Asi si každý pod pojmem vajgélie představí docela velký keř obsypaný růžovo – červenými květy. Ale ona existuje i vajgélie se žlutými květy. Vajgélie Middendorffova je menší, asi méně uspořádaný keř, soudě podle popisů i fotky z polského zahradnictví →
Žluto-oranžové květy této vajgélie jsou apartní (a hodně podobné květům náprstníku velkokvětého) →
Pro srovnání květy náprstníku velkokvětého Digitalis gandiflora →
Jsou si opravdu podobné, teď by to chtělo odzkoušet, jestli se s vajgélií Middendorffovou sejde v kvetení: náprstník velkokvětý Digitalis gandiflora kvete v červnu a červenci, a vajgélie?
↓↓↓
Vajgélie Middendorffova Weigela middendorffiana je keř vysoký 1 – 1,5 m a stejně široký. Kvete v květnu až červnu(!), sírově žlutými trubkovitými květy. Listy jsou svěže zelené, eliptické. Druh pochází z Japonska, Koreje, severní Číny.
Keř preferuje polostín, ale snese i slunečnou polohu, dobře roste v kyselé, živinami a vláhou zásobené půdě.
V zahradě bych si žlutě kvetoucí vajgélii představovala na pozadí smíšeného záhonu s trvalkami a trávami v dosahu stínu budovy nebo stromů. Zkusila bych ji vysadit společně s trávou bezkolencem modrým Molinia caerulea ´Variegata´a se zmíněným náprstníkem (při troše štěstí by mohly chvíli kvést společně), kterým vyhovuje stejné stanoviště. Už přemýšlím, kde bych, až pominou ty sibiřské mrazy, zryla kus zahrady a založila experiment s vejgélií Middendorffovou…
Řebříčky Achillea filipendulina ´Coronation Gold´ a Achillea millefolium ´Paprika´ se rozrostly opravdu bujně, rozchodník v popředí Sedum kamtschaticum vytvořil úhledný kopeček, tráva ovsíř vždyzelený Helictotrichon sempervirens bez újmy a „stále sivá“ přežila zimu. Dokonce i trávě Imperata cylindrica ´Red Baron´ vykukují ze štěrku úzké červené listy, ale bohužel kavyl Stipa tenuissima ´Pony Tails´zimu nepřečkal. Žluté řebříčky ´Coronation Gold´ rozkvetly stejně zářivě žlutou barvou jako pupalka Oenothera, ve štěrku se daří jestřábníku oranžovému Hieracium aurantiacum, který v přírodě můžeme potkat na horách a jako jediný druh z rodu jestřábník je už z dálky poznatelný a určitelný díky své barvě úborů. Jinak je radost pohledět na kultivar třtiny ostrokvěté Calamgrostis acutiflora ´Karl Foerster´, která je charakteristická svým sloupovitým vzrůstem a pěkně ji to ladí s rozkvetlým bezem →
bez černý, cv. Black Lace + třtina ostrokvětá, cv. Karl Foerster
šedo-modrá trsnatá tráva, trs je vysoký 60 cm, v květu 1 m, široký 1 m, dává přednost přímému slunci a suchu. Pokud nemáme takové půdní podmínky, je nutné vysadit ovsíř do jamky vyplněné štěrkem. Na jaře z trsu odstřihneme jednotlivé suché listy.
Ovsíř ve výsadbě použijeme tam, kde potřebujeme navodit poněkud exotický dojem modrých trsů. Většinou najde uplatnění jako drobná solitéra přitahující pozornost.
Třtina ostrokvětá Calamgrostis x acutiflora ´Karl Foerster´
roste kompaktně, trsy míří rovně vzhůru do výšky 1,50 m. Šířka trsu může být až 1 m. Předností je, že raší brzo a rychle se vyvíjí. Odkvetlé laty jsou ozdobou i v zimě. V předjaří trs seřežeme u země. Nenáročná na pěstování, snese suchou i vlhkou, ale propustnou půdu. Má ráda slunce, daří se jí i v polostínu.
Tento kultivar je velmi využívaný pro svůj přísně vertikální tvar především v trvalkových záhonech nebo jako solitéra. Může se vysazovat v blocích v modernistických výsadbách nebo jako samostatné rostliny pro kontrast s dalšími rostlinami – např. s kulatými (česnek, bělotrn), vodorovnými (řebříček, bez) květenstvími nebo pro kontrast s dalšími prvky (horizontální zídka) apod.
Trvalky:
Řebříčky Achillea filipendulina ´Coronation Gold´ a Achillea millefolium ´Paprika´
jsou rostliny s tuhými stonky a peřenodílnými listy. Preferují sucho a slunce, jsou nenáročné. Loňské řebříčky jsem vysadila do jamky s vylepšenou jílovitou půdou štěrkem a vyzrálým kompostem. Účinek je tak výborný, že budu muset rozdělovat a přesazovat… Po odkvětu je zapotřebí stonky s úbory odstranit a dočkáme se dalšího kvetení na podzim. Totéž, tj. odstřihnutí stonků nad přízemními listy uděláme brzy na jaře, kdy odstraníme i suché listy z přízemní růžice.
Rozchodník kamčatský Sedum kamtschaticum
je nízkého vzrůstu, max. 20 cm vysoký. Rozchodníky jsou opět nenáročné trvalky, mají rády kamenité půdy na plném slunci, některé vyšší druhy mohou růst v polostínu. Při výsadbě přidáme štěrk nebo písek, s mírou kompostu. Tento rozchodník má svěže zelené olistění, které přežívá zimu.
Pupalka Oenothera
má ráda chudou propustnou štěrkovitou půdu na slunci. Je vysoká 60 cm, odkvetlé korunky samy padají. Po odkvětu můžeme pupalky zkrátit o jednu třetinu nebo až u země nad přízemními listy. Květní perioda není dlouhá, ale přetrvávají přízemní listy, které u červenolisté odrůdy zdobí štěrk téměř celý rok.
Jestřábník oranžový Hieracium aurantiacum
dobře roste na humózních, propustných půdách na plném slunci, ve štěrkovém záhonu se mu daří výborně. Po odkvětu odstřihneme stvoly u přízemní růžice listů.
Všechny uvedené trvalky jsou významné pro svou teplou, zářivou barvu květů koncem jara a začátkem léta a to určuje jejich použití ve výsadbách. Řebříčky mají bonus v tom, že mohou znovu vykvést na podzim. Někdy můžeme přihlédnout i k vlastnostem jejich listů, které mohou přetrvávat přes zimní období bez výrazné újmy (především rozchodníky). Záhon s řebříčky v říjnu:
byla jedna ze zahrad na RHS Chelsea Flower Show 2011, která získala ocenění Silver Gilt Flora, autora Thomase Hoblyna a sponzora Homebase:
Tato zahrada se stala mým soukromým favoritem. Možná proto, že v ní rostou rostliny, které jsme zvyklí vídávat v českých zahradách – borovice a rododendrony, ale taky proto, že je svěží, jemná, překypující zelení.
Bílá barva žuly a květů je decentně doplněná modrými květy dymnivky a růžovými květy prvosenky i růžovými poupaty u rododendronů.
Velmi světlé dřevo pergoly zastřešené průhledným materiálem je taktéž nevtíravé a skvěle rámuje zadní stěny pergoly, které jako jediné nesou výraznou černo-červenou dekorativní kombinaci. Oválný obláčkovitý tvar střechy pergoly se vznáší nad zadní částí zahrady a je zmenšenou kopií tvaru plaveckého bazénu.
Od pergoly k bazénu protéká voda v několika propletených stružkách v žulovém povrchu vlnící se cesty.
Samotná pergola je usazena na vodní hladině, a dokonce uvnitř, v podlaze je kruhová nádrž s malým vodotryskem. Sloupky pergoly po straně lemují stonky vodní přesličky.
Nad velkým bazénem se rozprostírají stromové kapradiny, které v našich podmínkách bohužel neuvidíme, nemaje anglického velmi mírného oceánského podnebí.
Několik zajímavostí o zahradě: bylo v ní vysázeno 4 568 rostlin, použito 27 tun žuly, jejímž zdrojem byl odpad z lomu z Cornwallu, devítimetrový plavecký bazén byl největší v historii výstav v Chelsea.
Některé z vysázených rostlin v zahradě The Homebase:
kosatec sibiřský Iris sibirica ´Tropic Night´ , ´Flight of Butterflies´
prvosenka japonská Primula japonica
makovník Meconopsis betonicifolia
dymnivka Corydalis flexuosa ‚Blue Panda‘
včelník Dracocephalum
trávy: kostřava sivá Festuca glauca
kavyl Stipa tenuissima ‘Pony Tails’
ostřice Buchananova Carex buchananii
Inspirativní záhon podle zahrady The Homebase Cornish Memories Garden v bílo-modré kombinaci (v našich podmínkách můžeme použít nejlépe zimovzdorné Hebe ochracea, často se označuje jako H. armstrongii nebo také jistější Berberis buxifolia ´Nana´) →
