V posledních dnech listopadu 2025 proběhla výstava starých zimních odrůd jabloní a hrušní. Mimo toho, že jsme viděli mnoho odrůd jablek a některé z odrůd hrušek, jsme si do Prahy dovezli k určení i některá nám neznámá jablka. A odcházeli jsme s většinou určenými odrůdami, snad kromě jednoho exempláře…
Ale popořádku, nedřív nás v Domě ochránců přírody přivítala vánoční atmosféra s ukázkami krásných rukodělných ozdob s použitím ovoce ↑ →
Souběžně jsme také obcházeli a nakukovali do košíčků a několik málo odrůd jsme i poznávali, ale drtivou většinu jsme neznali. Což se trochu vylepšilo, když nám účastníkům Ing. Zdeněk Buzek dával ochutnávat z různých košíků a snad jsem se poté i já něco přiučila a zapamatovala…
Měli jsme štěstí a mohli si vyslechnout dvě přednášky – první od Ing. Zdeňka Buzka Zimní odrůdy jablek a druhou od Ing. Vojtěcha Ptáčka Méně známé ovoce.
No, a nakonec došlo na naše dovezené ovoce. Nadšení pana inženýra Buzka, co vytáhneme z tašky, bylo oblažující a povzbudivé, ale i další pomologové ing. Michal Pašek a ing. Vojtěch Ptáček radostně sledovali, jakého „králíka vytáhneme z klobouku“ – v našem případě jaké jablko vytáhneme ze sáčku. (A rozhodně se to opakovalo u druhých návštěvníků s jejich donesenými plody.)
S čím jsme nakonec odcházeli:
Poznali v Rozmarýnce, jablku z Bruzovické zahrady, Rozmarýnové červené →
Rozmarýnové červené
na výstavě měli bílou variantu Rozmarýnového
Náš domnělý Kardinál žíhaný určili jako Nitschnerovo jahodové →
Nitschnerovo jahodové
Nitschnerovo jahodové
Z velkého červeného jablka z havířovské zahrádkářské kolonie se vyklubal Táborita →
Táborita
Táborita
Veliké zelenožluté jablko, v tomto případě ze zahrady v Petrovicích u Zlatých Hor, bylo Boikovo obrovské →
Boikovo obrovské
Našeho favorita na Pašíkovo jablko nám přítomní pánové nerozporovali; dalším důležitým krokem bude vyjádření pamětníka, který si chuť Pašíkova pamatuje...
Pašíkovo jablko
K ochutnání byly kromě vystavených odrůd jablek a hrušek také sušené křížaly a pracharanda →
ukázka sušených plodů a pracharandy
Odcházeli jsme dobře naladěni, že jsme viděli a vyzkoušeli fakt hodně jablek i několik hrušek a jako velmi chutné se ukázalo třeba jablko Beforest nebo hruška Nela →
Dlouhou dobu nám vrtalo hlavou, co je to za výborné hrušky, které každé září plodí strom uprostřed města. Hrušky mají náramnou chuť, ale bohužel většina jich padá z výšky a pod stromem v trávě i na chodníku si na nich pochutnávají hlavně včely, vosy, motýli…
hrušeň s plody
Což je veliká škoda, pochutnat by si mohli i lidé. Snažili jsme se proto už před několika roky odebrat rouby a naroubovat je na semenáče hrušní. Několik malých stromků nám roste, ale v jílovité půdě rostou velmi zvolna, optimisticky řečeno. Abychom si citrónovo-sladkou šťavnatou chuť užili, byli jsme koncem září na nedělním lovu v centru Ostravy. K naší velké radosti se pak o týden později na podzimní Floře Olomouc u stánku Českého svazu ochránců přírody podařilo odrůdu určit. Pomologové Vojtěch Ptáček s kolegou dohledali, že se jedná o plody Předobré máslovky.
hrušeň Předobrá
Už v r. 1907 v Moravském ovoci začíná František Suchý popis máslovky Předobré slovy: „Již podle jména lze pozorovati, že zde běží o hrušku velejemnou, která jest mezi podzimními odrůdami nejdelikátnější.“ Uvádí to jako důvod, proč ji zařazuje do normálního výběru ovocných odrůd. Dalším důvodem pro zařazení do sortimentu je i vitalita stromu, který roste živě s rovným silným kmenem a je zdravý, netrpí nemocemi a má každoroční úrodu. Potřebuje růst v teplé, výživné, dostatečně vlhké půdě na teplém, chráněném místě… jak je vidět, našemu exempláři hrušně se výborně daří v mikroklimatu centra města (a kde sama sebe hnojí svými plody).
Plody bývají středně veliké, nesouměrně kuželovité, ke straně stlačené, baňaté. Barva hrušek je nazelenalá až zlatožlutá, jejich povrch je jemně skořicově rzivý. Celá hruška (slupka i dužnina) je velmi jemná, dužnina navíc máslovitá, šťavnatá. Chuť je libě kořeněná a pikantně navinule sladká, výrazná. V době zralosti – přelom září, říjen – je to doslova zakuskoidní ovoce; ale i tvrdší hrušky, ještě před plnou zralostí, jsou jedlé, s typickou sladko-citronovou příchutí.
Jádřinec má malé komory, bývá v nich po dvou téměř černých jádrech.
Jan Říha v Českém ovoci I. Hrušky (1937) udává, že je Předobrá původem z Francie z oblasti Anjou, vznikla společným vysazením Děkanky zimní, Angoulêmské a Gros Blanquet v první polovině 19.stol. Z Čech ji uvádí v zahradách Pomologického ústavu v Troji. Jak se zdá, nebyla u nás odrůda nikdy příliš rozšířená. Recentně můžeme dohledat na stránkách ČSOP stareodrudy.cz výskyt Předobré v jednom sadu u Karlových Varů.
Skvělou chuť hrušek v názvu vystihuje nejen čeština, ale také němčina: ´Hochfeinebutterbirne´. Mimořádné chuti si byli vědomi už v mateřské Francii, neboť novou hrušku nazvali ´Beurré Superfine´, a že tam vyšlechtili mnoho a mnoho odrůd hrušní!
Navzdory tomu, že je Předobrá máslovka stará francouzská odrůda, která u nás pravděpodobně nikdy nebyla hojně vysazována, možná se s ní v budoucnu budeme setkávat častěji. Pokud se nadchneme, lze stromek sehnat. Po domluvě ji množí Stanislav Boček vysokokmeny.cz a na e-shopu ji aktuálně nabízí školka skolkabilekarpaty.cz .
V příspěvku Hledáme Pašíkovo jablko jsme se mohli seznámit s rodákem z Prostředních Bludovic, Františekem Pašíkem, který byl ve svém kraji v letech 1869 až 1904 významným sadařem a zahradníkem.
Na pozemku, který r. 1875 zdědil na Špluchově, postupně 2 hektary oplotil, odvodnil, zúrodnil, aby mohl založit ovocnou školku. Postavil také dva skleníky, kde mohl shromažďovat mnoho teplomilných vzácností od fuchsií (70 odrůd), pelargonií (40 odrůd), ibišků (20 odrůd), přes lantany, kamélie, azalky až po kaktusy, sukulenty a mnohé jiné. Jeho věhlas se šířil, přijížděli za ním zájemci o koupi rostlin nebo o radu z Těšína, Místku, Frýdku nebo Ostravy. Prodával okrasné rostliny, ovocné stromky, sazenice, ovoce, zeleninu, dokonce i dřevěné hospodářské nářadí, které vyráběl přes zimu.
Ale asi hlavní dílo František vykonal v oblasti ovocnictví, neúnavně zkoušel různé ovocné odrůdy, které si nechal posílat jak z Čech, tak i z Vídně, Budapešti, Německa, Francie, Belgie nebo Ruska. Jeho cílem bylo zjistit, které odrůdy jsou vhodné do chladných, mokrých a chudých půd beskydského podhůří. V sadu měl až 400 odrůd hrušní, 300 odrůd jabloní, 40 odrůd třešní a 60 odrůd různých slivoní. Zájemcům ovocné odrůdy doporučoval, prodával a co víc, měl od nich zpětnou vazbu – jak se odrůdám dařilo na různých místech v okolí (např. s hrušněmi Amalinskou v Sedlištích, Křivicí v Komorní Lhotce). Zkušenosti Františka Pašíka a jeho zákazníků zároveň ukázaly, že pokud se stromkům věnovala péče, dařilo se v místních podmínkách i mnohým tabulovým odrůdám (= výborné chuti a zároveň přitažlivého vzhledu).
Díky píli a spolupráci se Františku Pašíkovi povedlo stanovit níže uvedený ovocný sortiment pro Těšínsko (mírně upravené převzato z publikace 670 let obce Horní Bludovice, kde byl uveřejněn opis z Vlastivědné přílohy „Obrana Slezska“ – věstníku Slezské muzejní společnosti v Orlové, říjen 1930, číslo 16;):
Mirabelka Nancyská, Althanova renkloda, Velká zelená, Královna mirabelek
Višně
Amarelka stinná (= Morela pozdní)
Třešně
Ranná z Marky (=Rychlice německá), Velká černá chrupka, Hedelfingenská, Lauermannova chrupka (červená), Napoleonova, Germersdorfská
Kromě odzkoušení a výběru vhodných odrůd František vyšlechtil novou odrůdu jablka křížením Cara Alexandra a Kasselské renety. Nové jablko na výstavách slavilo úspěchy a bylo pojmenováno Pašíkovo. Vybarvením a velikostí bylo po odrůdě Car Alexandr, tvarem a chutí připomínalo odrůdu Kasselská reneta. Jabloň rostla bujně, byla otužilá, nenáročná, netrpěla chorobami. Chuť jablka měla být příjemná, jemná, navinulá. A dle článku z roku 1930 mělo být Pašíkovo jablko v okolí Bludovic hojně pěstované:)
A co se o jablku dovídáme nebo bychom mohli předpokládat z dostupné literatury?
Z knihy Václava Tetery Ovoce Bílých Karpat uvádím vybrané vlastnosti rodičovských odrůd:
Car Alexandr: plody velké až velmi velké, široce tupě kuželovité. Kalich je otevřený, ušty vzpřímené. Slupka je jemná, lesklá, polomastná, jemně ojíněná. Základní světle žlutá barva je překrytá krásným červeným žíháním a mramorováním.
Kasselská reneta: Plody jsou střední až větší, ploše kulovité. Dužnina je nažloutlá, chuti navinulé, dobré. Sklízí se v polovině října, dozrává v lednu a vydrží do května.
Odrůdu Pašíkovo jablko popisuje Josef Vaněk v Čs. lidové pomologii VII, Druhá stovka jablek – novinky:
Čs. lidová pomologie VII, Josef Vaněk
Pašíkovo jablko by tedy mělo být velké, širší než vyšší, žluté s červeným žíháním a mramorováním, chuti dobré, navinulé.
Strom by neměl být drobeček, měl by růst bujně. Jeho koruna by měla být kulovitá, díky dlouhým letorostům rozložená do široka.
Uvidíme, zda se Horním Bludovicím povede najít a případně na čestném místě vysadit jablko, které se v Bludovicích „narodilo“ a už by pomalu slavilo 150 let…
