Pro inspiraci jsem dnes sáhla do Polska a přináším upravenou vzrostlou zahradu u moderního domu. Zahrada má své kouzlo právě v dřívějším datu založení s pečlivě udržovanými záhony rododendronů (především azalek), trav a trvalek pod vysokými stromy nebo na pozadí živých plotů. Je sympatická vyváženým zastoupením listnatých stromů a keřů s jehličnany, což dělá zahradu zajímavou v každém období roku. Vzrostlé dřeviny a traviny poskytují mnohá zákoutí, zahrada je tím více přitažlivá nejen pro lidi, ale určitě i pro majitelovic číču…
Australská zahrada na výstavě RHS Chelsea mne zaujala vytříbenou kombinací červenolistých rostlin, které zdaleka nejsou v Evropě exotickými druhy. Design zahrady je založen na kontrastu světlý-tmavý, ať už na stavebních prvcích, tak na rostlinách: skupinka bělokmenných bříz a naproti nim červenolisté buky, keře a trvalky →
Autor designu Markl Browning (Cycas Landscape Design) ke své zahradě vytvořené pro RHS Chelsea 2007 píše:
Je to typická australská zahrada, navržená k příležitostnému užívání. Je funkční a praktická, kombinuje australské a exotické rostliny s doplňky pro odpočinek. Kromě toho nabízí strohé architektonické linie a podnětné skulptury. Zahrada je osázena rostlinami, které jsou vybrány pro svůj doplňující nebo kontrastní účinek tvarů a olistění. Dominantními rostlinami jsou břízy ve skupince Betula utilis var. jacquemontii, řada červenolistých buků a architektonické draceny. Návrh obsahuje také několik stavebních elementů, v Austrálii používaných, nejvíce nápadná je terasa z australského kamene, která obsahuje zabudované sezení pro příležitostné stolování. V hlavní dělící zdi je vloženo svislé akvárium a šest leptaných ocelových boxů. Zeď představuje vstup do nejodlehlejší části zahrady, kde se design stává méně formální. Ocelová pergola, inspirovaná Sluncem s planetami, poskytuje zakřivené stíny jako doplněk k lámanému kameni použitému na dlažbě.
Na téhle australské zahradě, se mně, středoevropanovi zdá úžasné, že jsou v ní vysázeny i druhy běžně rostoucí a používané v ČR. Mám ráda kultivar bezu černého ´Eva´, který je domácímu bezu jenom málo podobný – to proto, že obsahuje červené barvivo v listech i květech a listy má více dělené v tenké úkrojky – a z obyčejného bezu se stává exotickým krajkovým krasavcem. Ani další červené rostliny z australské zahrady nejsou v naší květeně cizí – buk a pcháč potoční; případně jsou v zahradách běžně vysazované ruj vlasatá, tavola kalinolistá a dlužicha. Viz následující fota:
První dubnovou neděli jsme si se synem rozdělili terén – on arboretum Nový Dvůr u Opavy, já s kamarádkou Komenského sady v centru Ostravy. V arboretu našel rozkvetlých keřů více, my v parku alespoň jeden:
šácholán hvězdovitý Magnolia stellata
listy a šiškovité souplodí; foto: http://oregonstate.edu/dept/ldplants/
Keř je maximálně 3 m vysoký, 4 m široký, velmi pomalu rostoucí, silně rozvětvený. Tento japonský druh je nejvýznamější raně kvetoucí magnolie, květy někdy poničí pozdní mrazy. Všechny magnolie potřebují kyselou půdu; mají ploché, mělce rozprostřené kořeny a nesnášejí obdělávaní půdy v oblasti kořenů, ale jsou naopak vděčné za vrstvu mulče – nejlépe se jako mulč uplatní rašelina, která se přidává už do výsadbové jámy a pak každoročně dosypává ke kořenům.
V zahradě se magnolie hvězdovitá (nebo i další magnolie kvetoucí před vyrašením listů) díky nápadnému kvetení uplatní jako rostlinná dominanta, která může být použita odděleně.
—
V arboretu toho kvetlo podstatně více, pieris, vřesovec, první rododendron, zlatice, a nejvoňavějším keřem byla kalina:
kalina bodnanská Viburnum x bodnantense
zdroj: http://gartenmanufaktur.com
zdroj: http://oregonstate.edu
Kalina bodnanská je keř přes 3 m vysoký, 2 m široký, patří k nejodolnějším keřům kvetoucím v zimě. Květy jsou drobné, ale v hustých květenstvích, v poupěti růžové, později bílé až světle růžové, velmi silně vonné. Opadavé kaliny jsou bezproblémové keře, které nekladou zvláštní nároky na polohu a půdu, ale jako kříženec kaliny vonné dává přednost vlhčím půdám.
V návrhu bych dala přednost skupině několika kalin bodnanských (případně v kombinaci s kalinou vonnou), neboť jeden osamocený keř v zimě kvetoucí působí něžným, až neprůbojným dojmem. Také jejich okouzlující vůni bychom si měli užívat v blízkosti každodenního průchodu zahradou.
Sněhobílé baňkovité květy měl pieris:
růžové vřesovec:
… a rododendron:
A nakonec žluté květy klasické zlatice:
… a křivatce žlutého v Komenského sadech:
Popisy, podmínky pro pěstování jsou převzaty a upraveny z:
Bertelsmannův zahradní lexikon 5 Zahradní a pokojové rostliny Hy-Me
Bertelsmannův zahradní lexikon 8 Zahradní a pokojové rostliny Sa-Z
Foto: Dalibor Vaněk, autorka, Oregon State University, Gartenmanufaktur Detlef Koch