Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu

Štítek: kvetoucí keř (Strana 6 z 6)

První dubnové květy nejen na keřích

První dubnovou neděli jsme si se synem rozdělili terén – on arboretum Nový Dvůr u Opavy, já s kamarádkou Komenského sady v centru Ostravy. V arboretu našel rozkvetlých keřů více, my v parku alespoň jeden:

šácholán hvězdovitý Magnolia stellata

listy a šiškovité souplodí; foto: http://oregonstate.edu/dept/ldplants/

Keř je maximálně 3 m vysoký, 4 m široký, velmi pomalu rostoucí, silně rozvětvený. Tento japonský druh je nejvýznamější raně kvetoucí magnolie, květy někdy poničí pozdní mrazy. Všechny magnolie potřebují kyselou půdu; mají ploché, mělce rozprostřené kořeny a nesnášejí obdělávaní půdy v oblasti kořenů, ale jsou naopak vděčné za vrstvu mulče – nejlépe se jako mulč uplatní rašelina, která se přidává už do výsadbové jámy a pak každoročně dosypává ke kořenům.

V zahradě se magnolie hvězdovitá (nebo i další magnolie kvetoucí před vyrašením listů) díky nápadnému kvetení uplatní jako rostlinná dominanta, která může být použita  odděleně.

V arboretu toho kvetlo podstatně více, pieris, vřesovec,  první rododendron,  zlatice, a nejvoňavějším keřem byla kalina:

kalina bodnanská Viburnum x bodnantense

zdroj: http://gartenmanufaktur.com
zdroj: http://oregonstate.edu

Kalina bodnanská je keř přes 3 m vysoký, 2 m široký, patří k nejodolnějším keřům kvetoucím v zimě. Květy jsou drobné, ale v hustých květenstvích, v poupěti růžové, později bílé až světle růžové, velmi silně vonné. Opadavé kaliny jsou bezproblémové keře, které nekladou zvláštní nároky na polohu a půdu, ale jako kříženec kaliny vonné dává přednost vlhčím půdám.

V návrhu bych dala přednost skupině několika kalin bodnanských (případně v kombinaci s kalinou vonnou), neboť jeden osamocený keř v zimě kvetoucí působí něžným, až neprůbojným dojmem. Také jejich okouzlující vůni bychom si měli užívat v blízkosti každodenního průchodu zahradou.

Sněhobílé baňkovité květy měl pieris:

růžové vřesovec:

… a rododendron:

A nakonec žluté květy klasické zlatice:

… a křivatce žlutého v Komenského sadech:

Popisy, podmínky pro pěstování jsou převzaty a upraveny z:

Bertelsmannův zahradní lexikon 5 Zahradní a pokojové rostliny Hy-Me

Bertelsmannův zahradní lexikon 8 Zahradní a pokojové rostliny Sa-Z

 Foto: Dalibor Vaněk, autorka, Oregon State University, Gartenmanufaktur Detlef Koch

Modrý keř ořechoplodec

Modře kvetoucí ořechoplodec Caryopteris x clandonensis je pomalu jediný modře kvetoucí keř u nás pěstovaný. Také to není úplně bez omezení, někdy zmrzá až k zemi, ale dobře obrůstá a kvete ještě v témže roce. Jeho letní svítivě modré květy nám vše bohatě vynahradí. A nejenom nám, ale milují ho i včely→

Celkové šedo-modré zbarvení keře využijeme v kompozici tam, kde potřebujeme dosáhnout zklidňujícího, chladivého a/nebo vzdalujícího efektu.

Rod Caryopteris je domovem ve východní Asii, u nás se častěji pěstuje kříženec Caryopteris x clandonensis (C. incana x C. mongholica). Je to 50 – 100 cm vysoký keř s šedozelenými podlouhle kopinatými listy a modrými květy v úzkých vrcholících.  Kvete (srpen), září, (říjen). Daří se mu na slunečných místech a dobře propustných půdách – snáší sucho a pokud takové podmínky nemáme, přidáme mu při výsadbě štěrk nebo písek do výsadbové jámy. V mé zahradě prospívá i v polostínu v sousedství smrku, který mu vytváří sušší prostředí.  Doporučuje se zimní kořenová přikrývka a každoroční krátký řez (což obojí s úspěchem provádím – na jaře ořechoplodec obhlídnu a větve, které se mi nelíbí odstřihnu, jinak v případě potřeby dosypávám mulčovací kůru).

V zahradnictvích občas nabízejí i ořechoplodec šedivý, Caryopteris incana,  který by měl být s fialově modrými květy.

Foto: Dalibor Vaněk

Novější příspěvky »

© 2025 My a zahrada

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑