Nejdřív jsem objevila rozkvetlou skalku v jedné zahrádce, pak jsem poznala majitelku, paní Elišku. A nyní se chci podělit o rady a o fotografie její skalky, kterou založila už v roce 1966 a stále ji pečlivě udržuje.
Celý záhon se skalkou zabírá asi 6 x 9 m v rovině. Aby vznikla malá vyvýšenina, byla při založení skalky z kraje záhonu nasypaná suť z domu a překryta hlínou. (Suť z domu je jako základ skalky určitě dobrá volba, neboť obsahuje zbytky omítky s vápnem.) Poté bylo dovezeno několik vápencových kamenů z Jeseníků, které byly uloženy do hlíny a částečně hlínou překryty. Nakonec se vysadily skalničky a mnohé jsou na svém místě 45 let. Například hlaváček jarní, koniklec, hořec – ani nevymizely, ani se nerozšiřují.
Skalce je nutné věnovat pravidelnou péči, nejlépe každodenní. Kolem skalky je udržovaný trávník, bez pampelišek a sedmikrásek. Sedmikráskám paní Eliška utrhuje květy jakmile se objeví, neboť si všimla, že když nechá jednu sedmikrásku, tak po čase má v trávníku hnízdo sedmikrásek z tohoto jednoho úboru.
Skalka nebo i celá zahrada nemusí být veliká, důležité je, aby majitelé měli ze své zahrádky radost. Zaručeně je to na ní pak vidět a pozná to i náhodný kolemjdoucí. A i on se na chvíli může těšit z půvabného kvetoucího obrazu za plotem.
