Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu

Štítek: břízy (Strana 4 z 5)

Bříza s bílým kmenem – Betula jacquemontii

Bříza Jacquemontova Betula jacquemontii se uvádí také pod názvem Betula utilis, má svítivě bílou kůru, volnou korunu a je asi 15 m vysoká a 8 m široká. Tato bříza, oproti našim domácím druhům, si zachovává výrazně bílou kůru. Domácí bříza bělokorá Betula pendula (syn. bříza bradavičnatá Betula verrucosa) dosahuje výšky až 20 (30) m, zpočátku s úzkou korunou, později vysoko vyklenutou, má sice také bílou kůru, ale ne tak výraznou a postupně se na kmeni tvoří rozpraskaná  černá borka.

Břízu Jacquemontovu používáme vzhledem k její dekorativní bílé kůře. Můžeme nechat větve vyrůstat od spodní části kmene, čímž získáme zaplněnější, křovinatý dojem:

nebo kmeny necháme do určité výšky holé, aby jejich bílá barva zvláště vynikla:

Břízy jsou nenáročné dřeviny, snášejí nízkou teplotu i znečištěné ovzduší. Jedinou podmínkou je plně slunné stanoviště. Břízy odčerpávají ze stanoviště vodu, proto pod stromy bývá suchá půda a bezprostředně kolem nich se nebude dařit podrostovým rostlinám vyžadujícím vláhu.

Foto: autorka

 

Sedm kombinací rostlin

Některé z rostlinných kombinací, které jsem zachytila na RHS Chelsea Flower Show:

Červené zelí + levandule:

 

Červenolistá dlužicha + čechrava:

 

Bříza + buxus + trávy:

 

Tužebník + kosatec:

 

Pachysandra (vlevo) + brslen + javor:

 

Náprstník + jarmanka:

 

Bez černý + dlužicha + maceška:

 

 

Javor Acer japonicum ´Aureum´ má rád propustné půdy, dorůstá výšky 3-5 m.

Bříza Betula utilis var. jacquemontii má hladkou, výrazně bílou kůru. Vyhovuje jí propustná půda a slunečné stanoviště.

 

Brslen Euonymus fortunei – odrůdy tohoto stálezeleného brslenu jsou nenáročné, dobře pokrývají půdu.

Pachysandra Pachysandra terminalis je přízemní stálezelený keřík. Vyžaduje polostín a výživnou půdu. Nesnáší sucho.

Bez Sambucus nigra ´Eva´ nebo také ´Black Lace´ má purpurové, hluboce dělené listy a světle růžové květy. Je nenáročný.

Jarmanka Astrantia major ´Rubra´ a ostatní kultivary se používá do polostínu až stínu na vlhčí místa. Na vhodném stanovišti je nenáročná a dlouhověká.

 

Tužebník Filipendula vulgaris ´Plena´ je suchomilná trvalka.

 

Dlužicha Heuchera má více druhů a ještě více kultivarů. Dlužichám vyhovuje spíše polostinné stanoviště bohaté na vláhu a živiny. Listy, pro které se většinou tyto rostliny pěstují, vytrvávají přes zimu.

 

 

 

Dobré nápady při výběru materiálů, jejich barev a umístění

Na stránkách australské firmy Eckersley Garden Architecture mě na první pohled zaujala barevná kombinace sytě oranžové zdi s bílými kmeny bříz. Zdálo by se, že bílo-oranžová kombinace je docela tuctová, ale v tomto případě, díky volbě materiálů, které jsou nositeli barev – zeď a rostliny – působí velmi neotřele a efektně. Zvláště, když je k tomu přidána neutrální, ale elegantní šedá barva vroubkované zdi a opět elegantní, jednoduchá výsadba trav v hněho-zeleném tónu →

Navýsost dobrý nápad:   trampolína v zemi, místo aby čouhala do výšky a prostoru zahrady →

Vodopád jako součást zdi →

Kovová zástěna díky jemnému, drobnému, až krajkovému vzoru působí velmi vzdušně a přitom opticky prostor venkovní kuchyně oddělí od vjezdu do garáže. Na obrázku je také hezky vidět, jak pergola porostlá rostlinami i shora vytváří svěží baldachýn →

Trochu klasiky:

a) Pravoúhlé posezení ohraničené zelení; romantický dojem vyvolává styl nábytku, který je příhodně doplněn bordurou z kamínků v dlažbě. (Nebo spíše naopak – vzato podle postupu prací…) →

b) Kulatá vodní nádrž, od které vede rovná stružka, vše lemováno dlažebními kameny. Nízký stříhaný živý plot a kamenný lev už jenom uzazavírají celé formální zátiší →

Schody v zeleni: porostlé popínavkou. Řekla bych, že je to loubinec trojlaločný Parthenocissus tricuspidata, u nás by to každopádně mohl být. Pokud by to byl loubinec, pak schody na podzim budou uložené namísto do zeleně do ohnivě červeného pláště →

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2024 My a zahrada

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑