Mavuň má nektar v dlouhé ostruze, proto na ní může hodovat jen hmyz s dlouhým sosákem, jako jsou motýli nebo včely →
Babočka na mavuni. Občas jsme při sání nektaru zahlédli i jiného motýla – z čeledi lišajovitých.
Mavuň červená Centranthus ruber má sivé lysé listy, v průběhu teplých měsíců rozkvétá purpurovými kvítky (vzácně bílými), doma je ve Středomoří, ale rozšířila se dál (například do Anglie, na Kanárské ostrovy, americké kontinenty). U nás ji najdeme v zahradách, ale občas vyběhne i za plot…
Jisté je, že se mavuni červené v našich zahradách daří. Rozšiřuje se semeny a zelené semenáčky pak vidíme na dalších a dalších příhodných místech, třeba ve šterkové nebo kůrové mulči. Dokonce jsou svěže zelené i v zimě, což může být naše plus, pokud rádi využíváme to, co zahrada/příroda nabízí ke snědku.
V domovině (zvláště na Sicílii) je mavuň oblíbená bylinka v kuchyni nebo léčivka. Z mladých listů se připravují saláty, pomazánky, přidávají se do polévek nebo se lístky připravují jako špenát. Takže semenáčky přijdou k chuti…
Mimo to, že mavuňposkytuje obživu motýlům a občas lidem, sluší jí to v zahradních výsadbách →
Růžové pucky mavuně ve společnosti tmavých hlaviček česneku a světle žlutých talířků řebříčku ↑
nebo ve směsi různých trvalek →
Růžově červená mavuň se svým bílým kultivarem rezonuje se špičatými hroty šalvějí a divizen →
Purpurové špičky mavuně u fialkové zdi korespondují s jejím odstínem. Sousední žluté drobné květy díky barevnému kontrastu žluté s fialovou před stěnou také nenásilně vyniknou →
.
Výsadby: Chelsea Flower Show
Informace:
Edice Průvodce přírodou: Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny.
Sady, zahrady i krajina potřebují opylovače. V tomto směru bychom se pravděpodobně neobešli bez včely medonosné a také tušíme, že tuto důležitou opylovací úlohu zastává i jiný hmyz, z nichž nejznámější jsou asi čmeláci.
Hmyzí domek zabudovaný v zídce, Chelsea Flower Show
Ale jsou to další hmyzí druhy, které pilně sbírají pyl a nektar z květů kulturních i volně rostoucích rostlin. Pro některé z nich stavíme hmyzí hotely či domečky, čímž je podporujeme a sobě přinášíme radost z pozorování různých dřevobytek, zednic, čalounic… už jen jejich české názvy jsou libozvučné a výmluvné…
V hmyzích příbytcích jsou důležité různé dutinky, skuliny a komůrky, které mnoha druhům hmyzu slouží jako hnízdiště, případně úkryty. Proto se hmyzí hotely staví z různých typů materiálů, které mají dostatek otvorů, dutin, škvír. Druhy obývající hotely většinou nejsou specializovány a klidně pro hnízdění využijí otvory ve dřevě, omítce, půdě nebo v jiných materiálech.
Hmyzí domek ze síta, Zahradní proměny, Televize Seznam
Kdo zahnízdí v takovém hmyzím příbytku? Jsou to jednak druhy patřící ke včelám, také kutilky, vosy a hrabalky. No a usídlit se v něm mohou třeba i mravenci nebo brouci…
Tak nejdřív ty včelky – patří do několika čeledí, od včelovitých po pískorypkovité, ale ne všichni zástupci se ubytují v hmyzích hotelech, někteří hnízdí v zemi, jiní ve svislých stoncích. Také jiné druhy obydlí hmyzí hotel v teplých oblastech a jiné v chladnějších.
Včely
krmí larvy pylem nebo nektarem
čeleď včelovití
různorodá skupina – společensky žijící druhy, samotářské včely, druhy velmi velké, tropické bezžihadlové včely
Hmyzí domek mohou obydlet parazitické druhy, které vlastně parazitují na mnohých předešlých druzích. Patří mezi ně i zástupci z výše uvedených čeledí, například smutěnky a kuželitky jsou včely z čeledi čalounicovitých →
Velký hmyzí hotel, jehož stavby se účastily děti z celé školy→
Velký hmyzí hotel, Chelsea Flower Show
Ale nezáleží, jak je hmyzí příbytek velký, radost udělá i malý domeček.
Do dřeva nebo cihel vyvrtáme vrtačkou díry o průměru 3 – 9 mm, nebo využijeme materiál, který má kulaté otvory do 1 cm. (Dřevo může mít prázdné chodbičky po larvách brouků, střešní tašky mohou mít pravidelné otvory.)
Výplň komor hmyzího domku mohou tvořit různé duté stonky – rákosová, bambusová stébla, celíkové stonky (rumištní celík kanadský) nebo stonky a větve s parenchymem, který hmyz vykusuje (bez černý, slunečnice, divizna, aj.) – svážou se do otýpek. Části domku vyplníme jiným materiálem – šiškami, senem, slámou, listím, hálkami, duběnkami, ulitami nebo vrstvenými střešními taškami, kartonem, kůrou. Materiál v případě potřeby chráníme králičím pletivem.
Domek umístíme na slunečné stanoviště nebo alespoň slunečné po část dne.
Ostravský hmyzí mobiliář, autorka: Marie Seibertová
A nakonec ještě čtyři jiné užitečné druhy pro zahradu (které se zabydlí po svém):
Modře kvetoucí ořechoplodec Caryopteris x clandonensis je pomalu jediný modře kvetoucí keř u nás pěstovaný. Také to není úplně bez omezení, někdy zmrzá až k zemi, ale dobře obrůstá a kvete ještě v témže roce. Jeho letní svítivě modré květy nám vše bohatě vynahradí. A nejenom nám, ale milují ho i včely→
Celkové šedo-modré zbarvení keře využijeme v kompozici tam, kde potřebujeme dosáhnout zklidňujícího, chladivého a/nebo vzdalujícího efektu.
Rod Caryopteris je domovem ve východní Asii, u nás se častěji pěstuje kříženec Caryopteris x clandonensis (C. incana x C. mongholica). Je to 50 – 100 cm vysoký keř s šedozelenými podlouhle kopinatými listy a modrými květy v úzkých vrcholících. Kvete (srpen), září, (říjen). Daří se mu na slunečných místech a dobře propustných půdách – snáší sucho a pokud takové podmínky nemáme, přidáme mu při výsadbě štěrk nebo písek do výsadbové jámy. V mé zahradě prospívá i v polostínu v sousedství smrku, který mu vytváří sušší prostředí. Doporučuje se zimní kořenová přikrývka a každoroční krátký řez (což obojí s úspěchem provádím – na jaře ořechoplodec obhlídnu a větve, které se mi nelíbí odstřihnu, jinak v případě potřeby dosypávám mulčovací kůru).
V zahradnictvích občas nabízejí i ořechoplodec šedivý, Caryopteris incana, který by měl být s fialově modrými květy.
