Trávy jsou v tomto období v nejlepší formě – vlevo je gejzír ozdobnice, vpravo je úhledný sloupeček třtiny. Mezi nimi kvetou růžově japonské sasanky a žlutě plamének a černooká Zuzana – ty se šplhají nahoru po dřevěných mřížích ↑ →
vlevo u průchodu je štíhlá třtina Calamagrostis ´Carl Foerster´
stejně jako se po kari sítích šplhají zimolezy, plamének a oranžová Zuzana →
zástěny s černookou Zuzanou a zimolezy
O pár dnů později se s kvetením přidal remontující plamének, který jinak kvete na jaře jako první →
bílý plamének Clematis ´Guernsey Cream´
Růžové japonské sasanky kvetou vedle přetrvávajícího listí čemeřice →
za třtinou kvete modrý plamének Clematis ´Rooguchi´
nahoře na mříži se střídají odkvetlá huňatá souplodí nažek se žlutými květy plaménku Clematis tangutica
u vstupu k posezení kvetou jak růžová černooká Zuzana, tak oleandr
Výhled od prvního oblouku pergoly ukončuje klanostěnka hortenziová ‚Moonlight‘ a před zelenou stěnou z jejího olistění se vyjímá podstavec s miskou vřesů ↑ →
růžově kvetou na přelomu léta a podzimu růže i vřesy a hrozny révy Prim jsou ke snědku
V New Yorku po mnoho let stála nevyužitá nadzemní železniční trať, která v průběhu 20. století sloužila pro nákladní dopravu mezi městskými továrnami. Díky dvěma nadšencům, kterým se líbila v tu chvíli už zdivočelá, rumištní květenou zarostlá stará trať, se rozběhla namísto demolice její záchrana a nakonec se podařilo přetvořit nadzemní kolejiště na veřejný park. Na přerodu železnice v park se podílela firma zabývající se zahradní architekturou James Corner Field Operations, designové studio Diller Scofidio + Renfro a jako návrhář výsadby byl vždy přizván Piet Oudolf. Jeho úkolem bylo na základě původní vegetace kolejiště – která zahrnovala jak místní druhy rostlin, tak druhy spontánně rozšířené ze zahradních výsadeb – navrhnout kombinaci, která by připomínala tuto zarůstající flóru, ale zároveň by byla více barevná a okrasná.
něžná příroda mezi velikány – to je High Line
High Line vede ve výšce mezi budovami, dříve průmyslovými, nyní rezidenčními, někdy jimi přímo prochází, tak, jak dříve vedly koleje →
Design parku nápaditě a zároveň krásně odkazuje na původní funkci stavby – jsou v něm zahrnuty pražce, koleje, lehátka na kolejích… park je dlouhý dlouhý 2,33 km a byl vytvořen v několika etapách (2009, 2011, 2014, 2019). A další úpravy probíhají.
osázené koleje i pražce připomínají původní divoce zarostlé kolejiště
pojízdná lehátka pod korunami škump i lavice „z pražců“
výsadba navozuje dojem spontánního šíření
Výsadba Pieta Oudolfa symbolizuje přirozenou sukcesi od lučních společenstev přes křovinato-travní porost po otevřený světlý les.
jedna z lesních oblastí
jalovec a břízy (Juniperus virginiana, Betula populifolia) v lesní části v Chelsea Thicket
Koncem podzimu přichází období suchých stonků a semeníků, jejichž kouzlo umí Piet Oudolf uplatnit →
podzimní „luční porost“ vnáší na High Line přirozenou sezónnost
zlaté trsy trvalky Amsonia hubrichtii
Po průchodu kolem travních ploch s vtroušenými úbory amerických prérijních bylin (hvězdnic, třapatek, zápleváků, slunečnic, krásnooček – Aster, Echinacea, Helenium, Helianthus, Rudbeckia, Coreopsis…), se návštěvník dostává do oblasti s vtroušenými keři (muchovníky, rujemi, škumpami – Amelanchier, Cotinus, Rhus…) a jejich listí před opadem předvede poslední barevný koncert. Posléze návštěvníka obklopí stromy (břízy, jabloně, magnolie – Betula, Malus, Magnolia…), které jsou podsazeny půdopokryvnými rostlinami. Začátkem prosince vyniknou jejich holé kmeny a nabydou na významu jejich tvary vystupující z podrostu →
Oudolfův koncept výsadby tak rozdělil park na větší oblasti, které mají určitý charakter – luční, křovitý, lesní. Oblasti jsou rozdělené na zóny, kde početně dominují druhy (kultivary) trav tvořící bázi výsadby. V ní jsou rozptýleny bloky jiných trav a volné trsy trvalek.
Procházka po High Line nabízí i setkání s uměním →
suché trsy trav jsou společníci skulptury Windy od Meriem Bennani
podzimní porost obklopuje sousoší Women & Children od Niny Beier
Jak říká Robert Hammond – jeden ze zachránců High Line (spolu s Joshua Davidem) – o Oudolfově práci v předmluvě ke knize Landscapes in Landscapes: „Pietova krajina umožňuje lidem lépe dýchat – ne pro svou pěstěnou krásu, ale pro svou schopnost měnit se jako příroda.“
Stránky Bliss Garden Design stojí za občasné prozkoumání, najdou se tam zvláště krásné kombinace rostlin, ale i jiné nápady… jako třeba → → →
I. Lesnatá zahrada se vzrostlými jehličnany
Původní stav lesnaté zahrady →
Stav po úpravách, vzrostlé stromy jsou doplněny rozmanitými dřevinami a bylinami, cesty a záhony jsou opravené a ozvláštněné nádobami →
↑ Nejvíc mě zaujal mix vzrostlých jehličnanů (pravděpodobně jedlovců a smrků) s japonskými javory, které vznešené stálezelené jehličnany zaručeně „rozveselí“- obzvlášť na podzim.
