Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu

Rubrika: Archiv rostlin – popis a návod k pěstování (Strana 9 z 21)

Dlužichám to sluší v oblázcích

 

Dlužich je nepřeberné množství, tedy různých kultivarů různých druhů, že se ani nepokouším se v nich orientovat – jdu a koupím tu s příslušně barevným listem, který se mi právě hodí do kompozice. Neboť dlužichy jsou velmi vděčné trvalky, ozdobné především listy, které částečně přežívají i zimu – a hned z jara je na co se dívat. Přes léto vykvetou, tu více tu méně nápadnými květy, které tvoří bonus k zelenému, červenému, karamelovému listí…

Obligátní zelené listy s růžovou květní latou u odrůdy Heuchera ‚Chiqui‘ →

Nápadné červené odstíny listů vyniknou při výsadbách ve štěrku →

Delikátní medové odstíny listů přitahují pozornost celou sezónu →

Listy dlužichy s květy dračíku →

V sousedství s červenolistou tavolou →

 

Dlužichy mají dlouze řapíkaté listy, rostoucí v hustých trsech. Listy jsou téměř vytrvalé, pevné, u původních druhů tmavě zelené. Květní stonky nesou vysoko nad přízemní růžicí listů řídkou latu zvonkovitých květů  →

 

Původní botanické druhy mají svůj domov v lesích Severní Ameriky. Rostou proto dobře v polostínu ve výživné půdě, v případě pravidelné zálivky snesou i slunečné stanoviště.

V zahradnictví se hojně používají hybridy, které vznikly převážně z druhů H. americana a H. sanguinea, označované souborným názvem Heuchera x brizoides. Dříve se soustředila pozornost šlechtitelů na vypěstování nápadnějších květních lat, vznikly tak např. odrůdy:

Heuchera x brizoides ‚Gracillima‘ – květy růžové v širokých latách

Heuchera x brizoides ‚Průhoniciana‘ – květy sytě růžové v úzkých válcovitých latách

Heuchera x brizoides ‚Red Spangles‘ – květy zářivě červené v hustých latách

Heuchera x brizoides ‚Titania‘ – květy sytě růžové

 

Dnes jsou v popředí zájmů šlechtitelů barevné listy, k mání jsou např. odrůdy:

Heuchera americana ‚Palace Purple‘ – tmavě červený list

Heuchera ‚Cappuccino‘ – bronzově purpurový list

Heuchera ‚Plum Pudding‘  – vínově červený list

Heuchera ‚Caramel‘ – listy ve žluto-červených odstínech

Heuchera ‚Raspberry Regal‘  – zelený list

Heuchera sanguinea ‚Scarlet Red‘ – zelený list, červený květ

 

Existuje více druhů dlužich, i jejich kultivarů, ale záleží, zda jsou běžně v prodeji. Následující dlužicha se světlými listy roste v botanické zahradě.

Heuchera villosa ´Molly Bush´  →

 

Široká barevná škála velkých listů doplněná o něžná květenství zapřičiňují oblíbenost dlužich a jejich použitelnost v rostlinných kombinacích…

se zelenými listy jiných rostlin vyniknou ve světlých oblázcích →

Kombinaci prospějí bíle panašované listy a okraj z hnědé kůry →

Nebo jsou dlužichy a jejich barvy použitelné v lemech záhonů, např. v bílo-červené kombinaci  →

 

Foto: http://www.finegardening.com, Miroslava Vašíčková, Dalibor Vaněk, autorka

 

 

Krásná kapinice vonná

Jednoho srpnového rána jsem se rozhodla něco udělat pro své zdraví – vyrazila jsem mezi pátou a šestou na procházku. Když se člověk překoná, je to osvěžující akce pro tělo i duši. Nízké slunce mezi domy na východní straně právě začalo svítit, vládla příjemná teplota – do letních veder zatím bylo daleko a nad městem ještě vládl klid. Patřím mezi ty, kteří se nemohou rozloučit se svým mobilem, což občas mívá svá pozitiva a tak jsem mohla vyfotit překvapivě nádherný ranní objev →

malý stromek v předzahrádce s růžovými štětičkami na koncích větví: kapinici vonnou Albizia julibrissin.

Kapinice, nebo také albízie, pochází z Asie (od Íránu po Čínu až Japonsko), ale pěstuje se v mnoha jiných teplých oblastech. U nás většinou jako pokojová rostlina, ale jak je vidět, na příhodných, chráněných místech i jako venkovní opadavý rozložitě rostoucí keř až strom, který dorůstá výšky 4 – 10 m. Koncová květenství jsou tvořena hlávkami na dlouhých stopkách, nápadné jsou růžové tyčinky. Albízie patří do čeledi bobovitých Fabaceae, má sudozpeřené listy a jejími plody jsou lusky.

Kultivar ´Ernest Wilson´by měl být odolnější vůči nízkým taplotám, a to až do -27 st. C.

Pěstování: teplé polohy, chudé (nepřehnojené) vyhřáté půdy.

Zdroj informací: http://botany.cz/cs/albizia-julibrissin/

http://www.havlis.cz

Foto: autorka

Komentář k trávě Stipa tenuissima

Kavyl v lučním stylu

Je mi líto tento tento výstižný a především užitečný komentář k pěstování jemného vláskovitého kavylu Stipa tenuissima nechat pouze bokem. A proto jsem se rozhodla převzít ho jako článek, jehož autorkou je čtenářka Renata →

Dobrý den,
musím potvrdit že pěstovat Stipu tenuissimu není v našich podmínkách snadná záležitost, ale při troše trpělivosti a také znalosti, jak se tyto rostlinky chovají nikdo nemusí házet flintu do žita. Nažívám s nimi už šest let a zdraví, dospělí a dobře zakořenění jedinci přežili i poslední značně devastující zimu.
Takže shrnu mé zkušenosti s pěstováním této trávy v našich podmínkách.
1. tato tráva by se měla určitě výhradně pěstovat na propustné písčité půdě, v případě jiného typu půdy vysazovat alespoň v kopcovitém terénu pro lepší odvod vody (v jílovité půdě má v zimě tendenci vyhnívat)
2. Vysazovat, přesazovat nebo jinak manipulovat s touto rostlinou zásadně na jaře – jako každá tráva potřebuje dostatek času pro zakořenění a pozdější manipulaci opravdu nemiluje
3. Sadit pokud možno už větší rostliny s velkým kořenovým balem, podle mých zkušeností nejvíce trpí mrazem menší, roční rostlinky, dospělí jedinci nemají s přezimováním větší problémy – namrznou sice, ale po sestříhání se celkem bez problémů vrací.
4. Sestřihávat zásadně až na jaře, pořádkumilovní zahrádkáři nechť si raději na podzim svážou ruce a neubližují travám tím, že by je v záchvatu hyperaktivity na podzim sestříhali – tím je opravdu uklidí jednou provždy. Koneckonců nevím, co je v zimě přitažlivého na obnažené vyčištěné půdě, namrzlé trávy jsou v zimním období velmi působivé a užitečný hmyz alespoň dostane šanci přezimovat.
5. Pokud možno, sázet vždy v přirozeném, rozvolněném stylu, nejlépe v kombinacích s podobně vzrůstnými trvalkami, které si zachovávají pěkný tvar i v zimním období. Ve větším společenství lépe přezimují a případný úbytek tolik nebolí. Nové vysemeněné rostlinky případné ztráta opět doplní.
6. Poslední rada je nejvíc užitečná – nekupovat to, co neznám, vždy je lepší chodit do zahradnictví vybaven představou o tom, jakým rostlinám bude mé specifické zahradní prostředí vyhovovat a zásadně nestrkat žádné nebožáky do nevhodného prostředí jen proto, že se mně zrovna zalíbily a pak je umořit k smrti. Vždyť jsou to také živoucí organismy, tak se tak k nim prosím chovejme. Pak také ovšem nenaletíte skvělým českým obchodníkům, kteří neustále prodávají rostliny nevhodné do našeho klimatu a také se vůbec neunavují tím, že by na nedostatečnou mrazuvzdornost zákazníky upozornili.

Kavyl v městské úpravě

 

Foto:  Danuše Vaňková

 

 

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2025 My a zahrada

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑