První dubnové květy nejen na keřích

První dubnovou neděli jsme si se synem rozdělili terén – on arboretum Nový Dvůr u Opavy, já s kamarádkou Komenského sady v centru Ostravy. V arboretu našel rozkvetlých keřů více, my v parku alespoň jeden:

šácholán hvězdovitý Magnolia stellata

listy a šiškovité souplodí; foto: http://oregonstate.edu/dept/ldplants/

Keř je maximálně 3 m vysoký, 4 m široký, velmi pomalu rostoucí, silně rozvětvený. Tento japonský druh je nejvýznamější raně kvetoucí magnolie, květy někdy poničí pozdní mrazy. Všechny magnolie potřebují kyselou půdu; mají ploché, mělce rozprostřené kořeny a nesnášejí obdělávaní půdy v oblasti kořenů, ale jsou naopak vděčné za vrstvu mulče – nejlépe se jako mulč uplatní rašelina, která se přidává už do výsadbové jámy a pak každoročně dosypává ke kořenům.

V zahradě se magnolie hvězdovitá (nebo i další magnolie kvetoucí před vyrašením listů) díky nápadnému kvetení uplatní jako rostlinná dominanta, která může být použita odděleně.

—

V arboretu toho kvetlo podstatně více, pieris, vřesovec, první rododendron, zlatice, a nejvoňavějším keřem byla kalina:

kalina bodnanská Viburnum x bodnantense

Kalina bodnanská je keř přes 3 m vysoký, 2 m široký, patří k nejodolnějším keřům kvetoucím v zimě. Květy jsou drobné, ale v hustých květenstvích, v poupěti růžové, později bílé až světle růžové, velmi silně vonné. Opadavé kaliny jsou bezproblémové keře, které nekladou zvláštní nároky na polohu a půdu, ale jako kříženec kaliny vonné dává přednost vlhčím půdám.

V návrhu bych dala přednost skupině několika kalin bodnanských (případně v kombinaci s kalinou vonnou), neboť jeden osamocený keř v zimě kvetoucí působí něžným, až neprůbojným dojmem. Také jejich okouzlující vůni bychom si měli užívat v blízkosti každodenního průchodu zahradou.

Sněhobílé baňkovité květy měl pieris: