Při procházce historickým Štramberkem jsem zahlédla pidi zahrádku, ale jak malou, tak krásnou:
Foto: autorka
Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu
V minulém příspěvku jsem psala o trelážích, jak mohou vytvořit nový dojem ze zahrady a také dokumentovala na fotografiích francouzské firmy. Také jsem se na stránkách dočetla, že slovo treille pochází už z 12. století, kdy venkovští zahradníci vyráběli podpory pro popínavé rostliny vinné révy.
Avšak rozvoj treláží nadešel až za časů Ludvíka XIV. v 17. století, kdy krajinný architekt André Le Notre vytvořil velkolepý formální styl. Le Notre byl brzy pozván samotným králem, aby naprojektoval zahradu ve Versailles. Jeho monumentální formální styl používal působení perspektivy k vytvoření dojmu grandiózní zahrady. Ale protože rostliny – živé ploty a topiary – spotřebovaly mnoho let než dorostly a působily zamýšleným dojmem, začaly se k tomuto účelu používat treláže, které dovolovaly „instantní architekturu“.
Uznávám, že treláže firmy Accents of France jsou mnohdy „le notrovsky“ velkolepé, ale ve zjednodušené podobě i my někdy můžeme využít treláže k vytvoření iluze většího prostoru:
A ke zvýšení dojmu můžeme spojit treláž se zrcadlem:
Nastala-li v mé praxi vhodná příležitost pro treláž, chopila jsem se jí, protože zahradu ozvláštní. Jako při renovaci zahrady, kdy šlo také o vybudování bazénu pro vnoučata na předem daném místě. Zahrada už měla vzrostlé keře, mezi nimi růže, vysoký sloupovitý zerav a především krásné pravidelné kužely smrku Picea glauca ´Conica´. A také staré, zašlé, betonové jezírko jedinečného tvaru. Tyto poklady starší zahrady jsem začlenila do nového řešení a v něm mi pomohly právě kovové treláže a oblouk – pomohly zarámovat scénu a dodat příslovečnou třešinku na šlehačkový dort.
V následujícím návrhu je řešena velmi úzká zahrada – asi 4,5 m – přičemž pod částí mezi pergolami je jen několik cm půdy. Průhled zahradou je uzavřen ostrůvkem keřů za druhou pergolou, aby se navodil pocit příjemné, chráněné oblasti s lavičkou a dekorativní treláží na dřevěném panelu.
Foto: Accents of France
Jestli mi něco zůstalo v rostlinné říši dlouho utajeno, tak existence javorů s pruhovanou kůrou. Sama se tomu divím, jak mi taková krásná zvláštnost mohla po léta unikat. Opravdu, v našich končinách rostou javory s nápadným kmenem, sice nejsou v naší květeně původní, přesto se jim u nás daří. Příkladem je javor pensylvánský Acer pensylvanicum – úctyhodný stoletý strom mají v arboretu Nový Dvůr u Opavy:
Dalšími druhy javorů s bílo-zelenou podélně pruhovanou kůrou, které se zvlášť v zimě stanou nápadnými, jsou:
javor hloholistý Acer crataegifolium
javor hrubý Acer grosseri
javor rezavožilný Acer rufinerve
javor vlasonohý Acer capillipes
Ze vzhledu javoru pensylvánského vychází i jeho použití v designu zahrady. Je vhodný na místa, kde potřebujeme strom nedorůstající nadměrných velikostí, zároveň kudy blízko procházíme, abychom se těšili ze vzhledu jeho kůry. Javor pensylvánský má žluté podzimní zbarvení listů; javor vlasonohý, rezavožilný, hrubý mají nápadné žlutě oranžové až karmínově červené podzimní listí, což můžeme využít v části zahrady, kde chceme v příslušném ročním obdodí docílit výrazného působení.
Javor pensylvánský dorůstá výšky 12 m, jako vícekmenný keř tvoří široce nálevkovitou korunu. Kůra zelená, s úzkými bílými podélnými pruhy. Listy trojlaločné, na podzim čistě žluté. Daří se mu v ošetřované zahradní půdě. Převzato: Bertelsmannův zahradní lexikon 1 Zahradní a pokojové rostliny A-B.
Foto: autorka
© 2025 My a zahrada
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑