Byla jsem se podívat na zahradě, jak zvládá zimu a mráz. A musím říct, že má své kouzlo i v těchto mrazivých dnech, kdy se teplota vytrvale drží pod -10°C  →

V tomto období nás mohou příjemně překvapit stálezelené listnaté keře, které si zachovávají listy i nepříznivém únorovém počasí, vlastně po celý rok →

Na fotce je pás zelených bobkovišní, před nimi je vysázena svída bílá, jejíž červené větve se vyjímají nad bílým sněhovým popraškem.

Bobkovišeň lékařská Prunus laurocerasus je účelný krycí keř, dosahuje výšky 2-3 m a jak je vidět, zůstává zavětvený k zemi. Pokud chceme docílit tohoto efektu, musíme si koupit rostlinky druhu P. laurocerasus, neboť botanický druh dosahuje výšky člověka nebo i vyšší. V nabídce jsou totiž mnohé kultivary, jež jsou ovšem nižšího vzrůstu a jsou vhodné pro nízkou výsadbu (např. častý ´Otto Luyken´ vyroste do výšky kolem 1 m). Také je zapotřebí vědět, že širokolisté kultivary (rovněž v prodejnách nabízené) jsou choulostivé a tuhé mrazy by nemusely přežít. Ale obyčejná bobkovišeň se svými úzkými lesklými listy je taky hezká →

Bobkovišeň je nenáročná, ačkoli se uvádí, že má ráda půdu alkalické reakce, dobře roste i v kyselé půdě. Prospívá ji polostín, ale snese slunce i stín. Snáší znečištěné ovzduší. Zakoupeným rostlinkám přichystáme živnou, kyprou, propustnou půdu přidáním kompostu a zahrneme je mulčovací kůrou, což jim vytvoří kořenovou přikrývku. Každoročně pak rozhodíme na povrch kůry (na plochu, kterou zabírá celá koruna keře) průmyslové hnojivo, např. NPK.

Bobkovišně kvetou v květnu, krásně přitom voní. Plody jsou malé černé peckovičky, ale pozor, celá rostlina je jedovatá.

Dalším keřem se zimním listím, i když poněkud smutně svěšeným, je kalina vrásčitolistá Viburnum rhytidophyllum →

Kalina vrásčitolistá má také několik předností, za prvé dorustá do výšky 3 m (i více) a za druhé do těchto výšek dorůstá rychle. Za třetí je také nenáročná, roste na slunci, polostínu i úplném stínu, k půdní reakci je tolerantní, snese zásaditou, neutrální, jakož i kyselou půdu.

Při výsadbě ji také dodáme kompost a v pozdějších letech přihnojujeme jako u bobkovišní. V oblastech s těžkými půdami můžeme zeminu ve výsadbové jámě zlehčit dodáním štěrku nebo stavební suti (kalině vrásčitolisté nevadí vápnitá půda, stejně jako bobkovišni, pro tu můžeme udělat totéž).

Neobvyklým jevem je, že kalina vrásčitolistá zakládá svá květenství už na podzim  →

Na jaře pak kvete v květnu až červnu krémově bílými květy. Plody jsou nejdříve jasně červené, později až černé peckovičky.

Třetím stálezeleným keřem na zahradě je Leucothoe fontanesiana ´Rainbow´.                   V sibiřských mrazech vypadá stále výtečně  →

Leukote dorůstá oproti předchozím druhům do nižších výšek – asi 1 m. Můžeme ji použít jako podrostovou dřevinu, neboť jí nevadí tlak kořenů sousedních rostlin. Abychom docílili pěkného vzhledu záhonu, vysadíme na něj více rostlin leukote. Budeme počítat s tím, že se rozrostou do šířky asi 1 – 1,5 m.

O vzhledu, kultivarech a péči o tento keř se můžeme dočíst v dřívějším příspěvku:

https://myazahrada.cz/2011/03/stalezeleny-ker-leucothoe/

Foto: autorka