Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu

Autor: Jindřich Chrtek

Botanikova zahrádka: jestřábníky z hor III

Závěrem zaslouží zmínku velmi zajímavá skalnička, blízce příbuzná jestřábníkům – Andryala agardhii. Dorůstá výšky 7-18 cm, lodyha je nevětvená, listy jsou plstnatě šedavě chlupaté, nahloučené v přízemní růžici, řapíkaté, s čepelí eliptickou, úzce eliptickou, kopinatou až kopisťovitou, úbor je pouze jediný, květy žluté. V přírodě roste v jižním Španělsku v několika pohořích od Sierra Tejeda na východ po Sierra Maria a Sierra Seca v nadmořských výškách od 1100 m po 2600 m (v zahradnické literatuře je někdy uváděna jen ze Sierra Nevady, kde sice také roste, ale spíš méně často než v jiných pohořích); jeden herbářový doklad je i z pohoří Atlas v Maroku. Pěstování není snadné, vyžaduje dobře propustnou, kamenitou, zásaditou, nejlépe vápnitou půdu, slunné stanoviště a přes zimu spíše sucho (nejlépe skalničkový skleník). Andryaly sice botaniky zdaleka nelákají tak jako jestřábníky, vůbec to ale neznamená, že by nebyly zajímavé. Můžeme je nalézt zejména v západním Středozemí, na Kanárských ostrovech a Madeiře. Snad nejzajímavější je ale druh shodou okolností nejblíže příbuzný A. agardhiiA. laevitomentosa, objevená a popsaná z rumunských východních Karpat a známá pouze ze dvou blízce položených vrcholů v pohoří Munţii Bistriţei blízko lázeňského města Vatra Dornei. Jde tedy o jedinečný případ tzv. stenoendemita, druhu který je omezen na jednu nebo několik blízkých lokalit.

Andryala agardhii

Foto: Ladislav Hoskovec https://botany.cz/cs/andryala-agardhii/

Botanikova zahrádka: jestřábníky z hor II

Doposud jsme se zabývali jestřábníky z podrodu Pilosella (dnes jsou většinou vyčleňovány do samostatného rodu Pilosella, takže např. j. oranžový je uváděn pod jménem Pilosella aurantiaca; v českém jmenosloví se pro ně někdy používá rodové jméno chlupáček). Zahradnicky zajímavé a cenné druhy jsou ale i mezi tzv. „pravými“ jestřábníky (Hieracium v úzkém pojetí). Na rozdíl od výše zmíněných druhů nemají výběžky, což může být výhodou i nevýhodou – nemusíme se bát, že nás nemine jejich omezování, na druhou stranu je nemůžeme nikdy použít jako náhradu trávníku a ve většině případů je vhodné je pěstovat na skalkách. Nejoblíbenější jsou dva druhy – jestřábník huňatý (Hieracium villosum) a H. mixtum (české jméno nemá).

Hieracium villosumO
jestřábník huňatý Hieracium villosum

Jestřábník huňatý (H. villosum) dorůstá výšky 20-35 cm, lodyha je obvykle nevětvená, listy jsou nápadně sivě zelené a bíle vlnatě chlupaté, přízemní listy (nahloučené do růžice) jsou řapíkaté, s čepelí podlouhle eliptickou až podlouhle obkopinatou, lodyžní listy obvykle v počtu 4-8, úbor je obvykle pouze jediný, nápadné jsou velmi široké vnější zákrovní listeny. Zeměpisný areál zahrnuje pohoří střední, jižní a jihovýchodní Evropy; u nás je znám pouze z několika lokalit v Hrubém Jeseníku, běžnější je ale už ve vápencových pohořích na Slovensku. Pěstování není zcela snadné, vyžaduje dobře propustnou kamenitou vápnitou půdu (nejlépe skalky z vápence nebo dolomitu) a slunnou polohu. Vzhledem poněkud podobné (huňatě až vlnatě chlupaté, na pohled šedobílé) jsou tři další vzácně pěstované druhy, H. tomentosum (H. lanatum), H. pannosum a H. waldsteinii, a vlastně i H. mixtum, které si ale zaslouží samostatný odstavec.

Hieracium mixtum
Hieracium mixtum

Hieracium mixtum (v zahradnické literatuře často uváděné jako H. bombycinum) je 8-20 cm vysoká trvalka s přízemní růžicí hustě vlnatě chlupatých řapíkatých listů s obvejčitou až kopisťovitou čepelí, jednoduchou nebo v horní části větvenou hustě chlupatou lodyhou a 1-4 úbory se žlutými květy. Pěstování není příliš obtížné, vyhovuje mu sušší kamenitá zásaditá hlinitopísčitá půda a slunné stanoviště. Původní je ve středních a severních Pyrenejích a v Kantabrijském pohoří (Cordillera Cantábrica). Hieracium mixtum ale bylo překvapivě nalezeno v roce 2006 v přírodě i v Česku, v Hrubém Jeseníku u silničky z horské chaty Ovčárna na vrchol Pradědu. Rostliny tu byly s největší pravděpodobností záměrně vysazeny, méně pravděpodobné je nezáměrné zanesení semen z rostlin pěstovaných v okolí (nikde blízko ale pěstován není). Podobný synantropní výskyt je znám i z Dolního Saska v Německu.

Foto: Petr Kocián

Botanikova zahrádka: jestřábníky z hor I

Jestřábníky a zástupci blízce příbuzných rodů (čeleď Asteraceae) sice nepatří mezi nejznámější a nejoblíbenější okrasné rostliny, přesto ale zahrnují některé druhy mimořádně zajímavé jak z hlediska jejich využití v zahradách, tak i z hlediska botanického.

IMG_1135OK
jestřábník oranžový Hieracium aurantiacum

Zdaleka nejznámějším pěstovaným jestřábníkem je j. oranžový (Hieracium aurantiacum), 25-60 cm vysoká trvalka s přízemní růžicí řapíkatých listů s eliptickou, podlouhle eliptickou nebo podlouhle kopinatou, měkce chlupatou, trávově až tmavě zelenou čepelí, lodyhou s 2-4 listy a staženým vrcholíkem s obvykle 5-12 úbory s nachově červenými květy. Dříve byl neodmyslitelnou součástí zahrádek zejména v pohraničních podhorských a horských oblastech a i v současnosti je oblíbenou trvalkou, často používanou i jako náhrada trávníku. Pěstování je velmi jednoduché, stačí slunné nebo mírně zastíněné stanoviště a běžná zahradní půda. Jestřábník oranžový ale můžeme najít i ve volné přírodě, někdy na místech kde nemůže být pochyb o záměrné výsadbě nebo zplanění z blízké zahrádky, jindy ale na stanovištích působících velmi přirozeně, kde není zjevný důvod ke zpochybňování jeho původností. Platí to zejména o šumavských pláních (třeba v okolí Kvildy a Horské Kvildy), kde se opravdu zvažuje nebo i předpokládá jeho původnost; původní naopak podle všeho není v Krkonoších, kde všechny výskyty ve volné přírodě pocházejí ze zahrádek Jestřábník oranžový je ale mimořádně zajímavý i pro botaniky, zejména z hlediska jeho biologie a způsobů rozmnožování. I když si do zahrádky přineseme jen jednu rostlinu, nemusíme se obávat, že by nepřinesla semena. Jestřábník oranžový totiž ve většině případů nepotřebuje ke vzniku semen opylení a oplození, jde o tzv. apomixi, semena jsou geneticky zcela shodná s mateřskou rostlinou (to je mimochodem sen všech šlechtitelů, fixují se tím všechny znaky a vlastnosti mateřské rostliny). Kromě toho se ale jestřábník oranžový snadno kříží s dalšími druhy jestřábníků. Může se proto stát, že na zahrádce najdeme křížence s běžnými žlutě kvetoucími jestřábníky; poznají se na první pohled podle přechodné (obvykle oranžové) barvy květů. Mnohé z nich jsou také apomikti a některé jsou i v nabídce zahradnických firem – nízký a dlouze výběžkatý j. výběžkokvětý (H. stoloniflorum) s hluboce vidličnatě větvenou lodyhou a vyšší, j. oranžovému více podobný j. červený (H. rubrum). Stejně jako j. oranžový se snadno pěstují, u prvního z nich naopak hrozí rychlé rozrůstání pomocí dlouhých nadzemních výběžků.

IMG_1140OK
jestřábník oranžový Hieracium aurantiacum

Foto:  Dalibor Vaněk

© 2024 My a zahrada

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑