V minulém příspěvku jsem psala o trelážích, jak mohou vytvořit nový dojem ze zahrady a také dokumentovala na fotografiích francouzské firmy. Také jsem se na stránkách dočetla, že slovo treille pochází už z 12. století, kdy venkovští zahradníci vyráběli podpory pro popínavé rostliny vinné révy.

Avšak rozvoj treláží nadešel až za časů Ludvíka XIV. v 17. století, kdy krajinný architekt André Le Notre vytvořil velkolepý formální styl. Le Notre byl brzy pozván samotným králem, aby naprojektoval zahradu ve Versailles. Jeho monumentální formální styl používal působení perspektivy k vytvoření dojmu grandiózní zahrady. Ale protože rostliny – živé ploty a topiary – spotřebovaly mnoho let než dorostly a působily zamýšleným dojmem, začaly se k tomuto účelu používat treláže, které dovolovaly „instantní architekturu“.

Uznávám, že treláže firmy Accents of France jsou mnohdy „le notrovsky“ velkolepé, ale ve zjednodušené podobě i my někdy můžeme využít treláže k vytvoření iluze většího prostoru:

A ke zvýšení dojmu můžeme spojit treláž se zrcadlem:

Nastala-li v mé praxi vhodná příležitost pro treláž, chopila jsem se jí, protože zahradu ozvláštní. Jako při renovaci zahrady, kdy šlo také o vybudování bazénu pro vnoučata na předem daném místě. Zahrada už měla vzrostlé keře, mezi nimi růže, vysoký sloupovitý zerav a především krásné pravidelné kužely smrku Picea glauca ´Conica´. A také staré, zašlé, betonové jezírko jedinečného tvaru. Tyto poklady starší zahrady jsem začlenila do nového řešení a v něm mi pomohly právě kovové treláže a oblouk – pomohly zarámovat scénu a dodat příslovečnou třešinku na šlehačkový dort.

V následujícím návrhu je řešena velmi úzká zahrada – asi 4,5 m – přičemž pod částí mezi pergolami je jen několik cm půdy. Průhled zahradou je uzavřen ostrůvkem keřů za druhou pergolou, aby se navodil pocit příjemné, chráněné oblasti s lavičkou a dekorativní treláží na dřevěném panelu.

Foto: Accents of France