Rezidence Wilanów je nejlépe zachovaným barokním královským palácem v Polsku, stejně jako rozsáhlý park s různými zahradními uspořádáními. Park přechází do přírodní rezervace Morysin v nivě řeky Visly.
Nejdříve byla v meandrech Visly vesnice Milanów, o které je zmínka z 12. století. Později kolonizovali bažinaté oblasti a údolí řek v Polsku Olendři, což byli nizozemští a němečtí osadníci, kteří byli experty na vysoušení mokřadů. Vesnici v průběhu času vlastnili benediktíni nebo rodina Milanowských. V polovině sedmnáctého století ji vlastnil Bogusław Leszczyński, který zde začal stavět panské sídlo. Historie královského paláce se začala psát v r. 1677, kdy rozestavěný statek koupil král Jan III.
Polský král Jan III. pocházel z rodu Sobieských a rozhodně stojí za pár řádků navíc. Jan Sobieski žil v letech 1629–1696 a byl vynikající vojevůdce. Mezi jeho největší vítězství patřila bitva u Chotynu v roce 1673, díky němuž byl o rok později zvolen polským králem. O deset let později následovalo další velkolepé vítězství nad Osmanskou říší v bitvě u Vídně, které mu zajistilo mezinárodní slávu a titul Obránce křesťanství. Ačkoliv Janu III. přinesly slávu především vojenské triumfy, chtěl založit svou vládu na mírovém rozvoji věd, umění a zemědělství.
Jan III. cítil potřebu občasného pobytu mimo varšavský královský hrad. Hledal místo dostatečně vzdálené a zároveň dostatečně blízko, aby neztratil ze zřetele chod státních záležitostí. A tak díky příteli koupil v roce 1677 vesnici Milanów. Král nechal na místě rozestavěného statku dostavět výstavný palác po vzoru francouzských paláců a italských vil a název se změnil na Wilanów.
Palác Jana III. s okolními zahradami a přírodním parkem byl jedinečným místem, kde panovník odpočíval, trávil čas s rodinou, věnoval se svým vědeckým a zahradnickým zájmům a vedl politické i vědecké diskuse.
Už v roce 1805 jeden z následných majitelů Wilanówa, Stanisław Kostka Potocki, zpřístupnil veřejnosti interiéry paláce spolu s bohatou sbírkou evropských a orientálních děl a nedocenitelných předmětů spojených s historií Polsko-litevské unie a rodiny Sobieských, aby připomínal Polákům jejich historii v dobách, kdy polština nebyla na evropské mapě.
Po druhé světové válce, v rámci agrární reformy, se Wilanów stal majetkem státu a budovy se zahradami se staly pobočkou Národního muzea ve Varšavě. V roce 1954 začaly rozsáhlé revitalizační práce. Muzeum bylo otevřeno v září 1962 a palác i zahrady byly zpřístupněny veřejnosti.
Barokní symetrická rezidence má osu, které vede od východu na západ. Osa dělí palác na jižní část, kde jsou královské komnaty, a na severní část s královninými komnatami. Bohatě zdobený palác je obklopený nádhernými formálními zahradami.
Zahrady, park i rezervace ve Wilanowě dnes slouží Varšavanům k úniku před ruchem velkoměsta, kde mohou v krásných zahradách a v klidu přírody dobíjet energii, podobně jako kdysi král Jan III.
Pozemek je podlouhlý, ale je příjemně rozdělený domem na dvě části, které obě zůstávají prostorné.
Přední nebo také jižní zahrada se nachází mezi zázemím pro auta a domem s bazénem a terasou. Zadní nebo také severní zahrada se nedaleko za domem zužuje a přechází v zamýšlený sad.
Návrh zahrady řeší jižní přední zahradu a zčásti také severní zadní zahradu: od oblastí přiléhajících k domu až po zúžení pozemku.
přední část zahrady od jihu
Do návrhu bylo nutné zahrnout kromě viditelných staveb i technické podzemní prvky.
poklopy ukryté ve štěrku za kameny a rostlinami
Návrh vznikl v úzké spolupráci s majitelem podle jeho představ o budoucí zahradě. Jako milovník zeleně si přál bohatou výsadbu a výsledek je ten, že je zahrada jednak osázena mnoha různými druhy a kultivary a jednak je celkově plocha záhonů nadstandardní vzhledem k ploše trávníku (jsou prakticky půl na půl: 401 m2 záhonů a 410 m2 zatravněné plochy).
cestou k domu přes zahradu
Při navrhování jsem se snažila všechny stavby doslova „obalit“ zelení a rostliny jsou tak hlavním pomocníkem k propojení všech pevných prvků.
JZ roh terasyobalený záhonem s růžemi, ořechoplodci a levandulemi
Důležité při navrhování výsadby byly výhledy z různých míst, kde budou obyvatelé většinou pobývat a mohou co nejčastěji vnímat kompozice rostlin, tvarů a barev.
průhled z JZ terasy přes ořechoplodec až k javoru vlasonohému
Výhledy z domu nebo z terasy směřují na tři strany – na centrální výsadbu přední zahrady s hraničním pozadím, na západní záhony a na severní záhony vymezující vstup do budoucího sadu.
výhled z domu na jih
výhled z francouzského oknana západní záhon
pohled do severní zahrady
Dennodenní výhledy se týkají nejen výhledů z domu, ale podstatnou měrou se týkají výhledů ze spojnice mezi domem a garáží, po které se obyvatelé budou téměř každodenně pohybovat a vnímat okolí.
od branky přitáhne pohled ohraničený sloupky pergoly červenolistá ruj a také vynikne křivka chodníku, jehož začátek se vine pod pergolou
Na garáž a stání navazuje navržená dřevěná pergola ve tvaru L, která je protiváhou zastřešené terase stejného tvaru obklopující JZ roh domu. Pergola pomáhá odclonit parkování aut a zároveň napomáhá tomu, aby se zeleň organicky přehoupla ze středu přední zahrady k výsadbě podél jižního plotu. Pod pergolou začíná chodník vedoucí kolem bazénu ke vstupním dveřím do domu. Výhledy z chodníku obsáhnou bohatou zeleň přední zahrady.
rámovaný výhled v opačném směru je na solitérní javor vlasonohý s neobvyklým zeleno-bílým kmenem
Popínavé rostliny na pergole a garáži:
loubinec omějolistý Ampelopsis aconitifolia
chmel Humulus lupulus ´Aureus´
klanostěnka Schizophragma hydrangeoides
cesta k autu nabízí pohledy na javor šedý před kamennou zídkou a vpravo na záhon za kamennou vlnovkou
výhled z terasy na centrální výsadbu s travnatým meandrem mezi kameny
Vlnovky z kamenů vymezují travnatý meandr a vedou pohled přes nižší rostliny až ke kamenné zídce v pozadí za obloukem chodníku.
ostrov zeleně za travnatým meandrem
Zajímavost centrálního záhonu, na který je výhled ze všech směrů, se zakládá na kombinaci tvarů. Jsou zde vysázené přízemní rostliny a do výšky se zvedají celoročně působivé kuželovité jehličnany, které jsou zjemněné trávami a doplněné o dva opadavé keře: červenolistou ruj vlasatou a voňavý pustoryl.
Vysoké rostliny v centrálním záhonu:
ruj Cotinus coggygria ´Royal Purple´
pustoryl Philadelphus coronarius
zerav západní Thuja occidentalis ´Sunkist´
zerav západní Thuja occidentalis ´Miky´
bezkolenec Molinia arundinacea ´Karl Foerster´
ozdobnice Miscanthus sinensis ´Morning Light´
.
Ve výklenku mezi zídkou a chodníkem roste jako solitér javor šedý. Tento malý strom s nádherně skořicovou kůrou vynikne před zaoblenou kamennou zídkou. Jeho kmen bude každodenní potěchou pro procházející a i po setmění bude zářit ve světle reflektorů...
hned vedle stání je záhon pokrytý štěrkem, rostou z něj juky a paznehtík, za většími kameny je zakrslý smrk Picea abies ´Formánek´ a keře růží, rostoucí z kůrového mulče
jeřáb ptačí s řadou bobkovišní kolem plotu
Oblast mezi nízkou kamennou zídkou, jižním plotem a stáním je vyplněná hraniční výsadbou. V JV rohu zahrady roste do výšky jeřáb ptačí, jeho jedlá varianta Edulis.
.
pohled z chodníku mezi dům a bazén, na terase mohou být letněné pokojovky
Další důležité výhledy jsou z míst venkovního relaxu – z terasy a od bazénu.
letní výhled
bazén v zeleni
Kolem bazénu jsou vysázené trávy a trvalky, prázdná místa vyplňuje plazivý jalovec.
Trávy kolem bazénu:
sporobolus Sporobolus heterolepis
dochan Pennisetum alopecuroides ´Little Bunny´
ozdobnice Miscanthus sinensis ´Gracillimus´
Trvalky:
denivka Hemerocallis ´Atlas´
rmen Anthemis hybrida ´E.C.Buxton´
kakost Geranium sanguineum ´Album´
čistec Stachys lanata
šalvěj Salvia nemorosa ´Mainacht´
šanta Nepeta faassenii
pryšec Euphorbia polychroma
A pokryvný jalovec:
Juniperus horizontalis ´Prince of Wales´
.
průchod mezi domem a plotem na východě
prázdná místa mezi dřevinami zaplní půdopokyvné trvalky; pod pustorylem a jedlemi je vysázený kopytník evropský
Půdopokryvné trvalky použité v zahradě:
zběhovec Ajuga reptans ´Burgundy Glow´
kopytník Asarum eurapaeum
Liriope spicata
fialka Viola sororia
.
pohled ze sadu
příchod ze sadu k domu bude na jaře okouzlující a po zbytek roku plný zeleně
Severní záhon se zvedá k domu a je pokrytý stálezelenými pěnišníky, zakrslým zeravincem a kapradinami, které preferují stín.
Stínomilné rostliny v severním záhonu:
pěnišník Rhododendron ´Bohumil Kavka´
pěnišník Rhododendron ´Cunningham´s White´
pěnišník Rhododendron ´Nova Zembla´
pěnišník Rhododendron ´Ornament´
pěnišník Rhododendron hippophaeoides
pěnišník Rhododendron russatum
zeravinec Thujopsis dolabrata ´Nana´
pérovník pštrosí Matteucia struthiopteris
rozhraní mezi okrasnou zahradou a sadem
Vstup do sadu je ohraničený smrky pichlavými a jedlemi korejskými a vysoké jehličnany tak vytvoří majestátnou bránu. Zároveň rámují a chrání dům ze severu.
Výsadba kolem východní strany domu pokračuje v keřích hortenzií, dřišťálů, skalníků… a naproti u plotu rostou kaliny, svídy, hortenzie, cypřišky.
vzdálené špičky jehličnanů se opakují v latách hortenzie Hydrangea paniculata ´Grandiflora´a vystoupavých větvích červenolistého dřišťálu
Smrky a jedle ukončují výhled z terasy a chrání ji ze severu.
Mrkvovité – miříkovité – okoličnaté – tyto názvy označují rostliny z jedné čeledi, ze kterých jde studentům botaniky hlava kolem… jsou si totiž hodně podobné, alespoň některé druhy a to ani nemusí patřit do jednoho rodu, ale do různých rodů… Třeba takový kerblík a krabilice – dva rody s velmi podobnými druhy – a co je odlišuje? Někdy velikost a počet plodů – dvounažek. A kdo se má vyznat v malých, nenápadných nažkách…
kerblík lesní Anthriscus sylvestris
Dvouletá až víceletá rostlina s kůlovitým kořenem. Lodyha je 30–180 cm vysoká. (Botany.cz)
Kerblík lesní Anthriscus sylvestris s rozkvetlými okolíky podobnými bílému závoji →
Kerblíky v zahradě ve formálním stylu nenásilně vyvažují barevnou záplavu před tvarovanými kužely →
Do výsadeb na Chelsea Flower Show je zvykem přidávat i jiné rostliny z čeledi miříkovitých. Používají se nejen ty, které bychom u nás potkali na louce nebo v lese… ale i takové, které běžně pěstujeme na zeleninovém záhoně, jako třeba mrkev, fenykl nebo pastinák.
mrkev obecná Daucus carota
… se oproti předešlému kerblíku nebo krabilici docela dobře poznává i mimo zeleninový záhon – pod okolíkem má obaly dělené v jemné zelené nitky →
Ne úplně rozkvetlá mrkev nad špičkami šalvějí a keři růží (spolu s pcháči a náprstníky) →
Mrkev v užitkové předzahrádce →
Zajímavost k plané x pěstované mrkvi z botany.cz: Květy jsou bílé, místo prostředního okolíčku se většinou vytváří vyčnívající tmavočervený květ. Pěstované rostliny nevytváří středový červený květ →
Ovšem pilní zahradníci objevili nebo vyšlechtili kultivar Daucus carota ´Dara´, jejž má všechny kvítky červené →
Náprstníky, orlíčky a tráva metlice trsnatá s kultivarem Daucus carota´Dara´, jenž má většinu okolíků před rozkvětem, kromě jednoho →
Pokud chtějí zahradní architekti dosáhnout výjimečně měkkého, hebkého efektu, použijí (kromě vzdušných lat trav) mladý fenykl…
fenykl obecný Foeniculum vulgare
Fenykl obecný je podobný kopru, má velmi tenké nitkovité listové úkrojky a později žluté květy →
↑ Se svěže zeleným fenyklem snadno docílíme texturního kontrastu, například s listy pcháče. Nebo také texturního souladu s latami kavylu ↑
Ale i od fenyklu obecného existuje purpurový kultivar Foeniculum vulgare ´Purpureum´ →
… který může vytvořit tentokrát barevný kontrast nebo soulad s květy a/nebo listy jiných rostlin, například soulad s růžovými květy mavuně →
Nebo může červený kultivar fenyklu podpořit efekt stínu pod dřevinami →
… společně s červeným kultivarem kerblíku ↑
pastinák setý Pastinaca sativa
Další druh z čeledi miříkovitých využívaný v užitkové i okrasné zahradě je pastinák setý Pastinaca sativa →
Ovšem pastinák, obdobně jako krabilici a kerblík, najdeme i mimo zahrady – na loukách nebo v příkopech a náspech. Tam se docela snadno rozpozná podle kvetoucích žlutozelených okolíků.
Zajímavost k planému x pěstovanému pastináku z botany.cz: Plané rostliny mající tenký, tvrdý a nejedlý kořen, patří k var. pratensis. Pěstovaný typ se silným (až 4 cm) jedlým kořenem náleží k var. sativa. Ta se pěstuje jako oblíbená kořenová zelenina.
Dohromady jim to taky sluší: fenykl obecný Foeniculum vulgare ´Purpureum´ & pastinák setý Pastinaca sativa →
paprska velkokvětá Orlaya grandiflora
Jednoletá bylina s úzce vřetenovitým kořenem, lodyha je přímá, jednoduchá nebo větvená… Koncové okolíky složené z vnitřních a vnějších (nápadně paprskujících) okolíčků. (botany.cz)
Bílé okolíky s výrazně většími okrajovými korunními plátky nelze přehlédnout: paprska velkokvětá Orlaya grandiflora má paprskující květy už v názvu rodu i druhu →
Sněhobílé okolíky paprsky se skvěle kombinují se zářivými barvami jiných bylin, třeba s červenou barvou květů kultivaru vlčího bobu Lupinus ´Towering Inferno´ ↑
Od nápadné paprsky velkokvěté je to na půl cesty k zástupci čeledi nápadnému tvarem a vysokým vzrůstem: k rodu Angelica s dvoumetrovými druhy…
andělika lékařská Angelica archangelica
Statná rostlina s lodyhou hladkou až mírně rýhovanou, dutou, do červena zbarvenou a vysokou až 2 m. Květenství jsou v podobě polokulovitých okolíků (v průměru i 20 cm), složené z drobných okolíčků. Korunní lístky jsou žlutozelené. (botany.cz)
Téměř kulaté okolíky mají malé kulaté okolíčky →
Což se dá využít k tvarovým hrátkám třeba s hlavičkami česneků ↑ nebo s jinými kulovitými či kruhovitými tvary →
…a tím k zdůraznění geometrických linií v zahradě ↑
Angelica gigas andělika obrovská
Je také statná rostlina až 2 m vysoká, která má purpurově červená květenství i stonky se zelenými listy. Pochází z východní Asie.
Opravdu velká trvalka s kulatými okolíčky Angelica gigas, česky nejspíše andělika obrovská, vynikne ve funkci dominanty záhonu →
Kultivar Angelica gigas ´Atropurpurea´ má purpurově červená květenství, stonky i listy, což se v mnoha případech může barevně hodit →
Druh Angelica gigas jako výrazný barevný prvek v zahradě nepřehlédneme; pěkný tvar kulovitých okolíků můžeme využít spíše u druhu Agelica archangelica.
