Ve švýcarské vesnici Escholzmatt jsme narazili na krásnou malou zahradu, ve které to bujelo a kvetlo. A nejen uvnitř, ale taky mezi plotem a ulicí →
Už samotný plot byl velmi sympatický – nízký a přerušovaně složený ze dvou komponent ↑↓
oplocení z jihu
Což je výborný nápad, kdy jsou hmotné bloky gabionu zjemněné subtilními kovovými mřížkami a oplocení se tak stává součástí zahradní kompozice založené na hojnosti rostlin →
Něžné plaménky využívají ke šplhání mřížku a zároveň tvoří kontrast s gabiony…
Z východní strany cloní zahrádku hortenzie a réva →
oplocení z východu, zeleň a nesmělou bílou hortenzii oživují modrý plamének a černucha
Po obvodu vyplňují místo mezi plotem a asfaltem jak hortenzie, tak menší keříky a letničky →
jižní část
Řádky zeleniny a nezbytný sud na vodu uvnitř zahrádky →
poblíž domu tvoří celoroční kulisu tvarované dřeviny
Zeleninové záhony jsou oddělené mřížkou a obsluhované z chodníčků ↑↓
Koncem června nakvétaly bílé hortenzie, u růžově kvetoucích se teprve klubaly první náznaky barvy ↑↓
Začátkem září se i v roce 2025 ve Varšavě konala výstava polských školkařů. Možná nebyla tak rozsáhlá jako před 14 lety: Varšavská výstava ZIELEŃ TO ŻYCIE, ale rozhodně byla inspirující a nápaditá →
K vidění byly známé i méně známé kultivary zahradních rostlin →
Mou pozornost upoutaly také dva v létě kvetoucí keře →
netvařec šedý Amorpha canescens
Bylina až polokeř netvařec šedýAmorpha canescens z čeledi bobovitých dorůstá výšky kolem 1 m. Pochází z centrální části Severní Ameriky (USA, Kanada), kde roste v suchých prérijních společenstvech (například s klejichou Asclepias tuberosa nebo známější zavinutkou Monarda fistulosa). Má složené listy skládající se z četných drobných bíle chloupkatých lístků, které mají popelavou barvu a díky obojímu působí světlým, jemným dojmem. Netvařec kvete od června do srpna modrofialovými květy s viditelnými žluto-oranžovými tyčinkami. Květenství vypadají jako věžičky nad bílo-šedými listy a přinášejí radost nejen lidem, ale i včelám. Na podzim uzrávají kratinké zahnuté lusky. Netvařec šedý má malé požadavky. Dobře roste na chudých, písčitých půdách a velmi dobře toleruje období sucha. Je také odolný vůči mrazu (zóna 5). Lze ho tvarovat do nízkých živých plůtků.
Netvařec šedý Amorpha canescens je u nás neobvyklý, spíše se můžeme setkat s netvařcem křovitým Amorphafruticosa s tmavšími květy, který je také nenáročný na stanoviště, ale je invazivním druhem, který vytlačuje původní vegetaci.
drmek Vitex ‚Magical Chicagoland Blues‘
S kultivarem drmku Vitex ‚Magical Chicagoland Blues‘ je to složité… dohledala jsem, že je to pravděpodobně hybrid mezi drmkem obecným a okrouhlolistým Vitex agnus-castus x Vitex rotundifolia vyšlechtěný v Chicagské botanické zahradě jako kultivar nazvaný Chicago Blues. Kultivar kvete od července do září modrými hluchavkovitými květy. Na rozdíl od drmku obecného je to více kompaktní, zaoblený keř vysoký asi 1,5 m a je odolný do -15°C. Nejlépe se mu daří na plném slunci a pak i bohatě kvete. Vytváří barevné a voňavé ohnisko, které přitahuje opylovače. Vitex ‚Magical Chicagoland Blues‘ preferuje dobře odvodněné půdy. Během prvních let po výsadbě se doporučuje pravidelné zalévání, aby se vytvořily silné kořeny a pak se rostlina stává tolerantní vůči suchu. V chladnějších oblastech je vhodné zimní zamulčování.
S rodičovským druhem drmkem obecným se můžeme potkat ve Středozemí, kde keře na první pohled vypadají jako nějaké přerostlé perovskie nebo spíše jako kříženci mezi perovskií a komulí →
velký keř drmku v Provence
drmek v Provence, klasovitá květenství
Z varšavské výstavy jsem si nakonec odvezla svůj úlovek →
v popředí nenápadný pnoucí plamének Clematis ´Rooguchi´ s něžnými zvonečky do modra
Ogoród Botaniczny Uniwersytetu Warszawskiego byl založen v roce 1819 jako třetí polská botanická zahrada po Krakově (1783) a Vratislavi (1811). O založení zahrady na dnešním místě se zasadil polský biolog a botanik Michał Szubert, který měl také zásluhu o sběr rostlin – během 6 let nasbíral 10 000 druhů rostlin. Dnes má zahrada přibližně 5 hektarů s 5 tisíci druhy rostlin.
Červnová návštěva zahrady je jedinečný zážitek, kdy jsme mohli obdivovat rozkvetlé záhony keřů a bylin i příjemný stín pod vysokými stromy.
štěrkové cesty zahradou
Hned v úvodu jsme se vydali na prohlídku užitkových záhonů s mnoha pěstovanými rostlinami, které člověk zná z talíře, ale už málokdy si uvědomuje, jak vypadá a kvete celá rostlina.
jednoduchá konstrukce pro popínavé fazole
Část zahrady byla věnována mokřadním a vodním rostlinám →
cesta vedla k betonovým nádržím
Zahradu využívají Varšavané jako vítané místo pro akce a pikniky ↑
Z dálky na sebe vůní upozorňovala růžová zahrada, kde v tu chvíli byly v plném květu mnohé kultivary růží →
Rosa ´Tommelise´
Rosa ´Semiplena ´
Velkou inspirací byly zahradní stavby a vychytávky, které jsme cestou objevili. Třeba mříž pro popínavé rostliny, lavice, podpěry pro pivoňky →
↑ podpěry pro pivoňky ↓
mříž s popínavkami
klasická lavička pod pergolou
netradiční lavička
Cestou nás překvapil keř s narůžovělými velkými květy se žlutým středem, který se dle jmenovky pod ním ukázal být sazaníkem čínským. Tato vzácnost patří mezi čtyři druhy z rodu sazaník a v přírodě se vzácně vyskytuje v údolích s listnatými lesy v jihovýchodní Číně. Ostatní tři sazaníky se vyskytují v Severní Americe a především se sazaníkem květnatým se občas můžeme setkat.
