Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu

Štítek: jak navrhnout zahradu (Strana 5 z 9)

Zahradní styly II

Následující čtveřice stylů je odvozená z národních nebo oblastních tradic. Určitě by se dalo popsat více stylů z různých zeměpisných oblastí, např. z amerického kontinentu. V malém měřítku a na chráněném, předem připraveném místě v naší zahradě můžeme vytvořit třeba pouštní styl s některými mrazuvzdornými sukulenty. Většinou využijeme tyto styly na menší ploše, neboť většina z nich vyžaduje zvláštní péči nebo úpravu pozemku.

Japonský styl

Vzhledem k našim středoevropským podmínkám bude nejdostupnější úprava pocházející z přibližně stejných zeměpisných šířek. Japonský styl je také nejoblíbenější cizí styl v našich zahradách. Co dodat k japonskému stylu? Jednak je poměrně dobře znám a jednak jsem se na toto téma rozepsala v příspěvku Podstata kouzla japonskych zahrad. Tyto zahrady se vyznačují spíše střímostí v druzích materiálů i rostlin, důležitý je estetický až duchovní zážitek z pohledu na zahradní zákoutí, spíše než přetékající pestrost a přebujelost.

Klíčové prvky japonské zahrady:

–          japonské rostliny

–          jednoduchý vzor připomínající krajinu v malém

–          vodní nádržky

–          kameny a štěrk

–          bambusové ploty, zástěny, pergoly

–          japonské lampy

Při tvorbě japonské zahrady kromě potřebných znalostí musíme použít vlastní cit a intuici pro rozmístěstění prvků. Myslím, že to je podstatná esence při reinterpretaci japonského stylu v našich podmínkách. Pokud si budeme věřit a dáme tomu potřebný čas, můžeme docílit vykouzlení prostoru s japonským duchem na vlastní zahradě.

Obr. 1, 2:  Tradiční japonská zahrada.  Design: Japanese Garden Society, RHS Chelsea 2004.

Obr. 3:  Novodobá reinterpretace japonského stylu.   Design: Studio Lasso, RHS Chelsea 2007.

Středozemní styl

Může znamenat formální nebo neformální přístup. Formální, pravidelná středozemní zahrada už stojí na pomezí s islámským stylem a jejím příkladem mohou být krásné zahrady v Alhambře a Generalife. Neformální sředozemní styl je představován nepravidelným vzorem z rostlin, štěrku, dlažeb. Štěrk nebo dlážděná cesta se vinou mezi masami nízkých rostlin s šedo-stříbrnými listy, jako levandule nebo rozmarýn. My musíme pečlivě vybírat použitelné rostliny, které přečkají naše zimy, nebo volit náhradní, podobné vzhledem, například rakytník nebo hlošinu. V dlažbě bývají mozaikovité vzory, stěny jsou barevné, vodní nádrže s proudící vodou poskytují osvěžující letní účinek.

Klíčové prvky mediteránní zahrady:

–          letní stín pro posezení

–          stříbrnolisté rostliny, včetně levandulí

–          borovice

–          vodotrysk

–          stěny a povrchy v teplých barvách s použitím kontrastní modré na malé ploše

–          květináče a amfory z terakoty (použijeme umělohmotnou náhradu)

–          sloupovité tvary jehličnanů nahrazující cypřiše

K docílení středozemního stylu potřebujeme především zabezpečit vhodné podmínky pro suchomilné rostliny. Toho dosáhneme drenážní vrstvou a propustnou půdou v místech výsadby. Pokud k tomu přidáme zdařilý výběr rostlin, můžeme se i s jílovitou půdou pod nohama a nad hlavou se zataženým nebem těšit z kousku středozemní zahrady v českých končinách.

 Obr. 4, 5:  Středozemní zahrada s výsadbou malých keřů, připomínající mediteránní macchie a provensálské lány levandulí. RHS Chelsea 2010, The L’Occitane Garden.

Obr. 6: Moderní mediteránní zahrada. Design: Sarah Eberle, RHS Chelsea 2011.

Islámský styl

V našich krajích exotický styl, kterého je možné docílit vhodným výběrem materiálů i možností pěstovat citrusové stromy a palmy v nádobách. Kamenné zdi, barevné dlaždice i obklady, mozaiky, pravidelné vodní nádrže uspořádané v geometrickém až symetrickém vzoru jsou významnými prvky islámské zahrady. Materiály jsou vybírány uvážlivě a přes svou barevnost střídmě. Islámská zahrada vyvolává u svých návštěvníků ztišení, vnitřní klid a zážitek vděčnosti za zklidňující atmosféru v zahradě.

Klíčové prvky islámské zahrady:

–          barevné kachle tvořící mozaiku

–          diagonální šachovnicová dlažba

–          pravidelná vodní nádrž s vodotrysky

–          velké exotické rostliny v nádobách

K úspěšnému islámskému stylu budeme potřebovat nejenom cit pro kombinaci materiálů a barev, ale také místo pro zimní ubytování palem, citrusů a jiných choulostivých rostlin. Můžeme se pokusit o tvarování stříbrnolistých keřů jako jsou hlošina úzkolistá a rakytník řešetlákový do tvaru starého olivovníku (použijeme také pro vytvoření středozemního stylu), přesto si pravděpodobně nevystačíme pouze s nimi pro vytvoření maurského ducha v zahradě. Lépe se nám takový kout bude tvořit na chráněném místě nebo v městské aglomeraci s vyššími teplotami.

 Obr.  7, 8: Inspirace islámským stylem pro malou, nekonvenční předzahrádku.  RHS Chelsea 2008, SPANA’s Courtyard Refuge.

Tropický styl

Pod tímto názvem si většinou představíme vysoce exotický styl, u nás možný „provozovat“ ve spojení se skleníkem. Podstata stylu však spíše spočívá v záplavě zelených listů, než na konkrétních tropických druzích rostlin. Zahrada v tropickém duchu je zahlcena zelenou džunglí a doplněna křiklavě barevnými květy. Jako základ můžeme použít širokolisté trávy, kapradiny, bambusy, rododendrony, ke kterým přidáme velkolisté dosny indické, zářivé slunečnice, letněné pokojové rostliny, případně skleníkové rostliny.

Klíčové prvky tropické zahrady:

–          bohatě olistěné rostliny

–          většinou nepravidelný, asymetrický pozemní vzor s úzkými průchody

–          uzavřené hranice tvořené bujnou zelení

–          intenzívní barvy květů a/nebo zdí a/nebo jiných doplňků

–          štěrk, kámen, dřevo, bambus

–          výrazné květináče

Vytvoření tropického stylu nemusí být až tak nedostupné při správné kombinaci rostlin se zaměřením na bohaté olistění a doplněním pokojovými rostlinami na menším prostoru zahrady. Zvláště, když použijeme i barevný nátěr na části zdi ohraničující tento kout.

Obr. 9: Tropická zahrada s teplomilnými rostlinami, u nás skleníkovými.  Design: David Cubero & James Wong, RHS Chelsea 2011.

Obr. 10, 11: Směs rostlin v exotické zahrádce. Design: Chris Beardshaw, RHS Chelsea 2011.

Poslední předvedený styl představují trochu bláznivé zahrady, ale zato nevšední a zábavné a tím možná pro mnohé z nás přitažlivé.

Pohádkové a veselé zahrady

Tady by se asi daly zařadit zahrady Diarmuida Gavina s jeho kovovými kopretinami nebo barevnými lízátky. Ale kromě něj existuje spousta dalších smělých designérů s kreativními nápady, nejlépe je prohlédnout si jejich díla a nechat se případně inspirovat. Napadá mne, že bychom zde mohli zařadit i naše pohádkové předzahrádky se všemi trpaslíky, Sněhurkami, muchomůrkami a hrady obklopené listím konvalinek… Je ovšem pravdou, že vytvoření pohádkového stylu ve větším měřítku vyžaduje zručnost a technické dovednosti.

Obr. 12:  Lízátka v zahradě.  Design: Diarmuid Gavin, RHS Chelsea 2004.

Obr. 13: Zahrada inspirovaná legendou o Merlinovi. RHS Chelsea 2004, The 4head Garden – from Merlin to Medicine.

Obr. 14: Spící zelená víla. RHS Chelsea 2006, The 4Head Garden of Dreams.

Foto: autorkawww.gardener.ru

.

.

.

.

.

.

.

Zahradní styly I

Většina uvedených stylů je popsána v čisté podobě a ne vždy je jako takové můžeme vidět. V praxi dochází k jejich míchání, v dnešní době se zahradní návrháři nenechávají svázat určitým stylem a kreativně použijí v jedné zahradě prvky z různých stylů. Řekla bych, že i v historických zahradách vidíme prolínání stylů a zařazení zahrad k různým stylům se dělo a děje poměrně volně.

Formální styl

Zdá se, že není přesně určená hranice mezi formálním a klasickým stylem. Oba vycházejí z tradičního symetrického uspořádaní francouzských zahrad, které ovšem rozvíjejí a občas klasickou symetrii opouštějí. Důležitým znakem těchto zahrad je centrální bod pozornosti, kterým často bývá socha nebo výrazný prvek na konci výhledu. Pro formální zahrady není podstatné jen vedení pohledu, ale také v nich očekáváme vycházkový okruh, podobně jako v zahradách Ludvíka XIV, se zákoutími a lavičkami. Počet použitých druhů rostlin je spíše omezený, velkou roli hrají tradiční tisy a zimostrázy.

Klíčové prvky formální zahrady:

–          symetrie

–          centrální ohnisko pozornosti

–          sochy

–          onamentální vázy

–          střižené tvary a živé ploty z tisů a zimostrázů

–          opočívadla s posezením

Formální styl můžeme uplatnit v malé i velké zahradě, je poměrně jednoduché docílit dobrého efektu.

Obr.1: Větší zahrada ve formálním stylu s grottou. Design: Robert Myers, RHS Chelsea 2007.

Obr. 2: Malá formální zahrádka s moderními materiály. Design: Kate Gould, RHS Chelsea 2011.

Romantický styl

Oproti ostatním stylům oplývá bujnou výsadbou rostlin, která překrývá původní vzor, ať už symetrický nebo jiný. Vytváří skrytá zákoutí pro posezení a možnost nerušeného pozorování zahradních objektů, např. rostlin, vodní nádrže nebo jiných dekorativních prvků. Nezříká se výhledů, mnohdy zarámovaných oblouky s kvetoucími růžemi a popínavkami. Romantický styl v nás vyvolává pocity ženskosti, hojnosti a tajemna. Používá především přírodní materiály. Mimořádnou postavou uváděnou v souvislosti s romantickým stylem je anglická zahradnice Gertrude Jekyll, která při plánování a osazování záhonů používala kvetoucí trvalky v celé paletě sladěných barevných odstínů, jako by malovala obraz.

Klíčové prvky romantické zahrady:

–          bohatá výsadba se zastoupením mnoha kvetoucích bylin i keřů

–          keřové i popínavé růže

–          sladěné barvy v pastelových odstínech

–          intimní zákoutí

–          menší či větší vodní nádrž

–          pergoly, oblouky, nábytek ze dřeva nebo kovu

Romantický styl si můžeme bez větších problémů vytvořit ve vlastní menší i větší zahradě.

 Obr.3: Romantická výsadba pod parotiemi. Design: Luciano Giubbilei, RHS Chelsea 2011.

Obr. 4: Romantický styl s doplňky v kovu. Design: Isabelle Van Groeningen & Gabriella Pape, RHS Chelsea 2007.

Obr. 5: The Manor House, Upton Grey, Anglie, restaurovaná zahrada Gertrude Jekyll.

Minimalistický styl

Minimalistický, jindy také nazývaný modernistický či moderní styl používá omezenou paletu rostlin i pevných materiálů. Můžeme ho vnímat jako chladně, neosobně působící zahradní styl díky čistým horizontálním i vertikálním liniím. Vybrané rostliny svým charakterem a způsobem výsadby strohé linie většinou zdůrazňují, namísto aby je rozptylovaly. Přesto rostlinná výsadba minimalistickou zahradu v konečném důsledku vždy zjemní. Materiály jsou přesně opracované, ať už to jsou tradičně používané, nebo v dané době nové a módní hmoty pro zahradní design. Barevná škála v minimalistické zahradě může být omezená, ale i vysoce kontrastní.

Klíčové prvky minimalistické zahrady:

–          asymetrický geometrický vzor

–          omezený počet druhů materiálů a rostlin

–          rostliny vysázené v blocích

–          současné materiály

–          nábytek podle posledních trendů

–          zrcadlová vodní hladina

–          moderní osvětlení

Vytvořit zahradu v minimalistickém stylu není jednoduchá záležitost. Prostorové vyvážení a zdárný výběr živého i neživého materiálu jsou pro tento styl klíčové. Pokud se nám to ovšem zdaří, pak je výsledek vysoce působivý. Pokusit bychom se o to nejspíše mohli v malé městské zahradě.

Obr. 6: Strohá minimalistická zahrádka v decentní chladivé barevnosti. Design: Joe McHugh, RHS Chelsea 2005.

Obr. 7: Geometrický design vznášející se nad vodou. Design: Paula Ryan, RHS Chelsea 2007.

Obr. 7, 8:  Krásná minimalistická zahrada s vyváženým rozdělením prostoru a příhodným výběrem materiálů i rostlin. Design: Shaikh Zayed Bin Sultan Al-Nahyan, RHS Chelsea 2005.

Přírodní styl

Pod tento styl bychom mohli zařadit i všechny snahy o ekologické zahrady. Samotná slova „přírodní“ a „příroda“ v nás evokují pocit volnosti, krajiny, nicméně je možné tento styl vytvořit také na menším prostoru. Rostliny hrají v tomto stylu podstatnou roli a jsou voleny v souladu s okolním přirozeným společenstvem nebo v duchu některého jiného ekosystému – např. lučního, lesního, horského, vodního, atd. Případně jsou rostlinné druhy vybírány i podle jejich přitažlivosti pro hmyz, ptáky a jiné živočichy.

Klíčové prvky pro přírodní zahradu:

–          rostliny vytvářející „přirozená“ společenstva

–          rostliny medonosné, produkující semena pro ptáky apod.

–          rostliny s jedlými plody

–          nádrže na užitkovou vodu

–          kompostéry

–          včelí úly, ptačí budky, krmítka, domečky pro hmyz, sklad roští pro ježky

–          přírodní jezírka

–          osázené střechy

Je toho více, co by se dalo zahrnout pod přírodní nebo ekologický styl – větrná čerpadla, sluneční kolektory, vše, co přispívá k udržitelnému hospodaření a nezatěžování přírody. Zdálo by se, že bude jednoduché vytvořit takovou vlastní zahradu, je však zapotřebí pečlivě zvolit celkový koncept zahrady a její osázení a dále ho udržovat. Například i květnatá louka vyžaduje pečlivou přípravu pozemku, vysetí a posléze pravidelné sečení, podobně to bude s horskou skalkou, lesíkem a jeho podrostem nebo vodní tůňkou. Odměnou nám ale bude uklidňující, přírodě podobné zákoutí plné včel, motýlů, zpívajících opeřenců a po nocích funících ježků.

Obr. 9: Přírodní styl s použitím tradičních materiálů. Design: Kate Frey, RHS Chelsea 2007.

Obr. 10: Ekologicko-přírodní styl s použitím recyklovaných materiálů. V kamenných zídkách mají své místo domečky pro hmyz. Design: Nigel Dunnett, RHS Chelsea 2011.

Obr. 11: Vlastní zdroj energie a recyklované materiály v malé zahrádce. Design: Jamie Dunstan, RHS Chelsea 2011.

Obr. 12: Ekologická zahrada se solárními panely. Design: Scenic Blue Design Team, RHS Chelsea 2007.

Obr. 13: Přírodní zahrada napodobující louku přecházející ve společenstvo lesního lemu. Design: Marney Hall, RHS Chelsea 2011.

Foto: autorka,

www.gardener.ru,

http://www.gertrudejekyllgarden.co.uk/

                                                                                                                                                                                                                                               

.

.

.

.

.

.

.


1. krok k moderní zahradě: Půdorysný vzor III

Než si vytvoříme půdorysný vzor například v rastrové síti, podívejme se, jak mohou různé tvary a linie vypadat a působit →

Pravidelné tvary – geometrické

a) symetrické

Linie: kříž, přímky

Tvary: čtverce, obdélníky, kruhy, elipsy

Symetrie vnáší do plánu formálnost, původní evropské i islámské zahradní styly byly symetrické. Prvky umístěné v ose zdůrazňují a doplňují symetrii a vedou k nim pohled. Symetrické projekty jsou použitelné pro malé i velké zahrady, dobře působí, pokud na ně můžeme pohlížet z výšky, např. z terasy. Na velkém pozemku vede kříž pohled na konec zahrady a zdůrazňuje tak její rozlehlost, můžeme na nich kombinovat tvary čtverce (obdélníku) a kruhu (elipsy). Kruhy a elipsy soustřeďují pozornost ke středu zahrady a prostor se s nimi zdá být otevřenější a širší.

b) asymetrické

– linie a tvary kolmé či rovnoběžné s domem nebo hranicemi pozemku

Linie: kříž, rovné linie

Tvary: čtverce a obdélníky

Kříž, stejně jako čtverec, obdélník nebo jiný geometrický tvar můžeme umístit mimo střední osu a docílíme tím moderního vzhledu.

– šikmo položené linie a tvary

Linie: přímky diagonálně vedené

Tvary: trojúhelníky, osmiúhelníky, čtverce, obdélníky

Diagonální linie maximálně využívají prostor zahrady vytvořením nejdelší možné trasy přes pozemek, čímž ho opticky zvětšují. Uspořádáním tvarů do diagonály navodíme neformálnost a zároveň dynamiku s dojmem pohybu, ačkoli plán zůstává geometrický. Na obvodu vznikají velké trojúhelníkovité záhony, které můžeme bohatě osázet. Projekty s úhlopříčnými liniemi s úspěchem využijeme především v malých zahradách.

Nepravidelné tvary – křivky, vlnovky

použijeme je pro dosažení přirozenějšího vzhledu zahrady. Jsou dynamické, plné pohybu a vedou pohled z jedné strany na druhou a tím prostor opticky zvětšují. Nejlépe vyniknou ve větších zahradách.

Linie: S a C, vlnovka

Tvary: kruhy, elipsy, tvar osmičky, nepravidelné tvary

Linie C: vytváří téměř kruhovitý výběžek do centra zahrady, který může zůstat prázdný nebo vyplněný; osázený zabraňuje dohlédnutí na konec a zvyšuje tím atraktivitu a přitažlivost, usměrňuje pohyb prostorem zahrady. Linie vzniká také při obcházení překážky v zahradě.

Linie dvou C (tvar dvou kruhů): rozděluje zahradu alespoň částečně na dva díly a prodlužuje perspektivu, vpouští do centra rostliny či jiné prvky. Pootočením „C“ vzniká tvar osmičky, kdy se zahrada uprostřed zužuje a přitahuje pohled k místu zúžení.

Linie S: je v podstatě tvořena dvěma kruhy, spojenými ladnou křivkou; je prodchnuta dynamičností, některé části zahrady mohou být zakryté výsadbou a navozují tajemno a zvyšují přitažlivost.

Linie vlnovky: připomíná proudící řeku, vede zahradou a nabízí mnoho různých pohledů a výhledů, je vhodná pro dlouhé a úzké pozemky.

Ať zvolíme jakýkoli tvar pro naši zahradu, původně tvrdé stavební linie či ostré úhly budou zastřeny výsadbou a celý vzor zjemní, jako v této přísně geometrické zahradě na Chelsea Flower Show 2011 The Cancer Research UK Garden, návrh Robert Myers:

Foto a vizualizace: autorka

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2025 My a zahrada

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑