Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu

Štítek: sad (Strana 1 z 3)

Kardinál žíhaný k upečení kardinálního koláče

Jablko Kardinál žíhaný je velmi stará odrůda. Máme ho ve starém sadu, kde roste jako strom s nahnutým kmenem →

jablko Kardinál žíhaný ve starém sadu (po ořezu před několika lety)

Náš Kardinál je asi 80letý, plodí v některých letech více a v jiných méně. Jablka jsou velká, dost typického tvaru – což mě těší, je to jedna z minima odrůd, které díky pomůcce – tvar „kardinálské čepice“ rozpoznávám. Jablko je totiž nahoře u stopky širší a ke kalichu se zužuje, kromě toho má viditelná žebra a jablko pak opravdu vzdáleně připomíná načechranou čepici. Červenožlutou čepici – má červené žíhaní na žlutém základu.

jablka s hladkou lesklou slupkou
široce žebernatý Kardinál žíhaný

Kardinál žíhaný má malý kalich – tmavý puntík na spodu jablka, který je zbytkem po květu, přesněji suchým zbytkem po zelených kališních lístcích, které v květu před několika měsíci podpíraly bílo-růžové korunní lístky →

kalich je malý v širší jamce
stopka je krátká a silná, stopečná jamka je paprsčitě rzivá

Jablko Kardinál žíhaný neboli Šálové, je velmi stará odrůda neznámého původu. Uvádí se, že stromy rostou křivě, ale zdravě a mají rozložitou korunu s rozkleslými větvemi. Dožívají se dlouhého věku. Předností odrůdy je malá náročnost na stanoviště a odolnost proti chorobám. Daří se jí dobře i ve vyšších a drsnějších polohách, chráněných před větry. Snáší zatravnění.

Jablka se sklízí v polovině září, dozrávají brzy po sklizni a vydrží do prosince, při dobrém skladování i déle. Hodí se především ke zpracování. Chuť jablka je sladce nakyslá; dužnina je kyprá, žlutobílá, i v lednu ještě pevná a to kupodivu i po upečení… koláč s Kardinálem byl moc dobrý, z velké části právě díky pevné konzistenci krájených kousků, kterým dodala výraznější chuť citronová šťáva. Při troše fantazie připomínal koláč s hruškami:)

Návod na kardinální koláč:

Zapékací formu na koláč nebo při větším množství jablek velkou dortovou formu vymažeme máslem. U jablek odstraníme jádřince a krájíme je i se slupkou na asi centimetrové kousky (nebo o něco větší). Ty nasypeme do formy a pokapeme citronem. V míse zamícháme tvaroh, cukr, vejce, pohanku a případně tolik mléka, abychom ještě tekutou směsí mohli přelít kousky jablek ve formě. Nakonec povrch posypeme čerstvou citronovou kůrou a šup s koláčem do trouby.

Suroviny na koláč:

3 – 6 Kardinálů

15 dkg mleté pohanky (nebo polohrubé mouky) s půlkou prášku do pečiva

12 dkg cukru

2 vejce

250 g tvarohu

1 bio citron

Přiměřeně mléka …


Zdroje k popisu odrůdy:

Václav Tetera a kolektiv: Ovoce Bílých Karpat, Veselí nad Moravou 2006

A. Dvořák, J. Vondráček, K. Kohout, J. Blažek: Jablka, Academia Praha 1976

Karel Kohout: Malá pomologie 1 jablka, SZN Praha 1960

Hruškojeřáb ouškatý – xSorbopyrus auricularis

Hruškojeřáb ouškatý je u nás spíše známý pod názvem Tatarova hrušeň neboli Tatarka. Tatarova hrušeň je ale přesněji jeden z kultivarů hruškojeřábu ouškatého. Už z názvu rostliny lze odvodit, že je to mezirodový kříženec, a to hrušně obecné a jeřábu muku. Strom je až 15 m vysoký, má bohatá chocholičnatá květenství a dává malé plody podobné hruškám.

V našem sadu roste Tatarka vysazená v roce 2019 poměrně bujně, zřejmě jí nevadí jílovitá půda, naopak vypadá, že se jí v ní líbí →

jaro 2022
Tatarka se v květu vyrovná okrasným stromům

Přestože se uvádí, že Tatarka plodí až za sedm nebo deset let po výsadbě, tato tříletá plodila už letos na podzim →

září 2022
plod hruškojeřábu ouškatého

A my jsme v září mohli ochutnávat první plody. Po hrušni jsou plody sladké, po jeřábu poněkud moučnaté.

Aktuálně zasněžený sad s Tatarkou →

prosinec 2022

Hruškojeřáb ouškatý je zdravě rostoucí strom, který netrpí na rez hrušňovou. Má nesporně okrasnou hodnotu a dalším nezanedbatelným plusem jsou jedlé plody, které se sklízí v polovině září. Jsou vhodné ke zpracování, ale pokud si hruštičky chceme vychutnat, neměli bychom otálet, brzy moučnatí.

O Tatarce také v příspěvku: vyber-ovocnych-druhu-v-sadu

Virtuální procházka sadem – co v něm roste?

Vjezd do sadu →

hlavní cesta přes sad (od silnice k domu) s prvním rozcestím →

hlavní cestu lemuje pruh výsadby z jeřábů ptačích a arónií →

výsadba kolem altánu – pohled při příjezdu →

výsadba kolem altánu – pohled při odjezdu →

za altánem naproti jeřábům rostou jabloně a dříny →

a za dříny zase jabloně →

první odbočka je na střední travnatou cestu →

druhá odbočka je na krajní travnatou cestu →

jabloně a slivoně lemující krajní cestu →

krajní cesta v úseku kolem nádrže obsluhuje serozápadní část sadu →

a stoupá na mírný hřebínek s hrušněmi, kde začíná oplocená zahrádka →

kolem oplocené zahrádky vede cesta k jeřabinovému lesíku →

v jeřabinovém lesíku se cesty spojují a míří k výhřevnému valu v severovýchodním rohu sadu →

před valem nebo na něm rostou teplomilné rostliny →

vzpřímené, i v dospělosti úzké, koruny hrušní umožňují výhled od valu do krajiny, v případě oparu alespoň na altán →

za jeřabinovým lesíkem je vidět oplocená zahrádka →

před plotem roste samosprašná višeň →

uvnitř zahrádky rostou dva různé kultivary dřínu japonského a dva bezy černé, jeho žlutolisté sloupovité kultivary →

a dvě střemchy viržinské, její červenolisté kultivary →

za lavicí je ze zahrádky východ k hrušním, vysázeným na hřebínku →

vlevo za hrušněmi pokračuje střední travnatá cesta směrem k rozcestí s hlavní cestou →

po střední cestě k rozcestí →

ještě blíže k rozcestí a zároveň dál a níž za mírným hřebínkem, jsou po obou stranách vysázené jabloně →

po hlavní cestě se zase dostaneme k sakurám u vjezdu a procházka sadem může začít nanovo →

Výše uvedené druhy a kultivary vyznačené v procházce sadem najdeme v plánku sadu, který je součástí příspěvku:

« Starší příspěvky

© 2023 My a zahrada

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑