Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu

Rubrika: Jedlé rostliny (Strana 1 z 5)

Podzimní výstava ovoce u ochránců přírody

V posledních dnech listopadu 2025 proběhla výstava starých zimních odrůd jabloní a hrušní. Mimo toho, že jsme viděli mnoho odrůd jablek a některé z odrůd hrušek, jsme si do Prahy dovezli k určení i některá nám neznámá jablka. A odcházeli jsme s většinou určenými odrůdami, snad kromě jednoho exempláře…

Ale popořádku, nedřív nás v Domě ochránců přírody přivítala vánoční atmosféra s ukázkami krásných rukodělných ozdob s použitím ovoce ↑

Souběžně jsme také obcházeli a nakukovali do košíčků a několik málo odrůd jsme i poznávali, ale drtivou většinu jsme neznali. Což se trochu vylepšilo, když nám účastníkům Ing. Zdeněk Buzek dával ochutnávat z různých košíků a snad jsem se poté i já něco přiučila a zapamatovala…

Měli jsme štěstí a mohli si vyslechnout dvě přednášky – první od Ing. Zdeňka Buzka Zimní odrůdy jablek a druhou od Ing. Vojtěcha Ptáčka Méně známé ovoce.

No, a nakonec došlo na naše dovezené ovoce. Nadšení pana inženýra Buzka, co vytáhneme z tašky, bylo oblažující a povzbudivé, ale i další pomologové ing. Michal Pašek a ing. Vojtěch Ptáček radostně sledovali, jakého „králíka vytáhneme z klobouku“ – v našem případě jaké jablko vytáhneme ze sáčku. (A rozhodně se to opakovalo u druhých návštěvníků s jejich donesenými plody.)

S čím jsme nakonec odcházeli:

Poznali v Rozmarýnce, jablku z Bruzovické zahrady, Rozmarýnové červené

Rozmarýnové červené
na výstavě měli bílou variantu Rozmarýnového

Náš domnělý Kardinál žíhaný určili jako Nitschnerovo jahodové

Nitschnerovo jahodové
Nitschnerovo jahodové

Z velkého červeného jablka z havířovské zahrádkářské kolonie se vyklubal Táborita

Táborita
Táborita

Veliké zelenožluté jablko, v tomto případě ze zahrady v Petrovicích u Zlatých Hor, bylo Boikovo obrovské

Boikovo obrovské

Našeho favorita na Pašíkovo jablko nám přítomní pánové nerozporovali; dalším důležitým krokem bude vyjádření pamětníka, který si chuť Pašíkova pamatuje...

Pašíkovo jablko

K ochutnání byly kromě vystavených odrůd jablek a hrušek také sušené křížaly a pracharanda

ukázka sušených plodů a pracharandy

Odcházeli jsme dobře naladěni, že jsme viděli a vyzkoušeli fakt hodně jablek i několik hrušek a jako velmi chutné se ukázalo třeba jablko Beforest nebo hruška Nela

…a že se povedlo určit mnoho z dovezených odrůd…

.

.

.

.

.

.

Hrušeň z centra města: Předobrá

Dlouhou dobu nám vrtalo hlavou, co je to za výborné hrušky, které každé září plodí strom uprostřed města. Hrušky mají náramnou chuť, ale bohužel většina jich padá z výšky a pod stromem v trávě i na chodníku si na nich pochutnávají hlavně včely, vosy, motýli…

hrušeň s plody

Což je veliká škoda, pochutnat by si mohli i lidé. Snažili jsme se proto už před několika roky odebrat rouby a naroubovat je na semenáče hrušní. Několik malých stromků nám roste, ale v jílovité půdě rostou velmi zvolna, optimisticky řečeno. Abychom si citrónovo-sladkou šťavnatou chuť užili, byli jsme koncem září na nedělním lovu v centru Ostravy. K naší velké radosti se pak o týden později na podzimní Floře Olomouc u stánku Českého svazu ochránců přírody podařilo odrůdu určit. Pomologové Vojtěch Ptáček s kolegou dohledali, že se jedná o plody Předobré máslovky.

hrušeň Předobrá

Už v r. 1907 v Moravském ovoci začíná František Suchý popis máslovky Předobré slovy: „Již podle jména lze pozorovati, že zde běží o hrušku velejemnou, která jest mezi podzimními odrůdami nejdelikátnější.“ Uvádí to jako důvod, proč ji zařazuje do normálního výběru ovocných odrůd. Dalším důvodem pro zařazení do sortimentu je i vitalita stromu, který roste živě s rovným silným kmenem a je zdravý, netrpí nemocemi a má každoroční úrodu. Potřebuje růst v teplé, výživné, dostatečně vlhké půdě na teplém, chráněném místě… jak je vidět, našemu exempláři hrušně se výborně daří v mikroklimatu centra města (a kde sama sebe hnojí svými plody).

Plody bývají středně veliké, nesouměrně kuželovité, ke straně stlačené, baňaté. Barva hrušek je nazelenalá až zlatožlutá, jejich povrch je jemně skořicově rzivý. Celá hruška (slupka i dužnina) je velmi jemná, dužnina navíc máslovitá, šťavnatá. Chuť je libě kořeněná a pikantně navinule sladká, výrazná. V době zralosti – přelom září, říjen – je to doslova zakuskoidní ovoce; ale i tvrdší hrušky, ještě před plnou zralostí, jsou jedlé, s typickou sladko-citronovou příchutí.

Jádřinec má malé komory, bývá v nich po dvou téměř černých jádrech.

Jan Říha v Českém ovoci I. Hrušky (1937) udává, že je Předobrá původem z Francie z oblasti Anjou, vznikla společným vysazením Děkanky zimní, Angoulêmské a Gros Blanquet v první polovině 19.stol. Z Čech ji uvádí v zahradách Pomologického ústavu v Troji. Jak se zdá, nebyla u nás odrůda nikdy příliš rozšířená. Recentně můžeme dohledat na stránkách ČSOP stareodrudy.cz výskyt Předobré v jednom sadu u Karlových Varů.

Skvělou chuť hrušek v názvu vystihuje nejen čeština, ale také němčina: ´Hochfeinebutterbirne´. Mimořádné chuti si byli vědomi už v mateřské Francii, neboť novou hrušku nazvali ´Beurré Superfine´, a že tam vyšlechtili mnoho a mnoho odrůd hrušní!

Navzdory tomu, že je Předobrá máslovka stará francouzská odrůda, která u nás pravděpodobně nikdy nebyla hojně vysazována, možná se s ní v budoucnu budeme setkávat častěji. Pokud se nadchneme, lze stromek sehnat. Po domluvě ji množí Stanislav Boček vysokokmeny.cz a na e-shopu ji aktuálně nabízí školka skolkabilekarpaty.cz .

Použitá literatura:

František Suchý: Moravské ovoce

Jan Říha: České ovoce I, Hrušky

Josef Vaněk: Lidová pomologie II, 100 Hrušek

Černík, Boček, Večeřa: Malá pomologie 2, Hrušky

Foto:

autorka

Zabezpečení větví slivoně před rozlomením

Letošní úroda švestek vypadá nadějně, ale větve se jejich váhou hodně skláněly, až to vypadalo nebezpečně z hlediska ohrožení větví i plodů.

Proto jsme zkusili větve nejdřív podepírat, jenom to však nestačilo – všechny se podepřít nedaly. Tak jsme využili lanové vybavení a větve svázali →

Podepřené a svázané větve slivoně s hojnou úrodou zatím zelených plodů
Pohled do koruny stromu na vazby

A pod stromem teď hlídkuje naše Amálka →

« Starší příspěvky

© 2025 My a zahrada

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑