Zahrada, která by měla své neodolatelné kouzlo v zimních měsících, je asi vzácnost. Tato zahrada ho má – díky úžasné kompozici pečlivě zastřižených dřevin střídajících se s volně rostoucími. Rovně tvarované jsou buky nebo habry, do kopulí zastřižené jsou tisy a buky.
S úhlednými střihy kontrastují vícekmenné obláčkové lísky a v mírné zimě kvetoucí vilín Hamamelis × Intermedia ´Pallida´.
Cihlová cesta vede dál do zahrady, aby odkryla další výsadbu. V zimě to jsou čemeřice a sněženky. V teplejších ročních obdobích je výhled na jarmanky, krvavce a kosatce sibiřské v trsech trávy metlice.
Autor zahradního návrhu, Arne Maynard, má ostatně zastřižené tvary v zahradách v oblibě a jsou působivé nejen v zimě, ale i po zbytek roku →
V New Yorku po mnoho let stála nevyužitá nadzemní železniční trať, která v průběhu 20. století sloužila pro nákladní dopravu mezi městskými továrnami. Díky dvěma nadšencům, kterým se líbila v tu chvíli už zdivočelá, rumištní květenou zarostlá stará trať, se rozběhla namísto demolice její záchrana a nakonec se podařilo přetvořit nadzemní kolejiště na veřejný park. Na přerodu železnice v park se podílela firma zabývající se zahradní architekturou James Corner Field Operations, designové studio Diller Scofidio + Renfro a jako návrhář výsadby byl vždy přizván Piet Oudolf. Jeho úkolem bylo na základě původní vegetace kolejiště – která zahrnovala jak místní druhy rostlin, tak druhy spontánně rozšířené ze zahradních výsadeb – navrhnout kombinaci, která by připomínala tuto zarůstající flóru, ale zároveň by byla více barevná a okrasná.
něžná příroda mezi velikány – to je High Line
High Line vede ve výšce mezi budovami, dříve průmyslovými, nyní rezidenčními, někdy jimi přímo prochází, tak, jak dříve vedly koleje →
Design parku nápaditě a zároveň krásně odkazuje na původní funkci stavby – jsou v něm zahrnuty pražce, koleje, lehátka na kolejích… park je dlouhý dlouhý 2,33 km a byl vytvořen v několika etapách (2009, 2011, 2014, 2019). A další úpravy probíhají.
osázené koleje i pražce připomínají původní divoce zarostlé kolejiště
pojízdná lehátka pod korunami škump i lavice „z pražců“
výsadba navozuje dojem spontánního šíření
Výsadba Pieta Oudolfa symbolizuje přirozenou sukcesi od lučních společenstev přes křovinato-travní porost po otevřený světlý les.
jedna z lesních oblastí
jalovec a břízy (Juniperus virginiana, Betula populifolia) v lesní části v Chelsea Thicket
Koncem podzimu přichází období suchých stonků a semeníků, jejichž kouzlo umí Piet Oudolf uplatnit →
podzimní „luční porost“ vnáší na High Line přirozenou sezónnost
zlaté trsy trvalky Amsonia hubrichtii
Po průchodu kolem travních ploch s vtroušenými úbory amerických prérijních bylin (hvězdnic, třapatek, zápleváků, slunečnic, krásnooček – Aster, Echinacea, Helenium, Helianthus, Rudbeckia, Coreopsis…), se návštěvník dostává do oblasti s vtroušenými keři (muchovníky, rujemi, škumpami – Amelanchier, Cotinus, Rhus…) a jejich listí před opadem předvede poslední barevný koncert. Posléze návštěvníka obklopí stromy (břízy, jabloně, magnolie – Betula, Malus, Magnolia…), které jsou podsazeny půdopokryvnými rostlinami. Začátkem prosince vyniknou jejich holé kmeny a nabydou na významu jejich tvary vystupující z podrostu →
Oudolfův koncept výsadby tak rozdělil park na větší oblasti, které mají určitý charakter – luční, křovitý, lesní. Oblasti jsou rozdělené na zóny, kde početně dominují druhy (kultivary) trav tvořící bázi výsadby. V ní jsou rozptýleny bloky jiných trav a volné trsy trvalek.
Procházka po High Line nabízí i setkání s uměním →
suché trsy trav jsou společníci skulptury Windy od Meriem Bennani
podzimní porost obklopuje sousoší Women & Children od Niny Beier
Jak říká Robert Hammond – jeden ze zachránců High Line (spolu s Joshua Davidem) – o Oudolfově práci v předmluvě ke knize Landscapes in Landscapes: „Pietova krajina umožňuje lidem lépe dýchat – ne pro svou pěstěnou krásu, ale pro svou schopnost měnit se jako příroda.“
Navštívit zahradu anglického zahradního architekta Johna Brookese, známého autora mnoha i do češtiny přeložených knih o navrhování zahrad, je bezesporu nezapomenutelný a vysněný zážitek znalého zahrádkáře. Tento zážitek si dopřáli přátelé, kteří se loni vydali na prázdninovou cestu do Anglie a v plánu měli i Brookesovou zahradu Denmans Garden. Počasí jim přálo a tak i my můžeme nahlédnout známé zahrady (např. z Velké knihy malých zahrad) →
Z výběru stromů je zřejmé, že John má ve zvláštní oblibě katalpy ↑ Catalpabignonioides ´Aurea´ + Catalpabignonioides katalpa trubačovitá
Zahrada skýtá výhledy na rozmanitou výsadbu →
na tajuplné stinné průchody →
na klidná zákoutí →
na drobná překvapení →
taktéž na příkladné kombinace rostlin →
a v neposlední řadě na známá místa z Největší knihy o zahradě →
Po krásné, inspirující a nadšením naplňující procházce přichází na řadu hmotné uspokojení návštěvníků a nabízí se možnost občerstvení nebo získání úlovku pro vlastní zahradu →
