Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu

Štítek: zimní období (Strana 2 z 2)

Zimní vilíny

Kvete něco také v zimě? Když sněží a mrzne, stěží, ale při příznivém počasí nad nulou nás už v únoru potěší rozkvetlé vilíny. Jsou to větší keře s drobnými vonnými kvítky, které mají čtyři úzké korunní plátky v barvě žluté, oranžové až červené, některé odrůdy také v růžové →

Hamamelis-Hilthingbury
Hamamelis-Fire-Cracker

Vilíny jsou jedinečné v únoru a v březnu, kdy kvetou, avšak po vyrašení listů je můžeme snadno zaměnit s lískami. Mají totiž velmi podobné listy a i velikostí se přibližují lísce obecné, výška vilínu viržinského je 5 m. (Většinou však ostatní druhy vilínů dorůstají o něco menších rozměrů: 3 – 4 m.) Na podzim, kdy se listy zbarvují do žluta až červena, opět upoutají naši pozornost →

Hamamelisvernalis-list podzim

Většinou se pěstuje kříženec vilín prostřední Hamamelis x intermedia s četnými kultivary, které mají různou barvu květů. Mezi nejmenší kultivary, s výškou do 3 m a poněkud rozložitější šířkou, patří:

Hamamelis x intermedia ´Ruby Glow´s korunními plátky červenými

Hamamelis x intermedia ´Westerstede´ se žlutými korunními plátky

A co potřebují tito zimní krasavci ke spokojenosti? Kromě velkého prostoru (jsou přinejmenším stejně široké jako vysoké: 3 – 4 m) také propustnou až drenážovanou půdu, ne vápenatou, dostatek živin, mladé keře potřebují zimní ochranu, starší jsou pak dostatečně otužilé. Daří se jim na slunci nebo v mírném polostínu, v závětří.                 

Výstižně pěstování popisuje Wikipedie:

Vilíny jsou celkem odolné a vitální keře, pokud se jim zajistí hlubší, lehce kyselá, humózní a dobře propustná zem a slunné nebo jen lehce přistíněné stanoviště. Ve vápenatých půdách mohou trpět chlorózou. Jsou citlivé na prosychání půdy v létě a na zaplavení vodou v zimním období, které může vést ke hnilobě kořenů. Pokud je zem mělká a v létě vysychá, listy keřů se předčasně podzimně vybarvují a stárnou. Vilíny nevyžadují velkou péči, sestřih se omezuje na odstranění odumřelého dřeva po odkvětu. Kvetou na loňských větévkách. Pro dosažení kompaktního vzrůstu je možno zastřihovat o 2 až 3 pupence konce letorostů, až do kvetoucího dřeva. Sestřih je možno provádět kdykoliv v průběhu roku s výjimkou období rašení listů. Okrasné kultivary bývají roubované nejčastěji na podnož vilínu virginského nebo vilínu jarního a někdy u nich bývají potíže s prorůstáním podnože. Takto vyrážející větévky by se měly co nejdříve až k základu odstraňovat. K přesazování vilínů je nejvhodnější předjaří v době před začátkem rašení listů. Po přesazení z volné půdy keře většinou jednu sezónu stojí a růst započnou až v dalším roce. Dožívají se obvykle okolo 50 let.[4]

abBUFFIN, Michael W.. Winter-flowering Shrubs. Portland : Timber Press, 2005. ISBN 0-88192-722-8.

Foto:

http://whitmanfarms.com

http://www.phytoimages.siu.edu

Stálezelené keře v mrazivé zimě

Byla jsem se podívat na zahradě, jak zvládá zimu a mráz. A musím říct, že má své kouzlo i v těchto mrazivých dnech, kdy se teplota vytrvale drží pod -10°C  →

V tomto období nás mohou příjemně překvapit stálezelené listnaté keře, které si zachovávají listy i nepříznivém únorovém počasí, vlastně po celý rok →

Na fotce je pás zelených bobkovišní, před nimi je vysázena svída bílá, jejíž červené větve se vyjímají nad bílým sněhovým popraškem.

Bobkovišeň lékařská Prunus laurocerasus je účelný krycí keř, dosahuje výšky 2-3 m a jak je vidět, zůstává zavětvený k zemi. Pokud chceme docílit tohoto efektu, musíme si koupit rostlinky druhu P. laurocerasus, neboť botanický druh dosahuje výšky člověka nebo i vyšší. V nabídce jsou totiž mnohé kultivary, jež jsou ovšem nižšího vzrůstu a jsou vhodné pro nízkou výsadbu (např. častý ´Otto Luyken´ vyroste do výšky kolem 1 m). Také je zapotřebí vědět, že širokolisté kultivary (rovněž v prodejnách nabízené) jsou choulostivé a tuhé mrazy by nemusely přežít. Ale obyčejná bobkovišeň se svými úzkými lesklými listy je taky hezká →

Bobkovišeň je nenáročná, ačkoli se uvádí, že má ráda půdu alkalické reakce, dobře roste i v kyselé půdě. Prospívá ji polostín, ale snese slunce i stín. Snáší znečištěné ovzduší. Zakoupeným rostlinkám přichystáme živnou, kyprou, propustnou půdu přidáním kompostu a zahrneme je mulčovací kůrou, což jim vytvoří kořenovou přikrývku. Každoročně pak rozhodíme na povrch kůry (na plochu, kterou zabírá celá koruna keře) průmyslové hnojivo, např. NPK.

Bobkovišně kvetou v květnu, krásně přitom voní. Plody jsou malé černé peckovičky, ale pozor, celá rostlina je jedovatá.

 

Dalším keřem se zimním listím, i když poněkud smutně svěšeným, je kalina vrásčitolistá Viburnum rhytidophyllum

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kalina vrásčitolistá má také několik předností, za prvé dorustá do výšky 3 m (i více) a za druhé do těchto výšek dorůstá rychle. Za třetí je také nenáročná, roste na slunci, polostínu i úplném stínu, k půdní reakci je tolerantní, snese zásaditou, neutrální, jakož i kyselou půdu.

Při výsadbě ji také dodáme kompost a v pozdějších letech přihnojujeme jako u bobkovišní. V oblastech s těžkými půdami můžeme zeminu ve výsadbové jámě zlehčit dodáním štěrku nebo stavební suti (kalině vrásčitolisté nevadí vápnitá půda, stejně jako bobkovišni, pro tu můžeme udělat totéž).

Neobvyklým jevem je, že kalina vrásčitolistá zakládá svá květenství už na podzim  →

Na jaře pak kvete v květnu až červnu krémově bílými květy. Plody jsou nejdříve jasně červené, později až černé peckovičky.

 

Třetím stálezeleným keřem na zahradě je Leucothoe fontanesiana ´Rainbow´.                   V sibiřských mrazech vypadá stále výtečně  →

Leukote dorůstá oproti předchozím druhům do nižších výšek – asi 1 m. Můžeme ji použít jako podrostovou dřevinu, neboť jí nevadí tlak kořenů sousedních rostlin. Abychom docílili pěkného vzhledu záhonu, vysadíme na něj více rostlin leukote. Budeme počítat s tím, že se rozrostou do šířky asi 1 – 1,5 m.

O vzhledu, kultivarech a péči o tento keř se můžeme dočíst v dřívějším příspěvku:

https://myazahrada.cz/2011/03/stalezeleny-ker-leucothoe/

 

Foto: autorka

 

 

Řez svíd pro zimní barevný účinek

Ačkoli je zima právě za námi, je zapotřebí v předjaří zvládnout řez svíd (dřínů) s barevnou kůrou. Podporujeme tím růst mladých větví, které jsou u některých druhů a kultivarů svíd nápadně barevné. Starší větve intenzívní barvu ztrácejí, a proto, chceme-li udržet barvu větví, musíme keře každoročně řezat. Týká se to především svídy bílé Cornus alba a svídy výběžkaté Cornus sericea (syn. C. stolonifera).

Budeme potřebovat:

zahradnické nůžky

Jasný a stručný návod pro řez svíd je v knize Colin Crosbie: Základy prořezávání, která určitě stojí za prostudování, neboť obsahuje další užitečné a nadmíru přehledné postupy pro řez ostatních keřů, stromů a popínavek.

1. Nejprve odstraňte všechny poškozené nebo neduživé výhony.

2. Pak ořežte všechny slabé a tenké výhony.

3. Nyní proveďte řez silných a zdravých výhonů. Každý výhon seřízněte na poslední pár zdravých oček co nejblíže k patce. Proveďte rovný řez těsně nad nimi – viz obr.3.

4. Vyřežte všechny křížící se větve a zkroucené výhony.  Výsledek – viz obr.5.

A výsledek v kompozici:

svída bílá (červené letorosty) se svídou výběžkatou (zelenožluté letorosty); zdroj: http://www.barneswalker.co.uk/about.asp

Nakonec uvádím některé kultivary svíd s barevnou kůrou:

Cornus alba ´Sibirica´  svída bílá s korálově červenými větvemi

Cornus alba ´Kesselringii´  svída bílá s kůrou černočervenou

Cornus sericea (syn. C. stolonifera) ´Flaviramea´   svída výběžkatá se zelenožlutými větvemi

Cornus sericea (syn. C. stolonifera) ´Kelsey´   svída výběžkatá s červenohnědými letorosty a nízkého vzrůstu

Foto: Barnes Walker Limited

.

.

.

.

.

.

.

Novější příspěvky »

© 2026 My a zahrada

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑