Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu

Štítek: smíšený záhon (Strana 3 z 5)

Podzimní zahrada u potoka s drobnými překvapeními

 

Tato zahrada v Klimkovicích u Ostravy obklopuje dům, ve kterém žijí a tvoří manželé Edlerovi.  Co tvoří? Na to narazíme hned při prvních krocích v zahradě  →

 

S jejich drobnou keramikou se setkáme na různých místech, ale zahrada je krásná především sama o sobě →

 

I na podzim má co nabídnout  →

Působivé jsou vysoké rozchodníky Sedum spectabile právě červeně kvetoucí se žlutě proužkovanou ozdobnicí čínskou Miscanthus sinensis ´Strictus´, jimž sekundují velké listy bergénie, drobné lístky zimolezu a mečovité listy kosatce i juky  ↑ →

Ostrůvkovitý záhon s jehličnany zarámovanými zimolezem kloubkatým                    Lonicera pileata

Vyfocené ostrůvkovité záhony v trávníku byly založené před čtyřmi roky (dnes už vyplňují osázenou plochu a rychlost růstu vypadá nadějně, viz ostatní obrázky v příspěvku)  →

 

Mezi záhony je průchod pod exotickými listy škumpy  →

V zahradě se střídá nejenom keramika s rostlinami, ale také okrasné rostliny s ovocnými stromy a obojí zahradě moc sluší  →

Letní altán se zabudovaným ohništěm →

Povzbuzující výhledy z keramické dílny  →

Zahradě dává přirozené pozadí lužní porost kolem potoka  →

Smíšený záhon před vysokými stromy v údolí potoka  →

Vlevo je dvou (až třímetrová) ozdobnice velká Miscanthus floridulus, uprostřed 2x úzký namodralý jalovec skalní Juniperus scopulorum ´Skyrocket´a za ním škumpa, vpravo před zeravy je to statný kosatec žlutý Iris pseudacorus, kterému se v potoční nivě mimořádně daří.

Zato zimolez kloubkatý po tužších zimách přijde o některé výhony, ale jak je vidět, do podzimu vše napraví (vedle něj rozrůstající se žlutopestrý kultivar brslenu Euonymus fortunei)  →

Ačkoli zahrada neoplývá nepřeberným množstvím druhů, je díky opakování několika výrazných rostlin velmi působivá. Navíc ji několikanásobné použití týchž rostlin dodává uklidňující rozměr. Přesto zahrada nepřichází o dynamiku – výrazný kontrast vzniká mezi vodorovnými a svislými liniemi (např. sloupovité jehličnany x rozprostřený zimolez), výškovými rozdíly (např. vysoké stromy x nižší záhony) a mezi tvary (např. mečovité listy x velké okrouhlé nebo naopak drobné listy). Toto vše je sjednocováno vesměs milými překvapeními mezi listy  →

 

 

Foto: manželé Edlerovi, Alexandra Vařáková, autorka

 

 

 

Jak sadit keře?

Keře tvoří v zahradě pozadí a rozdělují prostor; poskytují zeleň, květy, barvy; jsou proto všestranně využitelné a pro současnou zahradu nepostradatelné. V nových zahradách upouštíme od jednotlivého vysazování keřů, s výjimkou případů, že keř plní funkci dominantního okrasného prvku. Soudobým trendem je tvorba souvislých záhonů, které jsou zamulčovány a postupně pokryty rozrůstajícími se rostlinami a to různými rostlinami – nejenom keři, ale i menšími stromy, trávami, kapradinami, bylinami… nebo také zeleninou. Vznikají tak smíšené záhony, na kterých se funkčním kombinacím meze nekladou. Tento přístup má další podstatnou výhodu – snižuje údržbu.

Níže uvedený postup výsadby keřů je proto orientován na výsadbu spíše menších sazenic keřů do souvislého, posléze zamulčovaného záhonu, který zároveň může být v konečné úpravě smíšený. Jelikož je smíšený záhon náročný – tentokrát ne na výnosy – ale nyní na estetický vzhled (bohatost, kvetení), je žádoucí věnovat přípravě záhonu i budoucí péči patřičnou pozornost. Postup můžeme rozdělit do dvou fází, na podzimní přípravu místa a jarní výsadbu, která je pro některé dřeviny vhodnější (pozn. 1)  →

 

1. Příprava místa

– záhon, na který chceme vysazovat keře, nejdříve zbavíme plevelů (Roundupem – pozn.3, rytím, přikrytím povrchu půdy netkanou textilií na dostatečně dlouhou dobu);

– zryjeme záhon na hloubku jednoho, někdy až dvou rýčů (asi 30 až 70cm v závislosti na dodání mulče, organicé hmoty a/nebo štěrku, viz níže) a přitom odstraníme případný plevel;

– pokud nechceme vytvořit vyvýšený záhon, odebereme z něj část materiálu (drny, hlubší nekvalitní vrstu – pozn.4) – minimálně tolik, kolik zapracujeme kompostu, nebo více, pokud budeme na povrch později přidávat vrstvu mulčovacího materiálu (mulč činí 7,5 cm), maximálně tolik, abychom byli schopni dodat kompost + mulč + drenážní štěrk (štěrk činí 15 – 20 cm);

– v místech, kde je zvýšená vlhkost a v těžkých jílovitých půdách budeme muset provést drenáž, pokud na taková místa nevysadíme přímo rostliny snášející tyto podmínky (pozn.5);

– rozhodíme na záhon kompost (pozn.5), který zapracujeme do půdy;

– na místa, kde budeme vysazovat rododendrony nebo jiné kyselomilné rostliny zapracujeme také rašelinu (pozn.5);

– hráběmi po ploše záhonu rozmístíme dodané umělé hnojivo, např. Cererit (70 g na m²);

– záhon pokryjeme netkanou textilií (pozn.6).

 

Obr.1: Textilie nastřižená k rostlinám

 

2. Výsadba

– na záhon s textilií rozmístíme kontejnery s keři;

– pro každý keř vystřihneme v textilii kříž tak velký, abychom byli schopni keř vysadit;

– vyhloubíme jámu 2x tak větší než je kontejner (při předchozí pečlivé přípravě záhohu stačí jen o něco větší jáma než je bal rostliny);

– keř vyklepneme z kontejneru, rozvolníme a mírně rozpleteme kořeny a zlomené, zaschlé nebo poškozené kořeny odstřihneme až do zdravého místa;

– keř umístíme do jámy tak, aby byl ve stejné výši jako v kontejneru a postupně ho zasypáváme zeminou, myslíme na to, že se zemina sesedne a keř v jámě klesne, proto ho stále udržujeme ve správné výšce a zeminu poněkud utlačujeme nebo ušlapáváme);

– cípy textilie urovnáme zpět k sazenici;

– vysázené keře vydatně zalijeme;

– rozprostřeme ve výši 7,5 cm mulčovací materiál (okrasný: kůra, štěrk, šišky, barevné sklo, nebo také funkční: štěpky, rašelina, listí) tak, aby nebyl nahrnutý až ke kmínkům keřů. Obr.2

 

Obr.2: Postupné zasypávání textilie mulčovací kůrou

 

3. Péče po výsadbě

– dva roky po výsadbě udržujeme vysázené keře v přiměřeně vlhkém prostředí, v případě potřeby jednou až dvakrát týdně kontrolujeme lopatkou stav vlhkosti zeminy;

– každoročně na jaře dodáváme na povrch záhonů hnojivo Crerit (70 g na m²), rododendronům přisypáváme pod korunu vrstvu rašeliny;

– na záhon dodáváme podle potřeby mulč a udržujeme ve vzdálenosti 1,2 m od kmene zónu bez plevele.

 

Poznámky:

1.  Obecně je podzim vhodná doba pro výsadbu většiny dřevin (mimo choulostivé teplomilné druhy a břízy a duby). Chceme-li tedy naši zahradu doplnit a zkrášlit keři (stromy), nastal vhodný okamžik:                                                                                                 → pro prostokořenné dřeviny nastal jeden ze dvou vhodných okamžiků (prostokořenné dřeviny nebo dřeviny s balem můžeme sadit buď  od října do zámrazu nebo od rozmrznutí půdy do přelomu duben/květen)                                                                                                   → → pro kontejnerované dřeviny nastal jeden z příznivějších okamžiků (kontejnerované rostliny se mohou sázet během celé sezóny mimo zámrazu, ovšem například v létě je nutné pečlivě dbát na závlahu).

2.  Prostokořenné keře vysazujeme co nejdříve po koupi, nelze-li jinak, chráníme je před vyschnutím např. nahrnutím listí, kompostu, hlíny a při výsadbě nadzemní část zkrátíme o 1/3.

3. Nejčastěji původní porost postříkáme herbicidem Roundup, počkáme 14 dní a pokud nebude všechen plevel suchý, postřik zopakujeme.

4.  Drny a odebranou zeminu (v mém případě jílovitou) dávám na na kompost, na kterém po čase vznikne z odpadní masy černá jemná zemina s občasnými kousky jílu, které při nabírání (cca po 2 letech) rozdrtím, rozmělním a smíchám s černým kompostem a použiji. Rozhodně bychom se neměli zbavovat kvalitní ornice, i za cenu většího úsilí, které vyplyne z hlubšího kopání a odstranění až podorniční části.

5.  Jsme-li šťastnými vlastníky zahrady v oblasti s hlinitými půdami, máme zároveň po následujících starostech. Ale většinou to tak nebývá, půdy jsou buď příliš písčité nebo jílovité nebo nekvalitní a utužené vlivem stavebních prací. V písčitých půdách je dobrá propustnost vody i prostupnost vzduchu, ale tyto půdy neudrží vlhkost a výživu. Naopak jílovité půdy udrží vlhkost, ovšem jsou neprovzdušněné a tuhé. V obou případech pomůže dodání organického materiálu (např. kompostu, rašeliny), čímž se v písčitých půdách zlepší udržení vody i zásobování živinami,  jílovité půdy se naopak stanou kypřejšími, ke kořenům může pronikat kyslík, živiny jsou dostupnější, půdy se stanou propustnějšími pro vodu (voda může odtékat). Je nutné si uvědomit, že většina druhů rostlin nesnáší sucho stejně jako zamokření. V obou případech jim něco podstatného chybí – buď voda, nebo vzduch (kyslík). Proto je řešením dodat na záhony organický materiál, v množství 1/3 objemu zpracovávané zeminy, např. 10 cm kompostu zapracujeme do hloubky 30 cm. Vysazujeme-li rododendrony nebo jiné vřesovištní (tj. kyselomilné) rostliny, pak dodáme   5 cm kompostu a 5 cm rašeliny na 30 cm zeminy. V extrémních případech těžkých nebo mokrých půd, nebo při výsadbě několika rostlin milujících propustné půdy do jinak těžké půdy, provedeme štěrkovou drenáž, v houbce 50 – 70 cm položíme 15 – 20 cm štěrku. Místo drenáže je možné jednotlivé keře vysadit na vyvýšenou kupu (vysokou 25 – 30 cm a 1 m v průměru).

6.  Pokud vysazujeme větší keře (nebo stromky),  je lépe je vysadit dříve, než na záhon položíme netkanou textilii. Teprve poté k nim přiložíme nastřihnutou textilii. Obr.1.

7.  Dřeviny vyšší než 1 m by měly být ukotveny, aby se jim ve větru díky kývání nadzemní části nepotrhaly nově vytvořené kořínky. Jako pevnou oporu použijeme 1 – 3 kůly, které zatlučeme tak, abychom nepoškodili křenový bal, nejlépe umístíme kůly šikmo mimo bal.

 

 

Foto: autorka

 

 

Žlutě kvetoucí Weigela middendorffiana

Asi si každý pod pojmem vajgélie představí docela velký keř obsypaný růžovo – červenými květy. Ale ona existuje i vajgélie se žlutými květy.  Vajgélie Middendorffova je menší, asi méně uspořádaný keř, soudě podle popisů i fotky z polského zahradnictví →

Žluto-oranžové květy této vajgélie jsou apartní (a hodně podobné květům náprstníku velkokvětého) →

 

Pro srovnání květy náprstníku velkokvětého Digitalis gandiflora  →

Jsou si opravdu podobné, teď by to chtělo odzkoušet, jestli se s vajgélií Middendorffovou sejde v kvetení: náprstník velkokvětý Digitalis gandiflora kvete v červnu a červenci, a vajgélie?

↓↓↓

Vajgélie Middendorffova Weigela middendorffiana je keř vysoký 1 – 1,5 m a stejně široký. Kvete v květnu až červnu(!), sírově žlutými trubkovitými květy. Listy jsou svěže zelené, eliptické. Druh pochází z Japonska, Koreje, severní Číny.

Keř preferuje polostín, ale snese i slunečnou polohu, dobře roste v kyselé, živinami a vláhou zásobené půdě.

V zahradě bych si žlutě kvetoucí vajgélii představovala na pozadí smíšeného záhonu s trvalkami a trávami v dosahu stínu budovy nebo stromů. Zkusila bych ji vysadit společně s trávou bezkolencem modrým Molinia caerulea ´Variegata´a se zmíněným náprstníkem (při troše štěstí by mohly chvíli kvést společně), kterým vyhovuje stejné stanoviště. Už přemýšlím, kde bych, až pominou ty sibiřské mrazy, zryla kus zahrady a založila experiment s vejgélií Middendorffovou…

 

Foto:

http://www.sadzonkikwiaty.pl

http://cs.wikipedia.org/

 

 

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2023 My a zahrada

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑