Nás, narozené mimo Japonsko, bude vždy přitahovat dokonalost japonských zahrad. V čem spočívá jejich kouzlo? Co je na nich tak zvláštního, že jsou stále velkou inspirací pro zbytek světa?
- Tradice tvorby zahrad je v Japonsku dlouhá tisíc let, vyvíjela se daleko déle než zahradní tradice v Evropě, z čehož plyne vybroušená a k dokonalosti dovedená kompozice japonských zahrad, která se svou propracovaností snad dá přirovnat v evropském prostoru k vývoji kompozice maleb. Všechny prvky v japonské zahradě spolu perfektně ladí, jsou to obrazy tvořené živými, neživými přírodninami a stavbami. Z tohoto bodu plyne, jak důležité jsou proporce mezi prvky a estetické hledisko, což vede k zahradám, v nichž už vůbec nenajdeme kvetoucí rostliny.
- Japonsko je (nebo v některých aspektech bylo) převážně hornatou zemí se svahy pokrytými hustými vlhkými lesy, což se naprosto přirozeně promítá do vzhledu zahrad – použití štěrku a kamene, mechových koberců místo trávníků, vlhkomilných azalek, rostlin s patrovitou stavbou (původně rostoucí v lesním šeru), modelace terénu do tvaru hor apod.
- Propojení náboženské tradice a zahrad, kdy zahrady odrážejí lidskou touhu po dokonalé harmonii, což opět směřuje k esteticky vyváženým kompozicím bez zbytečných, rozptylujících, od jediného cíle odvádějících prvků.
- Pro nás nezvyklý význam má propojení staveb se zahradou, kdy přemístěním posuvných stěn vznikají odlišné obrazy venkovní kompozice zarámované stěnami a podlahou. Budova se tak stává součástí celého uspořádání.
- Japonci milují tvarové kontrasty – vzpřímené tvary rostlin, vodopády, svislé hrany staveb oproti rovným vodním plochám, vodorovně rostlým větvím; tyto vertikální či horizontální obrysy ve spojení se zastřiženými kulovitými tvary; nebo nepravidelný obrys kamene, rostliny nebo její části na pozadí jednotvárné plochy štěrku či vody apod.
- Ale jsou také estetickými labužníky co se týká krás nabízených jarní nebo podzimní přírodou, od nepaměti obdivují na jaře rozkvetlé sakury, na podzim kontrastní barvy javorů; milují tedy také barevné kontrasty, když je nenabízí příroda, doplní zeleň rostlin či šeď kamenů červení doplňků (např. most, slunečník, ubrus, koberec u vchodu – vždy 1 věc v daném místě).
- A nakonec je to soubor oblíbených rostlin, které se v Japonsku při tvorbě zahrad uplatňují – borovice, třešně, javory, azalky, bambusy, vistárie, bambusy, kosatce, trávy. Mnohé z nich se pro docílení estetického záměru tvarují.
- Zvláštní bod na úplný závěr, bez kterého by to celé nefungovalo: to je starostlivá péče Japonců o jejich zahrady, kdy jsou od nepaměti zvyklí do údržby vkládat nezměrné množství energie, jinak by zahrady nevypadaly tak, jak vypadají.
Foto: Gardenvisit.com