Park nad historickým centrem Bernu leží na místě původního hřbitova. Název napovídá, že v něm bude hodně růží (těch by mělo v parku být přes 250 druhů), ale pod vzrostlými stromy je osázený také rododendrony, bobkovišněmi, magnoliemi, trvalkami →
Začátkem května tu kvetou žluté azalky a tulipány, v lemech záhonů nízké bobkovišně a dřišťály →
Na pergolách nakvétaly vistárie →
Záhony s růžemi střídá vodní nádrž s vodotrysky →
Z laviček jsou nádherné výhledy na všechny zajímavosti – sochy, vodotrysky, pergoly, výsadbu v záhonech →
V roce 2005 měla obec Horní Bludovice 670 let. Při té příležitosti vydala publikaci, ve které se zájemci mohou dočíst o historii obce. K nám brožura doputovala díky kamarádům, kteří si všimli, že je v ní psáno o slavném rodákovi z Prostředních Bludovic (dnes součást Horních Bludovic) – ovocnáři Pašíkovi. No a usoudili, že když jsme vysadili sad se starými odrůdami, tak jsme ti praví, koho by nějaký Pašík mohl zajímat… a nezmýlili se. Nás zaujal, ba přímo okouzlil sadař a štěpař František Pašík, který žil před více než 120 lety ve vesnici poblíž rozvíjející se industriální Ostravy.
František Pašík udělal pro Prostřední Bludovice veliký kus práce, jednak jako učitel, jednak jako nadšený pěstitel, školkař, štěpař, propagátor ovocných stromů nejen ve svém rodišti/bydlišti, ale i širokém okolí. Jak se zmiňuje výroční publikace, F. Pašík se v rámci vojenské služby ocitl ve východních Čechách u Hradce Hrálové. Tam viděl sady, rodící ovocné stromy, krásná stromořadí a úplně se nadchl. Slíbil si, že jestli se dožije konce války, tak po návratu bude doma pěstovat a rozšiřovat ovocné stromy. Což svědomitě plnil po zbytek života (zemřel v r. 1904 v 59 letech). Jeho syn, Karel Pašík, byl také úspěšný zahradník a ovocnář, dál rozvíjel nejen sadařství, ale vyšlechtil mimo jiné nové odrůdy jiřin, které byly jeho velkou vášní.
Josef Vaněk, Čs. lidová pomologie VII, 1940
Oba Pašíkové, otec i syn, měli zásluhu na několika nových odrůdách jabloní. Nejen podle výše zmíněné výroční publikace, ale jak jsme postupně zjistili, také dle Lidové pomologie Josefa Vaňka, vyšlechtili několik odrůd: Pašíkovo jablko, Pašíkovo žíhané (zřejmě totožné s Pašíkovým), Pašíkovo citrónové a Drahného (semenáč Zlaté parmény zimní, už prý neexistující, jediný strom zničen na konci války v r. 1945).
Zdá se, že by mohly, pokud se zachovaly, existovat dvě odrůdy – Františkovo Pašíkovo a Karlovo Pašíkovo citrónové. A nastává pro nás nejnapínavější otázka – zachovala se někde do dnešních dnů jabloň s odrůdou Pašíkovo? Údajně mělo být v okolí Bludovic rozšířeno mnoho jabloní Pašíka staršího a pravděpodobně i v samotných Bludovicích. Nebo že by ani jeden strom nepřežil?
Syn Karel Pašík působil v Kravařích na Opavsku, kde by se snad mohly dochovat stromy s odrůdou Pašíkovo citrónové (ta vznikla z křížení Krasokvětu žlutého s Ananasovou renetou). Druhou Karlovu odrůdu hledat nemusíme, jablko Drahného se bohužel nedožilo konce války.
Jak je výše vidět, Františkovo Pašíkovo jablko je kříženec mezi Carem Alexandrem a Kasselskou renetou. Ve výše uvedeném popisu od J. Vaňka se dočteme, že strom by měl rodit časně zimní jablka „velmi příjemné navinulé chuti“. Jako bludovičtí patrioti hledáme starou jabloň od Františka Pašíka a z nálezu bychom měli obrovskou radost. Ale určitě nás potěší jakákoli jabloň, která by mohla být Pašíkova… ať už Františkova, nebo Karlova…
Městečko Tivoli leží na úpatí Sabinských hor asi 30 km od Říma. Když přijíždíte vlakem po klikatých kolejích vsazených do kopcovitého kraje, naskytnou se Vám nádherné útržky scenérií na městečko Tivoli a jeho okolí.
Výhled na malebné městečko Tivoli
Po procházce malebným městečkem s četnými caffeteriemi se těšíte na odpočinek v zeleni – zavítáte do zdejší terasové zahrady u honosné renesanční vily Villa d’Este nebo do kaňonu pod villou Adrianou, tyčící se na skále. Zde naleznete přírodní vodopády a četné skalní úkryty.
Přírodní vodopád u vily Adriany
Ale vraťme se k terasovým zahradám, tudíž k tomu, co vše je člověk schopen vytvořit!
Zahrada Villy d´Este patřila k nejnádhernějším zahradám italské renesance. Vznik zahrady se datuje do let 1549-1569. Kardinál Ippolito II. d´Este ji nechal vybudovat na návrší, které bylo obráceno k západu a nabízelo pohled přes Campagnu až k Římu. Strmě klesající svah vyžadoval terasovité uspořádání, na něž nahoře navazovala vila. Velká ústřední linie byla zdůrazněna schodištěm, několik příčných vytvořily cesty mezi terasami, jejichž průběh a koncové body byly vyznačeny mnohotvárnými výtvarnými prvky.
Pohled zahradou na vilu d´Este
Nejkrásnější a dominantní na této zahradě byly vodní efekty, z nichž mnohé jsou doposud funkční. Např. „Alej sta fontán“ – jsou malé fontánky a tryskající kašny, rozčleněné a seřazené do několika stupňů. Další fontány jako např. Varhaní fontána, Dračí fontána atd. zprostředkovávaly rozmanité efekty – od mocných vodopádů až po stěnu nejjemnějšího deště, na níž se za slunečního svitu objevovala duha.
„Alej sta fontán“
„Fontana Ovato“
Zajímavostí je, že veškeré vodní prvky samospádem zásobuje řeka Anion.
„Varhaní fontána“
Duha nad „Varhaní fontánou“
K dalším prvkům zahrady patří dobové plastiky, reliéfy, různá zákoutí a odpočívadla. Např. Dianina jeskyně, Venušina jeskyně, plodnost přírody je vyjádřena přírodní fontánou s mnoha ňadry, atd.
„Venušina jeskyně“ – vyjádření plodnosti přírody
Zahrada je bohatě osázena cypřiši, platany, citrusy, pnoucími růžemi a pnoucími dřevinami, vavříny, myrtami, stálezelenými duby, cesmínami a cibulovinami. Vodní díla doplňují vlhkomilné trvalky.
Vodní prvky porůstají různé druhy kapradin. V zahradě je též sbírka historických růží.
