Taková situace není úplně ideální, a čím příkřejší svah, tím tmavší hradba za oknem… pokud to dispozice dovolí, je výhodné prodloužit rovinu mezi domem a svahem a následně výšku svahu rozdělit do většího počtu nízkých širokých stupňů →
Tím se prostor za domem otevře, prodlouží a projasní. Původní neutěšený stav se tak promění v jedinečný výsledek s atraktivním výhledem →
Návrh teras ve svahu za domem →
Prvotní fáze stavebních úprav svahu →
Hotová stavba s nádrží a vodopády přes spodní zídky, zjemněná výsadbou →
Vodopády podsvícené barevnými světly jsou ozdobou zahrady i za tmy →
Zahrady delší než širší bývají poměrně běžné, mohou být velké i úplně malé. Výhled hlavním směrem je dlouhý, ale může být omezený do šířky. K tomuto faktu je zapotřebí přihlédnout a pokusit se v takovém případě odpoutat pozornost od bočních hranic. To se nám může povést plánovitým vedením pohledu. Jiným řešením může být rozdělení dlouhé zahrady na kratší úseky. Můžeme ovšem zůstat u tradičního řešení pro dlouhé pozemky – výhled směřuje po přímé linii na konec.
Nerušený osový výhled známe z historických zahradních slohů, je podpořen symetrickým rozvržením plochy i prostoru. Důležité zde je, aby výhled měl cíl – například v podobě dekorace.
Rozdělením zahrady na kratší úseky vznikají příznivější menší prostory, více či méně oddělené, které mohou mít různou funkci. Rozdělit zahradu lze nejen vznikem čtvercových či obdélníkových „pokojů“, ale také například tvarem dvou C za sebou nebo tvarem osmičky (dva kruhy za sebou).
Při plánovitém vedení pohledu do dálky pohled postupuje kmitáním zleva doprava až k horizontu. Vlastně tak vytváříme meandr, jehož základem může být několik kruhů za sebou nebo několik diagonálních čtverců (obdélníků) za sebou. Taková zahrada je navozuje pocit pohybu. Podél bočních hranic vznikají půlkruhovitá nebo trojúhelníkovitá zákoutí, která, pokud jsou vyplněna vyššími prvky (nejspíše rostlinami), částečně zakrývají výhled, což působí tajemně a přitažlivě.
4. střed vyplněný bazénem
Zahrada má dlouhý výhled, který začíná bazénem v blízkosti domu a pokračuje ke studni ve druhé polovině zahrady →
Bazén zapadá do celkového vnímání prostoru zahrady díky dlažbě z jedné strany a štěrkovému záhonu z druhé. Dlažba bazén spojuje s domem a záhon ho přirozeně začleňuje do zahrady. Pohled je vedený díky jednotlivým rostlinám ve štěrku a pak naproti díky rohům vyvýšených záhonů rozestavených v diagonálním úhlu. Dlažba se za bazénem napojuje na štěrkový meandr, kterýžto pokračuje dál do zahrady →
Meandr vinoucí se středem zahrady poutá pozornost a velkorysé boční prostory mohou dobře sloužit hrám dětí →
5. osamocený strom
Zahrada má hlavní bod výhledu – vzrostlý strom. Její zadní část bude nadále sloužit jako užitková →
Zahradě dominuje nejvyšší prvek, je zapotřebí ho nenásilně zapracovat do návrhu. Řešení se nabízí vytvořením meandru pomocí dvou kružnic umístěných za sebou; vzniklý travnatý meandr vede pohled ke stromu. Vzdálenější kružnice kopíruje korunu stromu a zdůrazněné obklopující kruhy drží pozornost na místě, přičemž tato geometrie v ploše vyzvedává význam výškového prvku. Levý okraj meandru tvoří dlážděný chodník, který spojuje dům se vchodem do užitkové zahrady za treláží →
6. volný průhled středem
Přímá linie hlavního výhledu nerušeně pádí až k vzdálenému plotu. Linie je vymezena vlevo sadem, vpravo budovou, zeleninovým záhonem a skleníkem →
V přední části vybíhají k prázdné ose výhledu špičky lístků, čímž pohled meandrovitě vedou k závěrečné zajímavosti. Lístkové záhony jsou vyplněny sivo-modrými rostlinami (majitelé preferují levandule a středomořský styl). Na konci volného průhledu je zajímavost – v návrhu bílá magnolie. Perspektiva a význam magnolie jsou podpořeny sbíhajícími se liniemi sloupovitých ovocných stromů. Původně prázdnější pravou část zahrady vyplňují okrasné a ovocné keře a posezení s krbem →
Název tohoto článku nebo podobného o dlouhých zahradách by také mohl znít: Jak účelně uspořádat zahradní prostor.
Začneme zahradami, které mohou být celkově velké, ale směrem hlavních výhledů jsou mělké, vzdálenost mezi divákem a hraničním plotem je krátká. V návrhu se s úspěchem mohou použít diagonální linie, které prodlužují perspektivu díky vedení pohledu podél nejdelší možné linie. Další možností řešení je odpoutat pozornost od hranic pozemku pomocí rostlin. Také se můžeme pokusit podržet divákovu pozornost uvnitř zahrady. Geometrické vzory, které samy o sobě přitahují pozornost, to dokážou.
Kombinací zmíněných řešení využívá návrh krátké, široké zahrady →
1. cesta středem
Původní chodník vede z terasy u domu přímo k plotu a pak vlevo těsně kolem plotu k brance. V pravém rohu zahrady je vymezené místo pro vířivku →
Návrh počítá s malou úpravou chodníku tak, aby ho mohly kopírovat trojúhelníkovité záhony a průchozí pergola. Pergola ukončuje osový výhled, dodává perspektivě výšku. Popínavé rostliny se mohou pnout po pergole a částečně zakrývají ohyb cesty pod pergolou spolu s dalšími rostlinami. Tvoří tak i v krátkém, jinak přehledném prostoru přitažlivé tajemno. Přepony trojúhelníkovitých záhonů dodávají žádoucí diagonální směry. Výšky na horizontu jsou doladěny skupinami sloupovitých buků a sakur (zároveň zakryjí stavby za plotem). V neposlední řadě jsou důležité i barvy rostlin – v záhonech u terasy jsou zdůrazněny teplé červené a žluté barvy, zatímco v záhonech pod pergolou chladné modré, šedé a bílé barvy – což ve směru hlavního výhledu dodá zahradě potřebnou iluzi delší vzdálenosti →
V dalších návrzích se uplatňuje odpoutání pozornosti od hranic pozemku pomocí masy rostlin a také pomocí různých zahradních zajímavostí, jako jsou lampa, oblouk, lavice nebo vyznačené cesty, přičemž střední část zahrady zůstává prázdná, což má moc opticky zvětšit prostor →
2. uprostřed prázdno
Zahrada bez pravých úhlů má rovný výhled z domu (zároveň z terasy) poměrně krátký →
Majitelé zahrady preferují filozofii feng-šuej, z čehož přirozeně vyplynul prázdný střed obklopený osmi sektory. Za „středem štěstí“ se nachází sektor ohně, který je symbolizován lampou a červeným kultivarem pierisu. Obojí je umístěno v kamenném zákoutí, jehož pozadí tvoří světlé materiály – bíle panašované keře a k zajištění soukromí slouží světle šedé dřevěné zástěny. Zvolené barvy ze studeného spektra na konci výhledu prodlužují perspektivu →
Zahrada se ve směru výhledu zpod zastřešené pergoly mírně svažuje, je opět širší než delší. V pravém zadním rohu je branka, těsně před ní leží poklopy čističky →
Návrh využívá prázdný „zvětšující“ střed a rostliny maskují nedaleký spodní plot. I přes krátkou vzdálenost mezi terasou a koncem zahrady nabízí klesající terén jasné odstupňování výšek rostlin. V nejníže položené části zahrady mohou být zastoupeny vyšší dřeviny, před nimi je pás středních dřevin, u terasy rostou nižší rostliny – trávy a trvalky. Šířku výhledu rozbíjí zdůrazněný štěrkový okružní chodník →
Chodník propojuje zahradní prostor. Ve spodní části prochází výsadbou a nabízí bližší kontakt s rostlinami. Mezi stromy je zakomponována lavice, ze které se nabízí výhled přes nižší keře opačným směrem. Jeden z podstatných aspektů tohoto návrhu spočívá v intimním spojení majitelů a návštěvníků zahrady s živou přírodou, aniž by byla zastřešená terasa zahlcena rostlinami (a tím příliš tmavá, stinná) →
