Štítek: skalka (Strana 3 z 4)

Rod tulipán má asi 100 druhů, které rostou v jižní Evropě a stepích střední Asie. Název rostliny je odvozen z perského slova toliban, což znamená ozdobná pokrývka hlavy (turban). Tulipány jsou už dlouho oblíbené a patří mezi nejstarší pěstované cibuloviny. Ačkoliv to nejsou typické skalničky, jsou její jarní pestrou ozdobou, především botanické druhy, které jsou nízké a kvetou časněji než skupina zahradních tulipánů.

Obr.: www.alpinegardensociety.net

Tulipa kaufmanniana

Pochází z hor Turkestanu, je vysoký 0,20 m a kvete velmi časně v březnu a dubnu. Květy se úplně otevírají, jsou žluté nebo v odstínech žluté a červené barvy. Listy jsou sivozelené. Daří se mu v hlinité propustné půdě na slunci, kde bohatě kvete. Cibulky vydrží v půdě několik roků, takže je nemusíme každoročně vybírat. Existuje velký počet kultivarů vhodných pro skalku.

Tulipa pulchella

Roste v Malé Asii a Iránu. Tulipán je vysoký 0,10 m, má 2 až 4 úzké olivově zelené listy, které tvoří malou růžici. Květy jsou zprvu převislé, teprve později vzpřímené, fialové, na bázi s žlutou, modrou nebo modročernou skvrnou. Kvete ještě před T. kaufmanniana. Vyžaduje písečnou půdu, na jaře vlhkou, v létě suchou.

Tulipa tarda

Je původem z Turkestanu. Výška je 0,10 – 0,15 m. Podlouhlé listy jsou sivozelené, v růžici. Na stvolu je několik malých květů, které jsou uvnitř žluté, vně sivozelené. Kvete v dubnu a květnu. Má rád propustnou, mírně vápenatou půdu, na jaře potřebuje dostatek vláhy, v létě sucho. Na slunečném místě bohatě kvete. Cibuli sadíme koncem září do hloubky 10 cm a 15 cm od sebe. Uplatní se ve skupinkách.

Převzato z: J.Krejča, A. Jakábová: Skalničky

Další informace a fotografie: http://botany.cz/cs/tulipa-tarda/

http://www.alpinegardensociety.net/competitions/online-show/2010/Tulipa/837/

Další krásnou a oblíbenou rostlinou v zahradách, nejenom skalničkou, je primulka (prvosenka, petrklíč). Pro skalku můžeme vybrat některou z níže uvedených druhů.

Rod Primula má okolo 550 druhů, které rostou v Evropě, v střední a západní Asii a Americe. Rostou zčásti na horách, zčásti na vlhkých loukách. Stavbou listů a květů, také výškou jsou velmi rozmanité. Vytvářejí listovou růžici, ze které vyrůstá stvol s květenstvím. Květy jsou nejrůznějších barev: bílé, modré, růžové, červené, purpurové, fialové a žluté. Kvetou od února do září – proto můžeme pro skalku vybrat prvosenky tak, aby stále některá kvetla.

Prvosenka lysá  Primula auricula

Roste na vápencových skalách evropských hor. Velmi proměnlivý druh, má výšku 0,10 – 0,15 m. Vytváří přízemní růžici obvejčitých, masitých, pomoučených listů. Stvol je zakončený jednostranným okolíkem sytě žlutých, po vanilce vonících květů. Kvete v dubnu až červnu. Pěstuje se v propustné, kamenité, vápenaté půdě na slunci. Ve skalce se uplatní mezi menšími kameny, na teráskách nebo v miniskalce. Dobře vypadá vysázená ve skupinkách.

Prvosenka pomoučená  Primula farinosa

Druh je rozšářený v Evropě a Asii. Dorůstá výšky 0,08 – 0,20 m, listy má dlouhé 0,10 m, elipsovité, na líci tmavozelené, z rubu pomoučené. Má vícekvěté okolíky světle lila růžových květů. Kvete v dubnu a květnu. Vyhovuje jí vlhká až těžší humózní půda na slunečném místě, snáší však i polostín.

Prvosenka himalájská  Primula denticulata

Velmi proměnlivý druh ze střední a západní Asie. Z růžice krátkých, ale po odkvětu až 0,20 m dlouhých listů vyrůstá stvol zakončený bohatým kulatým okolíkem. Kvete v březnu a dubnu bílými, růžovými nebo fialovočervenými květy. Rostlina je na začátku kvetení vysoká 0,15 m, později až 0,25 m. Vyžaduje polostín, humózní, písčitohlinitou půdu s dostatkem vláhy. Na zimu potřebuje lehký kryt.

Prvosenka dlouhokvětá  Primula halleri

Je rostlinou Alp a Karpat, kde roste na vápenci. Výška 0,10 – 0,30 m. Listy jsou obvejčité, z rubu zprvu pomoučené, květy jsou světle až tmavě fialovočervené, květní plátky jsou hluboce vykrojené. Kvete v červnu a červenci. Vyžaduje vápnitou půdu na slunci.

Prvosenka japonská Primula japonica

Pochází z Japonska, kde roste na stinných úbočích hor. Jemně pilovité listy jsou obvejčité, velké. Purpurově červené květy rozkvétají v květnu až červnu na 0,30 – 0,40 m dlouhých stvolech s 1 – 6 přesleny květů. Květy rozkvétají postupně, proto rostliny dlouho kvetou. Má ráda dost vlhká místa v polostínu, s lehčí, humózní zeminou. Nemá dlouhou životnost, ale lehce se vysemeňuje a tak se na místě dlouho udrží.

Prvosenka nejmenší  Primula minima

Je to evropský druh. Má tmavé, hluboce zoubkaté listy. Z malých růžic vyrůstají v červnu až červenci 3 cm vysoké stvoly s výraznými růžovočervenými květy s bílým středem. Upřednostňuje polostín s dostatkem vláhy. Uplatní se především v miniskalkách.

Převzato z: J.Krejča, A. Jakábová: Skalničky

Fotografie prvosenek najdeme na:

http://botany.cz/cs/primula-japonica/

http://www.trvalky.ic.cz/index.htm

Na skalce paní Elišky vyjímečně působily trsy modrých hořců, proto jsem se zaměřila na to, jaké druhy hořců jsou nejvhodnější pro vysazování ve skalkách. Postupně bych ráda uvedla i další druhy jiných rodů vhodné pro tento účel.

Rod Gentiana má asi 200 druhů, rostou především v pohořích severní polokoule. Pěstují se jen trvalky. Jsou velmi oblíbené, protože během kvetení patří k nepřehlédnutelným skalničkám azurově modré barvy. Ve skalce vyniknou vysazené ve skupinách.

Obr. : Wikipedie

Hořec bezlodyžný Gentiana acaulis nebo také modrohořec bezlodyžný Ciminalis acaulis

Původní druh pocházející z Alp se téměř nepěstuje. Pod tímto názvem nejspíše najdeme křížence druhů G. angustifolia, G. clusii a G. dinarica, které matí sytě zelené elipsovité až vejčité listy. Daří se jim na slunci v propustné hlinité půdě s dostatečným obsahem vápníku. Čisté druhy, které se nejčastěji pěstují jsou:

Hořec úzkolistý Gentiana angustifolia

Je rozšířený od západních Alp po Francouzskou Juru. Výška 0,15 – 0,25 m, listy má úzce kopinaté, krátký, málo olistěný stonek je zakončený velkým modrým květem. Kvete v květnu a červnu. Daří se mu v propustné hlinité půdě s dostatečným obsahem vápníku.

Hořec Clusiův Gentiana clusii nebo také modrohořec Clusiův Ciminalis clusii

Je druh rozšířený od Alp po Karpaty. Krátká květní stopka vyrůstá z přízemní růžice kožovitých, podlouhle kopinatých listů. Koruna je zvonkovitá, sytě tmavě modrá, v ústí světlejší. Kvete v červnu, vyžaduje jílovitou půdu s dostatkem humusu a vápníku.

Hořec sedmiklanný Gentiana septemfida

Je rozšířený v Malé Asii, Iráně, Turkestánu, na Altaji a Kavkaze. Výška 0,20 – 0,30 m, rostliny mají více-méně vystoupavé hustě olistěné stonky. Listy jsou tmavo-zelené, široce kopinaté, poměrně malé. Na vrcholu stonku vyrůstají v paždí listů sytě modré květy s širokými cípy. Kvete v srpnu a září. Je to nejméně náročný druh, daří se mu v každé propustné hlinité půdě. Nejvíce se pěstuje var. lagodechiana, ktera je původem z Kavkazu. Nevytváří přízemní růžice a stonky jsou poléhavé.

Hořec čínský Gentiana sino-ornata

Pochází z jihozápadní Číny. Vytváří nízké porosty vysoké 0,10 – 0,15 m. Poléhavé stonky zakořeňují, čímž vzniká hustý porost. Listy má sytě zelené, protáhle úzké, bledě modré květy vyrůstají jednotlivě nad listy. Kvete od září do příchodu mrazů. Daří se mu v propustné, humózní, dostatečně vlhké půdě. Snáší světlé stanoviště i polostín. Ve skalce se nejlépe uplatní vysázený na kameny, kde se rozrůstá a pokryje je.

Hořec jarní Gentiana verna nebo také hořepníček jarní Calathiana verna

Je drobná bylina rozšířená z Evropy přes Kavkaz, Irán po Sibiř. Dorůstá výšky 70 mm. Má jednokvěté přímé stonky. Květ je tmavě azurově modrý, cípy jsou vejčité. Kvete v březnu až červnu. Na skalkách se často pěstují kultivary s bílými nebo narůžovělými květy.

http://www.trvalky.ic.cz/index.htm tady najdeme pěkné fotky Gentiana acaulis, Gentiana septemfida, Gentiana sino-ornata i dalších hořců a trvalek

http://en.wikipedia.org/wiki/Gentiana_acaulis

Popisy: J.Krejča, A. Jakábová: Skalničky