Hruškojeřáb ouškatý je u nás spíše známý pod názvem Tatarova hrušeň neboli Tatarka. Tatarova hrušeň je ale přesněji jeden z kultivarů hruškojeřábu ouškatého. Už z názvu rostliny lze odvodit, že je to mezirodový kříženec, a to hrušně obecné a jeřábu muku. Strom je až 15 m vysoký, má bohatá chocholičnatá květenství a dává malé plody podobné hruškám.
V našem sadu roste Tatarka vysazená v roce 2019 poměrně bujně, zřejmě jí nevadí jílovitá půda, naopak vypadá, že se jí v ní líbí →
jaro 2022Tatarka se v květu vyrovná okrasným stromům
Přestože se uvádí, že Tatarka plodí až za sedm nebo deset let po výsadbě, tato tříletá plodila už letos na podzim →
září 2022plod hruškojeřábu ouškatého
A my jsme v září mohli ochutnávat první plody. Po hrušni jsou plody sladké, po jeřábu poněkud moučnaté.
Aktuálně zasněžený sad s Tatarkou →
prosinec 2022
Hruškojeřáb ouškatý je zdravě rostoucí strom, který netrpí na rez hrušňovou. Má nesporně okrasnou hodnotu a dalším nezanedbatelným plusem jsou jedlé plody, které se sklízí v polovině září. Jsou vhodné ke zpracování, ale pokud si hruštičky chceme vychutnat, neměli bychom otálet, brzy moučnatí.
Už teď se těšíme, až sad povyroste a začne plodit hrušky, jabka, švestky, třešně a všelico dalšího… ale těšíme se i na to, že si náš sad užijeme jako hezké místo – nejen jako pracovní místo vhodné k posilování svalů a vůle…
Výběr odrůd, výsadbový půdorysný plán byly důležité ve fázi příprav. Díky plánu jsme mohli rozměřit pole a vysadit stromy a keře. Ale díky vizualizacím se můžeme přenést do budoucnosti a užívat si procházku sadem už teď…
Tak začínáme u vjezdu do sadu →
kde nás vítají sice neovocné – ale patřící do velkého „třešňovévo“ rodu – sloupovité sakury
pokračujeme hlavní cestou přes sad
jdeme stále rovně kolem sudetských renet a jeřábů, tvořících větrnou bariéru od otevřeného pole
asi uprostřed sadu mineme tatarku mezi dříny a za ní oplocenou zahrádku
dál po hlavní cestě dojdeme kolem altánu, břízy a borovice až k bráně
před bránou uděláme čelem vzad a naskytne se nám pohled na sad z východu
když se vydáme po hlavní cestě zpět, budeme mít v jednom místě výhled přes altán do zahrádky
naproti jeřábům rostou jabloně
za jabloněmi a špendlíkem odbočíme vpravo a vydáme se střední travnatou cestou
v cípu rozcestí roste dřevina menších rozměrů – hloh východní
po této střední cestě dojdeme k další odbočce, kde se můžeme vydat krajní travnatou cestou
což taky uděláme – spodní okraj krajní cesty lemují převážně slivoně
za slivoněmi se cesta stáčí nahoru kolem malé nádrže
od nádrže stoupáme na velmi mírný hřebínek, který prochází středem sadu přibližně od jihu k severu
na nejvýše položených místech sadu procházíme kolem hrušní a centrální zahrádky
za zahrádkou se krajní a střední cesta spojují
pak po sjednocené cestě pokračujeme jeřabinovým lesíkem
k výhřevnému valu s teplomilnými rostlinami
od valu se můžeme kochat hlavním výhledem přes vodní hladinu a altán na vrchol místního kopce
výhled lemují hrušně s užší korunou a stříbrolisté hlošiny
vrátíme se na rozcestí střední a krajní cesty – a dáme se vlevo kolem moruše směrem k tatarce
než dojdeme k tatarce, můžeme brankou vstoupit do zahrádky
a nakouknout dovnitř
z posezení na zahrádce vychutnáme dva průhledy – přes altán na vícekmennou břízku, pozadí mu tvoří borovice limba a průhled obloukem na lavici před tatarkou
ze zahrádky vyjdeme třetí brankou s výhledem na červenolistý kultivar černého bezu
když se od bezu ohlédneme, uvidíme barevnou zahrádku i lavici pod tatarkou
pod hrušněmi přejdeme na střední cestu a pokračujeme k rozcestí s hlohem východním
po hlavní cestě vyjdeme mezi sakurami na silnici a obhlédneme sad ze západu
a teď už nezbývá, než čekat, až v sadu všechno podle plánu…
…vyroste a bude se třeba z části podobat vizualizacím…
