Park nad historickým centrem Bernu leží na místě původního hřbitova. Název napovídá, že v něm bude hodně růží (těch by mělo v parku být přes 250 druhů), ale pod vzrostlými stromy je osázený také rododendrony, bobkovišněmi, magnoliemi, trvalkami →
Začátkem května tu kvetou žluté azalky a tulipány, v lemech záhonů nízké bobkovišně a dřišťály →
Na pergolách nakvétaly vistárie →
Záhony s růžemi střídá vodní nádrž s vodotrysky →
Z laviček jsou nádherné výhledy na všechny zajímavosti – sochy, vodotrysky, pergoly, výsadbu v záhonech →
V New Yorku po mnoho let stála nevyužitá nadzemní železniční trať, která v průběhu 20. století sloužila pro nákladní dopravu mezi městskými továrnami. Díky dvěma nadšencům, kterým se líbila v tu chvíli už zdivočelá, rumištní květenou zarostlá stará trať, se rozběhla namísto demolice její záchrana a nakonec se podařilo přetvořit nadzemní kolejiště na veřejný park. Na přerodu železnice v park se podílela firma zabývající se zahradní architekturou James Corner Field Operations, designové studio Diller Scofidio + Renfro a jako návrhář výsadby byl vždy přizván Piet Oudolf. Jeho úkolem bylo na základě původní vegetace kolejiště – která zahrnovala jak místní druhy rostlin, tak druhy spontánně rozšířené ze zahradních výsadeb – navrhnout kombinaci, která by připomínala tuto zarůstající flóru, ale zároveň by byla více barevná a okrasná.
High Line vede ve výšce mezi budovami, dříve průmyslovými, nyní rezidenčními, někdy jimi přímo prochází, tak, jak dříve vedly koleje →
Design parku nápaditě a zároveň krásně odkazuje na původní funkci stavby – jsou v něm zahrnuty pražce, koleje, lehátka na kolejích… park je dlouhý dlouhý 2,33 km a byl vytvořen v několika etapách (2009, 2011, 2014, 2019). A další úpravy probíhají.
Výsadba Pieta Oudolfa symbolizuje přirozenou sukcesi od lučních společenstev přes křovinato-travní porost po otevřený světlý les.
Koncem podzimu přichází období suchých stonků a semeníků, jejichž kouzlo umí Piet Oudolf uplatnit →
Po průchodu kolem travních ploch s vtroušenými úbory amerických prérijních bylin (hvězdnic, třapatek, zápleváků, slunečnic, krásnooček – Aster, Echinacea, Helenium, Helianthus, Rudbeckia, Coreopsis…), se návštěvník dostává do oblasti s vtroušenými keři (muchovníky, rujemi, škumpami – Amelanchier, Cotinus, Rhus…) a jejich listí před opadem předvede poslední barevný koncert. Posléze návštěvníka obklopí stromy (břízy, jabloně, magnolie – Betula, Malus, Magnolia…), které jsou podsazeny půdopokryvnými rostlinami. Začátkem prosince vyniknou jejich holé kmeny a nabydou na významu jejich tvary vystupující z podrostu →
Oudolfův koncept výsadby tak rozdělil park na větší oblasti, které mají určitý charakter – luční, křovitý, lesní. Oblasti jsou rozdělené na zóny, kde početně dominují druhy (kultivary) trav tvořící bázi výsadby. V ní jsou rozptýleny bloky jiných trav a volné trsy trvalek.
Procházka po High Line nabízí i setkání s uměním →
Jak říká Robert Hammond – jeden ze zachránců High Line (spolu s Joshua Davidem) – o Oudolfově práci v předmluvě ke knize Landscapes in Landscapes: „Pietova krajina umožňuje lidem lépe dýchat – ne pro svou pěstěnou krásu, ale pro svou schopnost měnit se jako příroda.“
Stanoviště: slunce, částečný stín, teplejší polohy, v mládí chráníme před silnými mrazy
Tvar: vysoký rovný strom s šikmo vystoupavými větvemi, které tvoří široce kuželovitou korunu (kultivary mohou být keřovité)
Design: chceme-li vytvořit exotičtější vzhled na určitém zahradním místě; cedr atlaský (v menším měřítku především Cedrus atlantica ´Glauca Pendula´) může být vhodným pozadím a ochranou pro sukulenty většího vzrůstu (juky, mrazuvzdorné kaktusy)
Zajímavé vlastnosti: dlouhověký strom
Kultivary:
Glauca – jehlice modrosivé
Glauca Pendula – jehlice namodralé, převislý tvar
Pendula – jehice šedozelené, převislý tvar
Fastigiata – sloupovitý tvar
Foto: autorka, Park Horizont Bystrovany u Olomouce