My a zahrada

Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu

Strana 86 z 135

Stálezelené keře v mrazivé zimě

Byla jsem se podívat na zahradě, jak zvládá zimu a mráz. A musím říct, že má své kouzlo i v těchto mrazivých dnech, kdy se teplota vytrvale drží pod -10°C  →

V tomto období nás mohou příjemně překvapit stálezelené listnaté keře, které si zachovávají listy i nepříznivém únorovém počasí, vlastně po celý rok →

Na fotce je pás zelených bobkovišní, před nimi je vysázena svída bílá, jejíž červené větve se vyjímají nad bílým sněhovým popraškem.

Bobkovišeň lékařská Prunus laurocerasus je účelný krycí keř, dosahuje výšky 2-3 m a jak je vidět, zůstává zavětvený k zemi. Pokud chceme docílit tohoto efektu, musíme si koupit rostlinky druhu P. laurocerasus, neboť botanický druh dosahuje výšky člověka nebo i vyšší. V nabídce jsou totiž mnohé kultivary, jež jsou ovšem nižšího vzrůstu a jsou vhodné pro nízkou výsadbu (např. častý ´Otto Luyken´ vyroste do výšky kolem 1 m). Také je zapotřebí vědět, že širokolisté kultivary (rovněž v prodejnách nabízené) jsou choulostivé a tuhé mrazy by nemusely přežít. Ale obyčejná bobkovišeň se svými úzkými lesklými listy je taky hezká →

Bobkovišeň je nenáročná, ačkoli se uvádí, že má ráda půdu alkalické reakce, dobře roste i v kyselé půdě. Prospívá ji polostín, ale snese slunce i stín. Snáší znečištěné ovzduší. Zakoupeným rostlinkám přichystáme živnou, kyprou, propustnou půdu přidáním kompostu a zahrneme je mulčovací kůrou, což jim vytvoří kořenovou přikrývku. Každoročně pak rozhodíme na povrch kůry (na plochu, kterou zabírá celá koruna keře) průmyslové hnojivo, např. NPK.

Bobkovišně kvetou v květnu, krásně přitom voní. Plody jsou malé černé peckovičky, ale pozor, celá rostlina je jedovatá.

 

Dalším keřem se zimním listím, i když poněkud smutně svěšeným, je kalina vrásčitolistá Viburnum rhytidophyllum →

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kalina vrásčitolistá má také několik předností, za prvé dorustá do výšky 3 m (i více) a za druhé do těchto výšek dorůstá rychle. Za třetí je také nenáročná, roste na slunci, polostínu i úplném stínu, k půdní reakci je tolerantní, snese zásaditou, neutrální, jakož i kyselou půdu.

Při výsadbě ji také dodáme kompost a v pozdějších letech přihnojujeme jako u bobkovišní. V oblastech s těžkými půdami můžeme zeminu ve výsadbové jámě zlehčit dodáním štěrku nebo stavební suti (kalině vrásčitolisté nevadí vápnitá půda, stejně jako bobkovišni, pro tu můžeme udělat totéž).

Neobvyklým jevem je, že kalina vrásčitolistá zakládá svá květenství už na podzim  →

Na jaře pak kvete v květnu až červnu krémově bílými květy. Plody jsou nejdříve jasně červené, později až černé peckovičky.

 

Třetím stálezeleným keřem na zahradě je Leucothoe fontanesiana ´Rainbow´.                   V sibiřských mrazech vypadá stále výtečně  →

Leukote dorůstá oproti předchozím druhům do nižších výšek – asi 1 m. Můžeme ji použít jako podrostovou dřevinu, neboť jí nevadí tlak kořenů sousedních rostlin. Abychom docílili pěkného vzhledu záhonu, vysadíme na něj více rostlin leukote. Budeme počítat s tím, že se rozrostou do šířky asi 1 – 1,5 m.

O vzhledu, kultivarech a péči o tento keř se můžeme dočíst v dřívějším příspěvku:

https://myazahrada.cz/2011/03/stalezeleny-ker-leucothoe/

 

Foto: autorka

 

 

Popínavky k jižní zdi – trubače

Za okny třeskutý mráz, ale my se pojďme těšit na teplo a vybírejme kytky, které na jaře vysadíme na zahradě. Zaměříme svou pozornost na popínavý druh s nápadnými, v létě kvetoucími květy: trubač Campsis. Trubače jsou mohutné popínavé dřeviny. Vyrostou do úctyhodné výše 10m, jako tento exemplář u vlakového nádraží Ostrava-Svinov →

Trubače mají lichozpeřené listy složené z menších pilovitých lístků. Krásné trubkovité květy v odstínech od žluté po červenou jsou až 9 cm dlouhé, postupně vykvétají od července do září. Plodem jsou podlouhlé tobolky →

 

Trubače chtějí propustnou půdu s živinami, slunečné stanoviště. Jelikož jsou choulostivější, vysazujeme je spíše v teplých oblastech nebo k jižním stěnám a na chráněná místa.

Vzhledem k jejich mohutnosti a nedostatečným, krátkým kořínkům je vyvazujeme k silným konstrukcím. Na jaře odstraníme suché a slabé výhony, zdravé větve bez obav silně zkrátíme, neboť kvetou na nově vytvořených výhonech.

U nás pěstované jsou dva botanické druhy a jeden jejich kříženec; v zahradnictvích se setkáme s množstvím jejich kultivarů.

trubač kořenující Campsis radicans

Květy jsou vně oranžově červené, uvnitř žluté, pochází ze Severní Ameriky.

trubač velkokvětý Campsis grandiflora

Květy jsou zevně červené, uvnitř žluté, pochází z Číny, tento druh je choulostivý.

trubač křížený Campsis x tagliabuana

Kříženec předchozích druhů, je otužilejší, roste více keřovitě. Květy má zevně oranžové, uvnitř šarlatově červené.

 

Trubač vysázený k pergole →

O výsadbě popínavek viz příspěvek:

https://myazahrada.cz/2011/03/vysazovani-pnoucich-rostlin-k-pergole/

 

Foto: autorka

 

 

Co vysadit nad mělce uložené technické prvky

Na pozemku mohou být v půdě uloženy různé technické prvky, někdy velmi mělce. Může to být případ podzemní nádrže na mazut, nad kterou je 30 cm hlíny, nebo v hloubce cca 1,5 m uložené solární hadice zabírající podstatnou část pozemku. Jak vyřešit osázení takových míst? Obecně lze doporučit literaturu týkající se budování střešních zahrad, kde bývají uvedeny seznamy rostlin pro různě hluboké nádoby.

Pokud nechceme tato problematická místa pouze zatravnit (a v případě podzemní nádrže se nad ní nedařilo ani trávníku), ale chceme je také funkčně nebo esteticky vyřešit a začlenit ke zbývajícímu prostoru, je nutné se zamyslet i nad designem.

V prvním případě (nádoba na mazut o velikosti 9 x 3 m v první přibližně třetině pozemku, velmi úzký pozemek 27 x 4,5 m) se nabídla tři řešení.

V prvním z nich, se „zahradním pokojem“, je povrch nad nádrží pokrytý sypkým materiálem – dekorační mulčí nebo štěrkem. Pokoj je vymezen pergolami, za ním vidíme osázený ostrov. Podél plotu, kde již mohou kořínky prorůstat do hloubky (viz plánek níže), je výsadba teplomilných rostlin (pod zástěnami) a trav s trvalkami (naproti zástěnám, vedle lavičky). Toto řešení může dobře sloužit v několika drobných obměnách →

Obr. 1: Barevná mulčovací kůra nebo štěrk pokrývají místo nad podzemní nádrží na mazut.

Obr. 2: Pokoj je pohledově oddělen z obou delších stran dřevěnými zástěnami.

Obr. 3: Plocha dekorační kůry je spojena do oválného oka.

Obr. 4: Plánek se „zahradním pokojem“.

Druhé a třetí řešení předpokládá možnost výsadby odolné trávníkové směsi nad nádrž a v okrajích kolem ní výsadbu vysokých trav. Pro dekoraci je použit štěrk, ve kterém rostou kromě vysokých trav i nižší trávy nad nádrží.

Řěšení inspirované horskými rostlinami – jehličnany, travinami, kapradinami – má, kromě kulatých dřevěných dlaždic, jako přitažlivý bod při cestě zahradou ozdobnou studnu  →

Obr. 5: Nad nádrží je trávník, štěrk vyplňuje rohy problematické plochy, rostou v něm nižší trávy, mimo nádrž i vyšší ozdobnice čínské.

Obr. 6: Plánek s vyštěrkovanými rohy v obdélníku s mělkou půdou, výsadba je inspirovaná horským biotopem.

Třetím řešením úzkého pozemku s nádrží je cesta vinoucí se zahradou, která začíná u štěrkového meandru a končí před dřevěným obloukem a dvěma kroucenými vrbami →

Obr. 7: Zahradou se vine cesta z kulatých nášlapných dlaždic, meandr nad nádrží vyplňuje štěrk s travinami a Kleopatřinou jehlou.

Obr. 8: Pod prvním meadrem se pod zemí skrývá nádrž, je vyplněn štěrkem a nenáročnými travinami.

Vhodné rostliny: směs druhů trav, rozličných výškově, tvarově i barevně – vysoké trávy Miscanthus sinensis ´Malepartus´, M. sinensis ´Gracillimus´, sivé trávy Helictotrichon sempervirens, Festuca, Leymus, kapradina Athyrium filix-femina, traviny do stínu Luzula, Carex montana, pokryvný jalovec Juniperus horizontalis, trvalky Kleopatřina jehla Kniphofia uvaria, kokarda Gaillardia, kosatec Iris, záplevák Helenium.

Druhý popisovaný případ, nehluboko (1,5 m) umístěné hadice pro tepelné čerpadlo, nabízí poněkud širší možnosti výsadby a úpravy místa. Ovšem opět nemůžeme počítat se stromy a vyššími keři, můžeme použít menší keře, trvalky, trávy, cibuloviny, kapradiny a ostřice do stínu.

Jedním z možných řešení by bylo místo navrhnout a osadit jako vřesoviště, pokud nevlastníme pozemek na zásaditých horninách (např. vápenatá půda). Pokud je tato podmínka splněna, dodáme vřesovištním rostlinám do půdy rašelinu s pískem a vytvoříme kompozici z různých vřesů, vřesovců, nízkých azalek a rododendronů. A dalších rostlin, které snášejí kyselou půdní reakci. V tomto návrhu je v centrální části před terasou dán prostor výsadbě namísto obligátního trávníku →

Obr. 9: Vřesoviště průchozí po stezkách. Průchod přes něj zvyšuje míru příjemného zážitku z krásy nízkých rostlin. V pozadí pergola, kterou se vstupuje do sadu.

Obr. 10: Pohled od pergoly na nízkou výsadbu.

Obr. 11: Celkový pohled na zahradu rozdělenou sad a vřesoviště.

Nízké rostliny pro vřesoviště:

rododendrony Rhododendron impeditum, R. hippophaeoides, R. russatum, vřesy Calluna vulgaris ´Spitfire´, vřesovce Erica x darleyensis ´Kramer´s Rote´, E. vagans ´Pallida´, libavka Gaultheria, leukote Leucothoe.

Doprovodné rostliny:

nízký jalovec Juniperus procumbens ´Nana´, půdopokryvné skalníky Cotoneaster microphyllus var. cochleatus, C. adpessus, nízké panašované brsleny Euonymus fortunei ´Emerald Gold´, E. fortunei ´Silver Queen´, mochna křovitá Potentilla fruticosa, zakrslá vejgelie Weigela ´Piccolo´.

Vhodné mělkokořenící keře:

borovice kleč Pinus mugo, trojpuk Deutzia, kalmie Kalmia, zákula Kerria, ptačí zob Ligustrum, kalina Viburnum.

Vyhnout bychom se naopak měli hlubokokořenícím keřům:

netvařec Amorpha, komule Buddleja alternifolia, čimišník Caragana arborescens, kdoulovec Chaenomeles, žanovec Colutea, svída Cornus controversa, ruj Cotinus, čilimník Cytisus scoparius, rakytník Hippophae, cesmína Ilex, zimolez Lonicera, kustovnice Lycium, mahonie Mahonia, trnka Prunus spinosa, hlohyně Pyracantha, řešetlák Rhamnus catharticus, růže Rosa, tamarašek Tamarix, réva Vitis, vistárie Wisteria.

Třetí návrh byl vytvořen pro zahradu s vápenatou půdou v teplé oblasti. V pravidelném designu u moderního domu je navržena teplomilná skalka s exotickými rostlinami, které nicméně mohou růst v našich teplých krajích.

Více o této zahradě na stránce Publikace.

Obr. 12: Skalka před velkým oknem, pozadí tvoří živý plot z bambusů.

Obr. 13: Skalka a bazén jsou lemovány štěrkovou bordurou.

Obr. 14: Bazén vhodně doplňuje nejen řada růží a jemné ozdobnice, ale také skalka s exotickými agáve, liliochvostci a většími kameny.

Obr. 15: Celkový pohled na uspořádání zahrady.

Rostliny pro pouštní skalku:

agáve Agave parryi, Agastache ´Ava´, juka Yucca filamentosa, Y. baccata, Y. rostrata, opuncie Opuntia humifusa, O. phaeacantha, liliochvostec Eremurus, máčka Eryngium paznechtník Acanthus.

U použití pouštních rostlin je nicméně zapotřebí opatrnosti v souvislosti s hadicemi pod zemí, neboť tyto rostliny mohou mít jako adaptaci na původní přírodní podmínky hluboké kůlovité kořeny. Při nákupu rostlin původem ze suchých pouštních oblastí se informujeme u zahradníka na jejich kořenový systém.  Porozhlédnout se a nakoupit můžeme například na:  http://www.cesketropy.com

Vizualizace: autorka

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2026 My a zahrada

Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑