Štítek: japonská zahrada (Strana 1 z 3)

Na jednom konci následující zahrady stojí dům a druhý konec je téměř v nedohlednu, zato šířka zahrady o mnoho nepřekračuje šířku domu:

Zahrada má výhodu ve své velikosti (2000 m²), nicméně potřebuje vyřešit některé nevýhody vyplývající z dlouhého tvaru:

→ aby nepůsobila dojmem tunelu;

→ aby byly využity všechny části zahrady, i ta nejvzdálenější od domu;

K těmto úkolům se přidávají přání majitelů:

→ aby rodina měla soukromí vzhledem k bočním sousedním pozemkům;

→ aby zahrada byla hezká na pohled, byl v ní dětský koutek, měla pár ovocných stromů a keřů, v blízkosti domu byla kůlna;

→ aby zahrada, která se nachází na kopci, měla místa posezení chráněna před větry;

→ aby část zahrady byla v japonském stylu;

→ aby výsadba byla především z keřů, může být i ze stromů a trav, ale ne z náročných květin.

Z několika variant, jak by zahrada mohla vypadat, majitelé vybrali následující:

Dlouhá část zahrady za domem je rozdělena přibližně na třetiny. Vznik těchto zahradních oddílů dovoluje vtáhnout rostliny dovnitř plochy, tím upoutat pozornost na výsadbu a zvýšit dojem tajemna a přitažlivosti.

První třetina u domu je okrasná a nejvýraznějším prvkem je chodník vinoucí se mezi záhony. Konečná podoba chodníku a štěrkových záhonů je výsledkem diskuzí s majiteli a začlenění jejich konkrétní představy, jak má cesta mezi terasou a zahradním domkem vypadat. Domek je umístěný na exponovaném místě v průhledu mezi sousedními pozemky a je obklopen stálezelenými keři, které mají také clonící funkci včetně okrasné. Zahradní domek spojuje s terasou cesta z nepravidelných plochých kamenů. Vlnovku cesty kopírují štěrkové záhony. Terasu obklopují keře a ze směru větrů ji chrání skupina sloupovitých borovic s keři leukote.

Druhá třetina je tvořena výsadbou keřů ve tvaru C a vytváří tak prostor pro různé aktivity – posezení, hry, je možné přidat ohniště, nebo v budoucnu vystavět bazén či vodní nádrž. Prostor uzavírá rovná řada krycích keřů a před nimi vysázené dva vysoké stromy, které by v takto velké zahradě neměly chybět – dodávají jí výšku a zároveň letní stín. Byl vybrán zmarličník japonský, kterému nevadí místní terénní deprese, která bývá vlhčí. Vedle zmarličníků mohou růst menší, krásně kvetoucí stromy – dřín květnatý a muchovník. Od dvou buků vede „tajná“ pěšinka do dětského koutku.

Poslední třetinu tvoří užitková část s jabloněmi, třešněmi, hrušněmi, rybízy, malinami, záhonem pro jahody i hrášek a cokoli, co si majitelé budou přát pěstovat. Je tady dost místa pro ekologické kompostování. A z konce zahrady je volný výhled přes pole do krajiny.

Okno do ložnice je zakryté cypřišky nutkajskými a rododendronem. V poslední třetině zahrady, nejdále od domu, je vidět sad i záhon pro zeleninu. Mezi domem a sadem je výsadba ve tvaru C.

V blízkém okolí domu je několik samostatných skupin stromů a keřů. Jejich účelem je zakrýt pohled do okna ložnice z jedné boční strany, omezit foukání větrů na terasu a omezit pohled do okna kuchyně z druhé boční strany domu. V přední části mají za úkol zakrýt betonovou zeď oddělující pozemek od komunikace a vznikne tak příjemný vstupní prostor. Skupinky borovic a cypřišků dům krásně zarámují.

Pod západním oknem kuchyně je záhon se směsí vřesů, vřesovců a plazivých jalovců. Z kuchyně je také výhled na magnolii, stálezelené bobkovišně, sloupovité borovice a žlutolisté dřišťály před betonovou zdí. Kolem vydlážděného parkingu rostliny kromě trávníku nejsou, neboť se zde v zimě nahrnuje sníh z dlažby.

Sloupovité buky vymezující průchod do dětského koutku. Od buků vybíhá řada svíd bílých, kterými končí výhled z domu. Aby byl výhled zajímavý celý rok, je navržena svída s bíle panašovanými listy a červenými větvemi pro zimní přitažlivost.

Mezi zmarličníky může být zavěšena houpací síť a na podzim jejich listí voní po buchtách. V obloucích keřů jsou vysázeny na jaře vonící kaliny a pustoryly.

Posezení schované za obloukem z  meruzalek, jalovců, magnolie a stříbrnolistých jeřábů nebo hrušní není vidět od domu. Místo tvarovaného keře může být jiný výtvarný doplněk – plastika, váza, pítko, apod.

Vlevo od pilíře se jeho svislý tvar opakuje na štíhlých sloupovitých stromech (buk lesní). Vpravo je vidět zátiší s japonskou lampou obklopené výsadbou v japonském duchu (javory, magnolie, borovice, velkolisté hortenzie).

Vedle pilíře je půlkruhový štěrkový záhon, v něm jsou vysázené trávy a vyšší červenolistý kultivar javoru dlanitolistého.

Při výběru keřů je dávána přednost bíle kvetoucím druhům (např. v okolí domu magnolie, hortenzie, kaliny, svídy, tavolníky, bobkovišně). Výjimku tvoří malé růžové vřesy a vřesovce pro kontrast se světlým štěrkem nebo domem. S bílou barvou kontrastují i červenolisté kultivary (javory, dřišťály, ruje, bez), střídmě také žlutolisté (javor, dřišťály).

V zimním období budou působivé jehličnany, bobkovišně, leukote, kaliny vrásčitolisté, červené bezlisté větve svíd nebo červené plody kaliny obecné.