Kvete něco také v zimě? Když sněží a mrzne, stěží, ale při příznivém počasí nad nulou nás už v únoru potěší rozkvetlé vilíny. Jsou to větší keře s drobnými vonnými kvítky, které mají čtyři úzké korunní plátky v barvě žluté, oranžové až červené, některé odrůdy také v růžové →
Vilíny jsou jedinečné v únoru a v březnu, kdy kvetou, avšak po vyrašení listů je můžeme snadno zaměnit s lískami. Mají totiž velmi podobné listy a i velikostí se přibližují lísce obecné, výška vilínu viržinského je 5 m. (Většinou však ostatní druhy vilínů dorůstají o něco menších rozměrů: 3 – 4 m.) Na podzim, kdy se listy zbarvují do žluta až červena, opět upoutají naši pozornost →
Většinou se pěstuje kříženec vilín prostřední Hamamelis x intermedia s četnými kultivary, které mají různou barvu květů. Mezi nejmenší kultivary, s výškou do 3 m a poněkud rozložitější šířkou, patří:
Hamamelis x intermedia ´Ruby Glow´s korunními plátky červenými
Hamamelis x intermedia ´Westerstede´ se žlutými korunními plátky
A co potřebují tito zimní krasavci ke spokojenosti? Kromě velkého prostoru (jsou přinejmenším stejně široké jako vysoké: 3 – 4 m) také propustnou až drenážovanou půdu, ne vápenatou, dostatek živin, mladé keře potřebují zimní ochranu, starší jsou pak dostatečně otužilé. Daří se jim na slunci nebo v mírném polostínu, v závětří.
Výstižně pěstování popisuje Wikipedie:
Vilíny jsou celkem odolné a vitální keře, pokud se jim zajistí hlubší, lehce kyselá, humózní a dobře propustná zem a slunné nebo jen lehce přistíněné stanoviště. Ve vápenatých půdách mohou trpět chlorózou. Jsou citlivé na prosychání půdy v létě a na zaplavení vodou v zimním období, které může vést ke hnilobě kořenů. Pokud je zem mělká a v létě vysychá, listy keřů se předčasně podzimně vybarvují a stárnou. Vilíny nevyžadují velkou péči, sestřih se omezuje na odstranění odumřelého dřeva po odkvětu. Kvetou na loňských větévkách. Pro dosažení kompaktního vzrůstu je možno zastřihovat o 2 až 3 pupence konce letorostů, až do kvetoucího dřeva. Sestřih je možno provádět kdykoliv v průběhu roku s výjimkou období rašení listů. Okrasné kultivary bývají roubované nejčastěji na podnož vilínu virginského nebo vilínu jarního a někdy u nich bývají potíže s prorůstáním podnože. Takto vyrážející větévky by se měly co nejdříve až k základu odstraňovat. K přesazování vilínů je nejvhodnější předjaří v době před začátkem rašení listů. Po přesazení z volné půdy keře většinou jednu sezónu stojí a růst započnou až v dalším roce. Dožívají se obvykle okolo 50 let.[4]
↑ abBUFFIN, Michael W.. Winter-flowering Shrubs. Portland : Timber Press, 2005. ISBN 0-88192-722-8.
Foto:
http://www.phytoimages.siu.edu
