Zmarličník japonský Cercidiphyllum japonicum je krásný strom se světle zelenými, okrouhle srdčitými listy, které mají výraznější žilnatinu a červený řapík. Tvarem se podobají listům zmarliky (rod Cercis, např.Cercis canadensis). Zmarličník japonský dorůstá do výšky nejméně 10 m (v Japonsku, kde je doma, až 30 m).
zmarličník japonský Cercidiphyllum japonicum
Zmarličník v předzahrádkách ↑ →
zmarličník japonský Cercidiphyllum japonicum
Na podzim se zbarvují listy do žluta, oranžova až červena; první hodiny po opadu voní velmi nezvykle: po čerstvě upečených buchtách…
Tráva ozdobnice čínská Miscanthus sinensis pochází z východní Asie. Přímo Miscanthus sinensis se v zahradách nepoužívá, neboť existuje mnoho vyšlechtěných kultivarů, které divoký druh předčí rozmanitými vlastnostmi.
Dnes se podíváme na ozdobnice, které dorůstají do výšky člověka nebo ještě výš. Jsou schopné během léta vytvořit pohledovou clonu, která účinně vymezí hranice našeho soukromí. Nejdříve si projdeme nabídku velmi vysokých kultivarů ozdobnice čínské a po nich nabídku stále dostatečně vysokých kultivarů, aby splnily funkci pohledových hranic.
Avšak první místo patří odlišnému druhu z rodu ozdobnice než o kterém byla zatím řeč. Od pohledu jistě známá ozdobnice velká tvoří trsy až 3 m vysoké →
ozdobnice velká Miscanthusfloridulus (syn. M. japonicus, M. giganteus)
V 250 – 300 cm
Květy: není vidět
Půda: hluboká, výživná
Světlo: slunce
Zóna: 5
Na zimu trsy svázat, v předjaří stébla seřezat nad zemí.
Následují zástupci ozdobnice čínské →
ozdobnice čínská Miscanthussinensis´Goliath´
V 150 cm
V 250 cm v květu
Květ: 9
Laty: vínové, později stříbrné
Listy: široké s bílým středním pruhem
ozdobnice čínská Miscanthussinensis ´Silberfeder´
V 180 – 200 cm
V 250 cm v květu
Š 200 cm
Květ: 9
Laty až 35 cm, na špičkách narůžovělé, později bílé
Listy: široké, obloukovitě převisají
ozdobnice čínská Miscanthussinensis ´Silberturm´
V 150 – 200 cm
V 250 – 300 cm v květu
Květ: 8
Laty: načervenalé, později stříbrné
ozdobnice čínská Miscanthussinensis´Sirene´
V 250 cm v květu
Květ: 8
Laty: mohutné, růžové až hnědé, později stříbrné
Poněkud méně vzrůstné, přesto však v květu nebo nekvetoucí dosahující výšky člověka jsou následující kultivary ozdobnice čínské. Některé z nich mají nápadné zbarvení listů v průběhu vegetace, nebo přecházejí do krásných podzimních barev →
ozdobnice čínská Miscanthussinensis ´Malepartus´
V 110 cm
V 180 – 200 cm v květu
Š 200 cm
Květ: 8
Laty: vínově červené, později hnědě stříbrné
Celkový vzhled: vzpřímený, výrazná podzimní barva – žlutooranžová až červená
Půda: hluboká, propustná, výživná/prohnojená, vláha střední
Světlo: slunce – polostín
Zóna: 5
Na zimu trsy svázat, v předjaří stébla seřezat nad zemí.
Pozn.: raší pozdě, až v průběhu května, trsy jsou v plné výšce v době květu, tj. podle kultivaru od srpna, nekvetoucí kultivary dříve
Možnosti využití ozdobnic v designu zahrady:
1. solitérní trs
viz úvodní obr.
2. skupinová výsadba
• v blocích
V blocích stejných trav nevynikne jen konkrétní druh či kultivar, ale také moderní stavba ↑
• ve tvarech
např. ve tvaru vlny →
Vlna vysázená z ozdobnic poskytne útulné místo k posezení i zajímavý výhled z domu a od zastřešeného posezení. Ozdobnice různého vzrůstu vytvoří výškové rozvrstvení ↑
• ve smíšené výsadbě
• jako pohledová clona
např. při zakrytí bazénu a navození přírodnějšího dojmu v jeho okolí →
Popis trav: podle M. Opatrná, M. Součková: Pěstujeme okrasné trávy, J. Ardle: Bambusy a trávy
Závěrem zaslouží zmínku velmi zajímavá skalnička, blízce příbuzná jestřábníkům – Andryala agardhii. Dorůstá výšky 7-18 cm, lodyha je nevětvená, listy jsou plstnatě šedavě chlupaté, nahloučené v přízemní růžici, řapíkaté, s čepelí eliptickou, úzce eliptickou, kopinatou až kopisťovitou, úbor je pouze jediný, květy žluté. V přírodě roste v jižním Španělsku v několika pohořích od Sierra Tejeda na východ po Sierra Maria a Sierra Seca v nadmořských výškách od 1100 m po 2600 m (v zahradnické literatuře je někdy uváděna jen ze Sierra Nevady, kde sice také roste, ale spíš méně často než v jiných pohořích); jeden herbářový doklad je i z pohoří Atlas v Maroku. Pěstování není snadné, vyžaduje dobře propustnou, kamenitou, zásaditou, nejlépe vápnitou půdu, slunné stanoviště a přes zimu spíše sucho (nejlépe skalničkový skleník). Andryaly sice botaniky zdaleka nelákají tak jako jestřábníky, vůbec to ale neznamená, že by nebyly zajímavé. Můžeme je nalézt zejména v západním Středozemí, na Kanárských ostrovech a Madeiře. Snad nejzajímavější je ale druh shodou okolností nejblíže příbuzný A. agardhii – A. laevitomentosa, objevená a popsaná z rumunských východních Karpat a známá pouze ze dvou blízce položených vrcholů v pohoří Munţii Bistriţei blízko lázeňského města Vatra Dornei. Jde tedy o jedinečný případ tzv. stenoendemita, druhu který je omezen na jednu nebo několik blízkých lokalit.
