ve štěrku mohou růst skalničky  →

nebo jehličnany  →

a skalníky  →

 

S kačírkem je pravděpodobně o něco snadnější údržba než bez něj…

… pokud se nemýlím, vyrůstá vlevo ve štěrbině jitrocel větší.

 

Může trvat několik let, než půda mezi kameny zaroste vysázenými druhy  →

 

Celkově zhodnoceno, drsná skalka z lomového kamene a kačírku může být dobrou volbou, ať z praktického hlediska, tak estetického.

 

Foto: autorka

 

Druhy pro skalky: tulipány

Rod tulipán má asi 100 druhů, které rostou v jižní Evropě a stepích střední Asie. Název rostliny je odvozen z perského slova toliban, což znamená ozdobná pokrývka hlavy (turban). Tulipány jsou už dlouho oblíbené a patří mezi nejstarší pěstované cibuloviny. Ačkoliv to nejsou typické skalničky, jsou její jarní pestrou ozdobou, především botanické druhy, které jsou nízké a kvetou časněji než skupina zahradních tulipánů.

Tulipa tarda

Obr.: www.alpinegardensociety.net

Tulipa kaufmanniana

Pochází z hor Turkestanu, je vysoký 0,20 m a kvete velmi časně v březnu a dubnu. Květy se úplně otevírají, jsou žluté nebo v odstínech žluté a červené barvy. Listy jsou sivozelené. Daří se mu v hlinité propustné půdě na slunci, kde bohatě kvete. Cibulky vydrží v půdě několik roků, takže je nemusíme každoročně vybírat. Existuje velký počet kultivarů vhodných pro skalku.

Tulipa pulchella

Roste v Malé Asii a Iránu. Tulipán je vysoký 0,10 m, má 2 až 4 úzké olivově zelené listy, které tvoří malou růžici. Květy jsou zprvu převislé, teprve později vzpřímené, fialové, na bázi s žlutou, modrou nebo modročernou skvrnou. Kvete ještě před T. kaufmanniana. Vyžaduje písečnou půdu, na jaře vlhkou, v létě suchou.

Tulipa tarda

Je původem z Turkestanu. Výška je 0,10 – 0,15 m. Podlouhlé listy jsou sivozelené, v růžici. Na stvolu je několik malých květů, které jsou uvnitř žluté, vně sivozelené. Kvete v dubnu a květnu. Má rád propustnou, mírně vápenatou půdu, na jaře potřebuje dostatek vláhy, v létě sucho. Na slunečném místě bohatě kvete. Cibuli sadíme koncem září do hloubky 10 cm a 15 cm od sebe. Uplatní se ve skupinkách.

Převzato z: J.Krejča, A. Jakábová: Skalničky

Další informace a fotografie: http://botany.cz/cs/tulipa-tarda/

http://www.alpinegardensociety.net/competitions/online-show/2010/Tulipa/837/

« Starší příspěvky

© 2024 My a zahrada

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑