Jestřábníky a zástupci blízce příbuzných rodů (čeleď Asteraceae) sice nepatří mezi nejznámější a nejoblíbenější okrasné rostliny, přesto ale zahrnují některé druhy mimořádně zajímavé jak z hlediska jejich využití v zahradách, tak i z hlediska botanického.
Zdaleka nejznámějším pěstovaným jestřábníkem je j. oranžový (Hieracium aurantiacum), 25-60 cm vysoká trvalka s přízemní růžicí řapíkatých listů s eliptickou, podlouhle eliptickou nebo podlouhle kopinatou, měkce chlupatou, trávově až tmavě zelenou čepelí, lodyhou s 2-4 listy a staženým vrcholíkem s obvykle 5-12 úbory s nachově červenými květy. Dříve byl neodmyslitelnou součástí zahrádek zejména v pohraničních podhorských a horských oblastech a i v současnosti je oblíbenou trvalkou, často používanou i jako náhrada trávníku. Pěstování je velmi jednoduché, stačí slunné nebo mírně zastíněné stanoviště a běžná zahradní půda. Jestřábník oranžový ale můžeme najít i ve volné přírodě, někdy na místech kde nemůže být pochyb o záměrné výsadbě nebo zplanění z blízké zahrádky, jindy ale na stanovištích působících velmi přirozeně, kde není zjevný důvod ke zpochybňování jeho původností. Platí to zejména o šumavských pláních (třeba v okolí Kvildy a Horské Kvildy), kde se opravdu zvažuje nebo i předpokládá jeho původnost; původní naopak podle všeho není v Krkonoších, kde všechny výskyty ve volné přírodě pocházejí ze zahrádek Jestřábník oranžový je ale mimořádně zajímavý i pro botaniky, zejména z hlediska jeho biologie a způsobů rozmnožování. I když si do zahrádky přineseme jen jednu rostlinu, nemusíme se obávat, že by nepřinesla semena. Jestřábník oranžový totiž ve většině případů nepotřebuje ke vzniku semen opylení a oplození, jde o tzv. apomixi, semena jsou geneticky zcela shodná s mateřskou rostlinou (to je mimochodem sen všech šlechtitelů, fixují se tím všechny znaky a vlastnosti mateřské rostliny). Kromě toho se ale jestřábník oranžový snadno kříží s dalšími druhy jestřábníků. Může se proto stát, že na zahrádce najdeme křížence s běžnými žlutě kvetoucími jestřábníky; poznají se na první pohled podle přechodné (obvykle oranžové) barvy květů. Mnohé z nich jsou také apomikti a některé jsou i v nabídce zahradnických firem – nízký a dlouze výběžkatý j. výběžkokvětý (H. stoloniflorum) s hluboce vidličnatě větvenou lodyhou a vyšší, j. oranžovému více podobný j. červený (H. rubrum). Stejně jako j. oranžový se snadno pěstují, u prvního z nich naopak hrozí rychlé rozrůstání pomocí dlouhých nadzemních výběžků.
Foto: Dalibor Vaněk
