My a zahrada

Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu

Strana 52 z 135

Malé stromy pro nejen malé zahrady: strom se skořicovou kůrou javor šedý Acer griseum

Javor šedý Acer griseum navzdory svému jménu má nápadnou a krásnou skořicově hnědou kůru. Navíc se vnější vrstvy kůry odlupují, což vytváří efekt papírových ruliček  →

zAceGri

Je to štíhlý strom, až 10 m vysoký, většinou vícekmenný. Listy jsou trojčetné, na začátku a konci sezóny také barevně zajímavé – při rašení oranžově hnědé a na podzim karmínově červené.

V kompozici můžeme leskle rezavě hnědé kmeny spojit s podsadbou v modrých tónech a dalších chladivých barvách spolu s několika oranžovými až červenými akcenty, které propojí modré barvy s rezavou barvou kůry javoru šedého  →

Acer griseum5

Pod javory se ve stínu vyjímají velkolisté hosty a hortenzie:

Hosta sieboldiana

Hydrangea macrophylla ´Endless Summer´ – v rašelině bude mít modré květy

Hydrangea paniculata ´Phantom´

Hydrangea paniculata ´Drt´s Little Dot´

v první linii na slunci – modré a bílé trvalky – šalvěj, rozrazil, kakost, řebříček, kohoutek:

Salvia nemorosa ´Blue Hill´

Veronica spicata ´Blue Charm´

Geranium himalayense ´Gravetye´

Achilea ptarmica ´Perry´s White´

Lychnis coronaria ´Alba´

Jako výplň se rozrostou liriope, rožec a čistec:

Liriope spicata

Cerastium tomentosum

Stachys byzantina

Po bocích záhonu dodají růžovo-červeno-hnědé barvy keříky růží a vajgélií:

Rosa ´The Fairy´

Weigela florida ´Cappuccino´

Weigela florida ´Minor Black´

Konečnou tečku vytvoří žluto-oranžová kokarda:

Gaillardia x grandiflora ´Kobold´

Javor šedý Acer griseum ve zkratce:

velikost:  V 8 – 12 m,   Š 4 – 8 m

místo:  plné slunce – polostín

půda:  kyselá i zásaditá, přiměřeně výživná a vlhká, každopádně musí být dobře propustná

zóna: 4

původ: Čína

Před opadem listí se javor v zahradě neztratí →

podzimní záhon s javorem a zároveň kvetoucími keři – kalinou vonnou a fuchsií magelánskou

Podzimní nádhera javoru šedého zblízka →

javor na kraji záhonu podsazený liriope

Foto: autorka

http://www.rodsgarden.50megs.com/zAceGri.jpg

http://www.rodsgarden.50megs.com/trees.htm

Teplotní zóny pro pěstování rostlin

Především v amerických a polských publikacích jsem se setkala s velmi praktickým členěním rostlin do teplotních zón. Severoamerický nebo evropský kontinent je rozdělen do zón podle průměrných ročních minimálních teplot a tyto číslované zóny tvoří mapu, ze které můžeme vyčíst, že Česká republika patří ve většině oblastí do zóny 6  →

european-hardiness-zone-map-1-11-11

což by znamenalo, že u nás mohou v pohodě růst rostliny zařazené do teplotní zóny 6, která má minimální teploty od -23 do -18 °C. Toto by bylo skvělé, ale mám obavu, že ne všechny rostliny, které se uvádějí pod číslem zóny 6, naše zimy v pohodě přežívají. Pro naše území jako celek by spíše vyhovovaly rostliny zařazené do teplotní zóny 5, které odpovídají minimální teploty od -29 do -23°C, nebo dokonce do zóny 4 s minimálními teplotami od -34 do -29°C. Uvedu příklady:

zóna 6 – meruzalka krvavá Ribes sanguineum  nebo levandule úzkolistá Lavandula angustifolia -přesto jsou choulostivé a vyžadují zimní ochranu (většinou mívají zónu 6B);

zóna 5 – zlatice prostřední Forsythia x intermedia nebo zerav západní Thuja occidentalis – dříve introdukované rostliny, které jsou bezproblémové;

zóna 4 – borovice lesní Pinus sylvestris, vrba jíva Salix caprea – patří k našim domácím rostlinám, zcela otužilé.

Jestliže si tedy chceme být jistí, a máme zahradu mimo nejteplejší oblasti (jižní Morava, Polabí), vybíráme spíše rostliny s teplotní zónou 5 a nižší, neboť čím menší číslo zóny, tím odolnější rostlina vůči mrazům. Jestliže se nám přesto zalíbila rostlina ze zóny 6 (někdy i 7), může být dobrou pomocí důsledná drenáž místa, kde máme v úmyslu rostlinu vysadit, neboť mnohdy rostlinám více škodí zimní vlhkost než samotný mráz a v prvních letech po výsadbě také může pomoci zimní přikrývka rostliny. Na druhou stranu je mnoho rostlin, které patří do zóny 6 a dobře je známe z našich zahrad a nemusíme mít o ně obavy, např. magnólie, vajgélie nebo krásnoočko přeslenité (bývají zařazené do zóny 6A).

Jak je vidět, existuje vnitrozónové rozdělení na A a B, s tímto se můžeme setkat například v polském katalogu okrasných rostlin s fotografiemi, stručným popisem a teplotními zónami:

http://katalogiroslin.pl/26-katalog-roslin-polecanych-przez-zwiazek-szkolkarzy-polskich.html

Kdo chce, může podrobněji ČR s klimatickými regiony zkoumat zde:

http://www.ovocnarska-unie.cz/web/web-sispo/

Mapa Evropy s teplotními zónami:

http://blog.florogfjare.no/?p=52

Zimní vilíny

Kvete něco také v zimě? Když sněží a mrzne, stěží, ale při příznivém počasí nad nulou nás už v únoru potěší rozkvetlé vilíny. Jsou to větší keře s drobnými vonnými kvítky, které mají čtyři úzké korunní plátky v barvě žluté, oranžové až červené, některé odrůdy také v růžové →

Hamamelis-Hilthingbury
Hamamelis-Fire-Cracker

Vilíny jsou jedinečné v únoru a v březnu, kdy kvetou, avšak po vyrašení listů je můžeme snadno zaměnit s lískami. Mají totiž velmi podobné listy a i velikostí se přibližují lísce obecné, výška vilínu viržinského je 5 m. (Většinou však ostatní druhy vilínů dorůstají o něco menších rozměrů: 3 – 4 m.) Na podzim, kdy se listy zbarvují do žluta až červena, opět upoutají naši pozornost →

Hamamelisvernalis-list podzim

Většinou se pěstuje kříženec vilín prostřední Hamamelis x intermedia s četnými kultivary, které mají různou barvu květů. Mezi nejmenší kultivary, s výškou do 3 m a poněkud rozložitější šířkou, patří:

Hamamelis x intermedia ´Ruby Glow´s korunními plátky červenými

Hamamelis x intermedia ´Westerstede´ se žlutými korunními plátky

A co potřebují tito zimní krasavci ke spokojenosti? Kromě velkého prostoru (jsou přinejmenším stejně široké jako vysoké: 3 – 4 m) také propustnou až drenážovanou půdu, ne vápenatou, dostatek živin, mladé keře potřebují zimní ochranu, starší jsou pak dostatečně otužilé. Daří se jim na slunci nebo v mírném polostínu, v závětří.                 

Výstižně pěstování popisuje Wikipedie:

Vilíny jsou celkem odolné a vitální keře, pokud se jim zajistí hlubší, lehce kyselá, humózní a dobře propustná zem a slunné nebo jen lehce přistíněné stanoviště. Ve vápenatých půdách mohou trpět chlorózou. Jsou citlivé na prosychání půdy v létě a na zaplavení vodou v zimním období, které může vést ke hnilobě kořenů. Pokud je zem mělká a v létě vysychá, listy keřů se předčasně podzimně vybarvují a stárnou. Vilíny nevyžadují velkou péči, sestřih se omezuje na odstranění odumřelého dřeva po odkvětu. Kvetou na loňských větévkách. Pro dosažení kompaktního vzrůstu je možno zastřihovat o 2 až 3 pupence konce letorostů, až do kvetoucího dřeva. Sestřih je možno provádět kdykoliv v průběhu roku s výjimkou období rašení listů. Okrasné kultivary bývají roubované nejčastěji na podnož vilínu virginského nebo vilínu jarního a někdy u nich bývají potíže s prorůstáním podnože. Takto vyrážející větévky by se měly co nejdříve až k základu odstraňovat. K přesazování vilínů je nejvhodnější předjaří v době před začátkem rašení listů. Po přesazení z volné půdy keře většinou jednu sezónu stojí a růst započnou až v dalším roce. Dožívají se obvykle okolo 50 let.[4]

↑ abBUFFIN, Michael W.. Winter-flowering Shrubs. Portland : Timber Press, 2005. ISBN 0-88192-722-8.

Foto:

http://whitmanfarms.com

http://www.phytoimages.siu.edu

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2026 My a zahrada

Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑