Na jednom konci následující zahrady stojí dům a druhý konec je téměř v nedohlednu, zato šířka zahrady o mnoho nepřekračuje šířku domu:
Zahrada má výhodu ve své velikosti (2000 m²), nicméně potřebuje vyřešit některé nevýhody vyplývající z dlouhého tvaru:
→ aby nepůsobila dojmem tunelu;
→ aby byly využity všechny části zahrady, i ta nejvzdálenější od domu;
K těmto úkolům se přidávají přání majitelů:
→ aby rodina měla soukromí vzhledem k bočním sousedním pozemkům;
→ aby zahrada byla hezká na pohled, byl v ní dětský koutek, měla pár ovocných stromů a keřů, v blízkosti domu byla kůlna;
→ aby zahrada, která se nachází na kopci, měla místa posezení chráněna před větry;
→ aby část zahrady byla v japonském stylu;
→ aby výsadba byla především z keřů, může být i ze stromů a trav, ale ne z náročných květin.
Z několika variant, jak by zahrada mohla vypadat, majitelé vybrali následující:
Dům se vstupní dlažbou, v pozadí zahrada složená ze tří částí.
Dlouhá část zahrady za domem je rozdělena přibližně na třetiny. Vznik těchto zahradních oddílů dovoluje vtáhnout rostliny dovnitř plochy, tím upoutat pozornost na výsadbu a zvýšit dojem tajemna a přitažlivosti.
Výhled z domu do zahrady.
První třetina u domu je okrasná a nejvýraznějším prvkem je chodník vinoucí se mezi záhony. Konečná podoba chodníku a štěrkových záhonů je výsledkem diskuzí s majiteli a začlenění jejich konkrétní představy, jak má cesta mezi terasou a zahradním domkem vypadat. Domek je umístěný na exponovaném místě v průhledu mezi sousedními pozemky a je obklopen stálezelenými keři, které mají také clonící funkci včetně okrasné. Zahradní domek spojuje s terasou cesta z nepravidelných plochých kamenů. Vlnovku cesty kopírují štěrkové záhony. Terasu obklopují keře a ze směru větrů ji chrání skupina sloupovitých borovic s keři leukote.
Druhá třetina je tvořena výsadbou keřů ve tvaru C a vytváří tak prostor pro různé aktivity – posezení, hry, je možné přidat ohniště, nebo v budoucnu vystavět bazén či vodní nádrž. Prostor uzavírá rovná řada krycích keřů a před nimi vysázené dva vysoké stromy, které by v takto velké zahradě neměly chybět – dodávají jí výšku a zároveň letní stín. Byl vybrán zmarličník japonský, kterému nevadí místní terénní deprese, která bývá vlhčí. Vedle zmarličníků mohou růst menší, krásně kvetoucí stromy – dřín květnatý a muchovník. Od dvou buků vede „tajná“ pěšinka do dětského koutku.
Poslední třetinu tvoří užitková část s jabloněmi, třešněmi, hrušněmi, rybízy, malinami, záhonem pro jahody i hrášek a cokoli, co si majitelé budou přát pěstovat. Je tady dost místa pro ekologické kompostování. A z konce zahrady je volný výhled přes pole do krajiny.
Severní stěna domu se zahradním domkem a výsadbou tvořící tři části zahrady.
Okno do ložnice je zakryté cypřišky nutkajskými a rododendronem. V poslední třetině zahrady, nejdále od domu, je vidět sad i záhon pro zeleninu. Mezi domem a sadem je výsadba ve tvaru C.
Dům a zahradní domek zasazené do zeleně.
V blízkém okolí domu je několik samostatných skupin stromů a keřů. Jejich účelem je zakrýt pohled do okna ložnice z jedné boční strany, omezit foukání větrů na terasu a omezit pohled do okna kuchyně z druhé boční strany domu. V přední části mají za úkol zakrýt betonovou zeď oddělující pozemek od komunikace a vznikne tak příjemný vstupní prostor. Skupinky borovic a cypřišků dům krásně zarámují.
Vstupní část zahrady; zcela vlevo jsou před jižním oknem z kuchyně borovice podsazené stálezelenými keři leukote.
Pod západním oknem kuchyně je záhon se směsí vřesů, vřesovců a plazivých jalovců. Z kuchyně je také výhled na magnolii, stálezelené bobkovišně, sloupovité borovice a žlutolisté dřišťály před betonovou zdí. Kolem vydlážděného parkingu rostliny kromě trávníku nejsou, neboť se zde v zimě nahrnuje sníh z dlažby.
Prostřední třetina s dětským koutkem ukrytým za sloupovitými buky.
Sloupovité buky vymezující průchod do dětského koutku. Od buků vybíhá řada svíd bílých, kterými končí výhled z domu. Aby byl výhled zajímavý celý rok, je navržena svída s bíle panašovanými listy a červenými větvemi pro zimní přitažlivost.
Pohled z opačné strany – vlevo jsou vidět zmarličníky a dřín květnatý.
Mezi zmarličníky může být zavěšena houpací síť a na podzim jejich listí voní po buchtách. V obloucích keřů jsou vysázeny na jaře vonící kaliny a pustoryly.
Zákoutí s tvarovaným zimostrázem mezi stříbrnolistými dřevinami a keřovou borovicí.
Posezení schované za obloukem z meruzalek, jalovců, magnolie a stříbrnolistých jeřábů nebo hrušní není vidět od domu. Místo tvarovaného keře může být jiný výtvarný doplněk – plastika, váza, pítko, apod.
Výhled z terasy do zahrady rozděluje mohutný pilíř. Zjemňují ho zpoza něj vykukující trsy trav a japonský javor.
Vlevo od pilíře se jeho svislý tvar opakuje na štíhlých sloupovitých stromech (buk lesní). Vpravo je vidět zátiší s japonskou lampou obklopené výsadbou v japonském duchu (javory, magnolie, borovice, velkolisté hortenzie).
Mezi borovicemi a pilířem je výhled na záhon s několika různými kultivary javoru dlanitolistého, žlutolistým javorem japonským, hortenziemi a červenolistým bezem.
Vedle pilíře je půlkruhový štěrkový záhon, v něm jsou vysázené trávy a vyšší červenolistý kultivar javoru dlanitolistého.
Zahradní domek uprostřed stálezelených keřů (bobkovišně vlevo, kaliny vrásčitolisté vpravo), cesta a kolem ní štěrkové záhony s vřesy, vřesovci, zakrslými kultivary smrku a červenolistým dřišťálem malého vzrůstu.
Při výběru keřů je dávána přednost bíle kvetoucím druhům (např. v okolí domu magnolie, hortenzie, kaliny, svídy, tavolníky, bobkovišně). Výjimku tvoří malé růžové vřesy a vřesovce pro kontrast se světlým štěrkem nebo domem. S bílou barvou kontrastují i červenolisté kultivary (javory, dřišťály, ruje, bez), střídmě také žlutolisté (javor, dřišťály).
V zimním období budou působivé jehličnany, bobkovišně, leukote, kaliny vrásčitolisté, červené bezlisté větve svíd nebo červené plody kaliny obecné.
V sadu z ovocných stromů převažují jabloně, hrušně, třešně a slivoně. Naplánované nebo vysazené jsou i další: ořešáky, hruškojeřáb, moruše, višeň, jeřáby sladkoplodé, broskvoně, střemchy viržinské, dříny japonské, borovice limba.
plánek sadu
Keře také budou bohatě zastoupeny, mnoho z nich je zatím vysázených ve školce a čekají na přesazení do sadu. Sortiment keřů do sadu je široký: od tradičních lísek, bezů, rybízů, angreštů, maliníků, ostružiníků, po nověji zaváděné druhy nebo jejich kultivary – rakytníky, hlošiny, hlohy, jeřáby, višně, muchovníky, aronie, kamčatské zimolezy, kanadské borůvky, dříny, kaliny, růže.
polovina plánu sadu – západ polovina plánu sadu – východ
Některé z vybraných stromů do sadu:
Hruškojeřáb ouškatý, Tatarova hrušeň,
Tatarka
x Sorbopyrus auricularis
Strom dosahující výšky až okolo 15 m, plody jsou hruškovité malvice, dužnaté, v době zralosti žluté až načervenalé, sladké, až 2,5 cm dlouhé, varieta ×Sorbopyrus auricularis var. bulbiformis mívá plody o něco větší. https://botany.cz/cs/sorbopyrus-auricularis/
Původní rodiče: Pyrus communis hrušeň obecná a Sorbus aria jeřáb muk
Diploidní klony
hruškojeřábu mají po jedné sadě chromozómů od rodičů → menší plody
Triploidní klony
hruškojeřábu (patří tady kultivar bulbiformis,
popsán M. Tatarem podle semenáče v botanické zahradě na Smíchově, proto u
nás Tatarova hrušeň) mají 2 sady chromozómů hrušňových a 1 sadu jeřábu muku → větší plody
x Sorbopyrus auricularis je také uváděn pod názvem Bollwilleriana, Pyrus Bollwilleriana. Spontánní kříženec se našel a byl zaznamenán roku 1599 v Alsasku, u města Bollville.
Moruše (Morus alba) – černoplodá – ovocný strom či velký keř příbuzný fíkům, dorůstající 10–15 m, od léta nese plody tvarem podobné ostružinám, barvy černé, 2–4 cm velké, šťavnaté, nasládlé až sladkokyselé, velmi dobré chuti. Oblíbené jsou v čerstvém stavu nebo zpracované na kompoty, marmelády, víno, sirupy i sušené. Hlohovecká černá je osvědčená bohatě plodící varieta původem z jižního Slovenska. https://www.netradicniovoce-eshop.cz/products/morusovnik-bily-%c2%b4hlohovecka-cerna%c2%b4-skladem-v-2-2-iii/
Střemcha viržinská
Prunusvirginiana
Malý strom, 5–15 m vysoký. Kmen je přímý, koruna vejcovitá. Plody jsou kulovité peckovice, až 1 cm v průměru, červené, později purpurové až černavé, chuti nakyslé. https://botany.cz/cs/prunus-virginiana/
Střemcha viržinská, kultivar Schubert . Výška druhu i kultivaru: 9m, jejich šířka: 6m. Plody jsou technicky jedlé, ale jsou svíravé a neměly by se jíst za syrova. Ovoce lze sklízet a zpracovat na džemy, želé, koláče a omáčky. Plody jsou velmi atraktivní pro mnoho druhů ptáků a zvířat. Kultivar Schubert má červené listy. https://www.missouribotanicalgarden.org/PlantFinder/PlantFinderDetails.aspx?kempercode=l870
Dřín japonský
Cornus kousa
Kultivar Teutonia. Tato odrůda je ceněná nejenom pro množství velkých,
bílých květů, ale hlavně pro pravděpodobně nejchutnější plody v rámci celého
druhu. Opylené květy dozrávají v srpnu v růžově červené kuličky podobné ovoci
litchi. Teutonia má poměrně velké plody (2 až 3 cm v průměru) a jsou nejenom
jedlé, ale i vynikající chuti – něco mezi jahodami, mangem a určitě ucítíte i
něco dalšího. Mezi ostatními odrůdami je snáze rozeznáte podle hladší, tenčí a
méně hrbolaté slupky, která nebývá hořká a jde sníst i s dužinou.
Kultivar Benifuji je barevný brzy po rozkvětu. Po květech následují asi 2-2,5 cm široké plody, které v září při dozrání do růžové barvy změknou a jsou jedlé a chutné.
Borovice limba
Pinus cembra
Jeden z druhů borovic, pěstovaných pro svá velká, jedlá a chutná semena. Jedná se o dlouhověkou, středně velkou, pomalu rostoucí borovici, která dorůstá 12 – 20 (24) metrů. Šišky jsou velké kolem 8 cm a opadávají, aniž by se otevíraly a semena sbíráme ze spadlých šišek. Zatímco na horách ve výškách kolem 1500 metrů rostliny rodí ve věku 30-50 let, ale v ČR je to díky vlhčímu a teplejšímu klimatu již po 10 letech. Nejdříve však ve věku 8-10 let. Semena jsou rovněž známa pod názvem „cedrové ořechy“, protože se limbě lidově říká „sibiřský cedr“.
Milan Havlis (www.havlis.cz/karta.php?kytkaid=333) uvádí výšku 6-12 m, šířku 3-5 m a díky pomalému růstu doporučuje borovici limbu i do malé až středně velké zahrady.
Ořešák královský
Juglans regia
Kultivar Cukrářský červený. Polopapírák s plným jádrem. Vyniká rychlým nástupem do plodnosti, cca 4-5roku po výsadbě. Má pravidelnou úrodu kvalitních plodů, menší korunkou a vyniká odolností proti atraknóze ořešáků. Je samosprašný.
Kultivar Hospozínský červený. Polopapírák s červeným jádrem. Plody jsou středně velké a jádro vyplňuje celou skořápku. Tato odrůda je samosprašná a vhodná do všech pěstitelských oblastí.
Některé z vybraných keřů do sadu:
Kalina obecná
Viburnum opulus var. edule
Díky své
hořké chuti se používá ovocná dužina k výrobě míchaných nápojů. Jedlá kalina
obecná je místně používána k vaření marmelád, rosolů a bonbonů. Do zmíněných
výrobků již není potřeba přidávat pektin, neboť bobule mají koncem podzimu
mnoho přírodního pektinu. Zajímavostí je, že plody je možno díky jejich
odolnosti vůči mrazům sklízet i v průběhu celé zimy. Zemánek David: Výživový a
potravinářský význam jedlých ovocných druhů čeledi Adoxaceae.
Dřín obecný
Cornus mas
Přirozeně se
vyskytující dřevina především na okraji listnatých lesů. Je to větší keř nebo
menší stromek dorůstající výšky 5 m, má vejčité listy s protáhlou špičkou.
Květenství uspořádané v hlávkách rozkvétá v březnu až dubnu a je žlutě zbarvené.
Plodem jsou červené jedlé peckovičky. Tato nenáročná dřevina snáší slunce i
polostín. Je často využívaná na tvarované živé ploty. Keře nebo stromy Cornus
mas L. mají pozvolný nástup do plodnosti, neplodí ihned, plná plodnost nastává
až po osmi letech. Velký problém tohoto ovoce je, že po dozrání plody brzy
opadávají. Je tedy nutné provádět sklizeň ve chvíli, kdy jsou plody dobře vybarvené,
ale ještě tvrdé. V naších podmínkách sklízíme v září. Po sklizni je třeba ovce
skladovat v chladírenských podmínkách, bez nich je trvanlivost plodů krátká,
jen tři až pět dníMikisková Alexandra: Využití rodu Cornus L. v okrasném
zahradnictví, bakalářská práce.
Lutea
Odrůda má v dospělosti pyramidální korunu a udržuje si tvar stromku. Plody jsou velké 2,5 cm, žluté, příjemné sladkokyselé chuti. Zralé jsou ve druhé polovině července. Lutea je samosprašná, je velmi dobrým opylovačem jiných odrůd. https://www.prodejstromku.cz/katalog/ovocne-puvodni-druhy/
Fruchtal
Odrůda je středně
raná, zrající koncem srpna. Plody jsou středně velké s hmotností 3,57-4,08g,
pravidelně oválné, červené až tmavě červené. Dužnina je šťavnatá, nakyslá. Mikisková
Alexandra: Využití rodu Cornus L. v okrasném zahradnictví, bakalářská práce.
Jolico
Velké tmavě červené plody oválného tvaru dosahují délky až 3 cm. Dužnina je šťavnatá, sladce nakyslá, příjemné chuti, plody dosahují vysoké cukernatosti až 14%. Jolico je pozdní odrůda zrající v říjnu, sklizeň probíhá ve druhé polovině října. https://www.prodejstromku.cz/katalog/ovocne-puvodni-druhy/
Macrocarpa
Odrůda má plody
hruškovitého tvaru větší než jsou u původního druhu. Mikisková Alexandra: Využití
rodu Cornus L. v okrasném zahradnictví, bakalářská práce.
Bez černý
Sambucus nigra
Listy a
nezralé plody obsahují kyanogenní glykosid sambunigrin, takže jsou mírně
jedovaté. Proto plody před vnitřním užitím povaříme, syrové konzumujeme
výjimečně a v malých dávkách. Obsahují cholin, který se v organismu mění na
acetylcholin, známou protirakovinnou a protisklerotickou látku. Plody bezu
černého jsou vhodné i pro výrobu pálenky, neboť obsahují přes 7 % cukru a
veliké množství aromatických látek, které propůjčují pálence zcela typické
vlastnosti. Z plodů lze vyrobit i ovocné víno, mošty, čaje, sirupy a džusy. Zemánek
David: Výživový a potravinářský význam jedlých ovocných druhů čeledi Adoxaceae.
Hlošina mnohokvětá
Eleagnus multiflora
Kulatý keř,
výška i šířka 2,5 m, plody šťavnaté, 13-25 mm, jasně červené, na dlouhých
stopkách pod větvemi, chuť příjemně nakyslá, osvěžující, poněkud svíravá,
dozrávají v červenci, sběr co nejpozději, ale před tím, než se plody
začnou scvrkávat. Eleagnus multiflora patří
do zóny 4.
Hlošina okoličnatá
Eleagnus umbellata
Keř s bujnou
korunou, výška i šířka 6 m, drobné červené plody 6-7 mm obalují větve,
spíše kyselé chuti, sběr co nejpozději, ale před tím, než se plody začnou
scvrkávat. Eleagnus umbellata patří
do zóny 3.
Pešek Radim: U nás dorůstá do 4 m, pěstuje se pro atraktivní červené plody, 0,5 – 1 cm velké. Dozrávají od konce září do listopadu. Plody je třeba nechat na keři důkladně vyzrát, případně nechat 15 dní dojít v místnosti. K upotřebení jsou pak podobně jako ostatní bobuloviny, nejlépe na džemy, sirupy a další zpracování. Nenáročná na prostředí, nesnáší zastínění. Okrasná i stříbřitým listem. http://www.stareodrudy.org/ovocne-stromy/ostatn%C3%AD-ovocn%C3%A9-druhy/19.html
Hlošina úzkolistá
Eleagnus angustifolia
Strom výška i
šířka až 12 m, plody stříbřitě žlutooranžové, 12-13 mm, moučnaté, sladké,
dozrávají v září. Plody se jedí čerstvé, sušené, dušené v mléce,
v cukru. Eleagnus angustifolia patří
do zóny 3.
Popisy
hlošin výše: Reich Lee: Netradiční ovoce pro každou zahradu
Hloh východní
Crataegus orientalis var. Pojarkovae ´Aurea´
Strom dorůstá do 3-5 m. Tento podruh pochází z Krymu, z pohoří Karadag. Druh je u nás plně mrazuodolný. Má žluté plody příjemné chuti, dozrávají koncem září až začátkem října. Plody lze jednoduše sníst, či po rozpůlení i usušit či kandovat (zpracovávat lze po jednoduchém vybrání semen). Keře či stromky tohoto druhu jsou nenáročné a vhodné i jako okrasný prvek zahrady. http://www.stareodrudy.org/ovocne-stromy/ostatn%C3%AD-ovocn%C3%A9-druhy/19.html
Hloh tečkovaný
Crataegus punctata ´Aurea´
Strom či keř dorůstá asi do 4 m. Druh pochází z východu USA a východní Kanady. Hloh tečkovaný je nenáročný a vhodný i jako okrasný prvek zahrady. Větší žluté plody příjemné chuti dozrávají od poloviny září až začátkem října. Plody lze jednoduše sníst, či po rozpůlení i usušit či kandovat (Zpracovávat lze po jednoduchém vybrání semen). https://www.stareodrudy.org/hlohy-plodove/
Hloh javorolistý
Crataegus pedicellata
Výška keře nebo malého stromu je 4 – 7 m.
Plodem je červená malvička velká kolem 1 cm. Plody patří mezi nejchutnější druhy hlohů s výbornou sladkokyselou ovocnou chutí a dostatečně šťavnatou dužninou; jsou natolik chutné, že je lepší je jíst za syrova. Pokud je plodů velké množství, dají se zpracovat například na džemy, želé, mošty, vína. Pro své výrazné léčivé účinky se také suší do zásoby a dělá se z nich čaj. Více léčivých látek mají květy. Zlepšuje srdečních činnost, pomáhá při nervozitě, navozuje lepší spánek a snižuje krevní tlak. Hloh javorolistý je mrazuvzdorná rostlina, vyhovuje mu slunce nebo polostín a hlinité, neutrální půdy.
Zimolez kamčatský
Lonicera
caerulea var. kamtschatica
je nízký opadavý keř, který dorůstá až 1,5 m do výšky a v dobrých podmínkách až 2 m. Ve své domovině je typickou podrostovou dřevinou ve světlých hájích nebo na lesních pasekách, na rašeliništích či močálech nebo podél řek a jezer. Přesto tento keř není náročný na půdní podmínky a dobře roste od písčitých po jílovité půdy s jakoukoliv půdní reakcí. Snese i půdy chudší na živiny, špatně snáší pouze suché půdy. Proto je vhodné v prvním roce po výsadbě či v suchých létech dopřát zimolezu vydatnou zálivku a mulč.
Višeň plstnatá
Prunus tomentosa
Otužilá višeň, která dorůstá do výšky kolem 2m a vytváří hustý, vzpřímený keř. Na přelomu března a dubna rozkvétají drobné světle růžové květy. Plodem jsou zářivě červené, kulaté peckovice. Chuť záleží na kultivaru a kolísá mezi kyselou přes sladkokyselou až po příjemně sladkou. Plody jsou velice atraktivní pro ptactvo, které často zkonzumuje velkou část úrody. Dřevina upřednostňuje slunné stanoviště, ale snese i polostín a stín (akorát násada květů je zde nižší). Půdy jí vyhovují propustné, živné, humózní a vlhčí. Uplatní se ve skupinových výsadbách.
Višeň Carmine
Jewel
Tento hybrid byl vyšlechtěn křížením višně obecné s třešní křovitou za účelem spojení zajímavých vlastností z obou druhů. Podařilo se tak získat keřovitý tvar do výšky cca 2m se sladkými plody typicky višňové chuti a zároveň dostatečnou odolnost k nízkým teplotám.
Muďoul trojlaločný
Asimina triloba
Muďoul trojlaločný je otužilým
představitelem čeledi láhevníkovitých, původem na východě Spojených států.
Indiáni celá staletí sbírali a pěstovali ovoce muďoulu. Plody vzhledem připomínají
banány, a také chutí se velice podobají banánu se špetkou vanilkového pudinku,
ananasu a manga. Muďoul trojlaločný je pyramidální stromek se svěšenými listy
dorůstající do výšky 3 – 8 m. Není vybíravý, půda mu vyhovuje propustná, silná
vrstva z listí nebo slámy mu zajistí chladné a vlhké půdní podmínky. Plody se
sklízejí podle preference chuti, chuť plně dozrálých je až příliš intenzívní.
Plody bez slupky a semen se přímo konzumují, mohou se zmrazit, nasušit; při
tepelné úpravě ztrácejí chuť. Reich Lee:
Netradiční ovoce pro každou zahradu.
Javor šedý Acer griseum navzdory svému jménu má nápadnou a krásnou skořicově hnědou kůru. Navíc se vnější vrstvy kůry odlupují, což vytváří efekt papírových ruliček →
Je to štíhlý strom, až 10 m vysoký, většinou vícekmenný. Listy jsou trojčetné, na začátku a konci sezóny také barevně zajímavé – při rašení oranžově hnědé a na podzim karmínově červené.
V kompozici můžeme leskle rezavě hnědé kmeny spojit s podsadbou v modrých tónech a dalších chladivých barvách spolu s několika oranžovými až červenými akcenty, které propojí modré barvy s rezavou barvou kůry javoru šedého →
Pod javory se ve stínu vyjímají velkolisté hosty a hortenzie:
Hosta sieboldiana
Hydrangea macrophylla ´Endless Summer´ – v rašelině bude mít modré květy
Hydrangea paniculata ´Phantom´
Hydrangea paniculata ´Drt´s Little Dot´
vpředu na slunci modré a bílé trvalky – šalvěj, rozrazil, kakost, řebříček, kohoutek:
Salvia nemorosa ´Blue Hill´
Veronica spicata ´Blue Charm´
Geranium himalayense ´Gravetye´
Achilea ptarmica ´Perry´s White´
Lychnis coronaria ´Alba´
Jako výplň se rozrostou liriope, rožec a čistec:
Liriope spicata
Cerastium tomentosum
Stachys byzantina
Po bocích záhonu dodají růžovo-červeno-hnědé barvy keříky růží a vajgélií:
Rosa ´The Fairy´
Weigela florida ´Cappuccino´
Weigela florida ´Minor Black´
Konečnou tečku vytvoří žluto-oranžová kokarda:
Gaillardia x grandiflora ´Kobold´
Javor šedý Acer griseum ve zkratce:
velikost: V 8 – 12 m, Š 4 – 8 m
místo: plné slunce – polostín
půda: kyselá i zásaditá, přiměřeně výživná a vlhká, každopádně musí být dobře propustná
