Philip Nixon je mnohostranný zahradní designér využívající celou škálu dostupných technik v navrhování zahrad. Navrhuje jak zahrady v tradičním smyslu, ve kterých pořád ještě najdeme i kus travnatého pozemku, tak i moderní městské venkovní prostory, připomínající spíše obývací místnost. Jeho snahou je propojit vnitřní styl zařízení s navrhovanou zahradní úpravou tak, aby vznikl plynulý přechod z domu na zahradu.
Na výstavě RHS Chelsea Flower Show získalo studio Philip Nixon Design tři zlaté medaile a jednu stříbrnou. Výstavní zahrady:
Piet Oudolf je holandský zahradní návrhář, který původně vystudoval architekturu, ale svůj život zasvětil rostlinám. Vytvořil nový přístup k použití rostlin, ve kterém spojuje přirozený charakter rostlin s uměleckým vyjádřením. Rostliny, především trávy a trvalky, mu slouží k vytvoření uměleckého dojmu z výsadby. Soustředí se na celkovou texturu, tvar a barvu určité rostliny, a pak ji použije v celém bloku, „vlně“ výsadby:
Foto Lesley Rigby
Piet Oudolf se neomezuje pouze na to, co mu příroda poskytuje, ale sám šlechtí a pěstuje nové odrůdy s jím požadovanými vlastnostmi, které pak uplatňuje ve svých návrzích. Spojuje tak holandské zahradnické tradice s designem ve dvou stylech – s tradičním nizozemským formálním stylem a novodobým naturalistickým stylem.
Svou vlastní zahradu a školku založil v Arnhemu v Holandsku v r. 1982. Navrhl zahrady v Holandsku, Německu, Anglii, veřejný park ve Švédsku a patří mezi deset nejpřednějších současných zahradních architektů. V roce 2000 získal spolu s Arne Maynard ocenění na Chelsea Flower Show za výstavní zahradu „Evolution“.
Jemná, barevná harmonie ve výsadbách Pieta Oudolfa:
Nejznámějšími projekty Pieta Oudolfa v posledních letech jsou Chicago Millenium Park, dokončený v r. 2004, kde na vytvoření Lurie Garden spolupracoval s Kathryn Gustafson:
…a městský park High Line v New Yorku otevřený v roce 2009 →
Australská zahrada na výstavě RHS Chelsea mne zaujala vytříbenou kombinací červenolistých rostlin, které zdaleka nejsou v Evropě exotickými druhy. Design zahrady je založen na kontrastu světlý-tmavý, ať už na stavebních prvcích, tak na rostlinách: skupinka bělokmenných bříz a naproti nim červenolisté buky, keře a trvalky →
Autor designu Markl Browning (Cycas Landscape Design) ke své zahradě vytvořené pro RHS Chelsea 2007 píše:
Je to typická australská zahrada, navržená k příležitostnému užívání. Je funkční a praktická, kombinuje australské a exotické rostliny s doplňky pro odpočinek. Kromě toho nabízí strohé architektonické linie a podnětné skulptury. Zahrada je osázena rostlinami, které jsou vybrány pro svůj doplňující nebo kontrastní účinek tvarů a olistění. Dominantními rostlinami jsou břízy ve skupince Betula utilis var. jacquemontii, řada červenolistých buků a architektonické draceny. Návrh obsahuje také několik stavebních elementů, v Austrálii používaných, nejvíce nápadná je terasa z australského kamene, která obsahuje zabudované sezení pro příležitostné stolování. V hlavní dělící zdi je vloženo svislé akvárium a šest leptaných ocelových boxů. Zeď představuje vstup do nejodlehlejší části zahrady, kde se design stává méně formální. Ocelová pergola, inspirovaná Sluncem s planetami, poskytuje zakřivené stíny jako doplněk k lámanému kameni použitému na dlažbě.
Na téhle australské zahradě, se mně, středoevropanovi zdá úžasné, že jsou v ní vysázeny i druhy běžně rostoucí a používané v ČR. Mám ráda kultivar bezu černého ´Eva´, který je domácímu bezu jenom málo podobný – to proto, že obsahuje červené barvivo v listech i květech a listy má více dělené v tenké úkrojky – a z obyčejného bezu se stává exotickým krajkovým krasavcem. Ani další červené rostliny z australské zahrady nejsou v naší květeně cizí – buk a pcháč potoční; případně jsou v zahradách běžně vysazované ruj vlasatá, tavola kalinolistá a dlužicha. Viz následující fota:
