My a zahrada

Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu

Strana 106 z 135

Letní střih řebříčků – Achillea sp.

Řebříčky Achillea jsou nenáročné trvalky, vyžadující slunce a propustnou půdu, které zdobí záhon po velkou část sezóny. Květů se dočkáme v červnu a červenci:

V druhé polovině července až začátkem srpna barevné úbory odkvétají a ztrácejí barvu. Přichází okamžik jejich střihu, který spočívá v odstranění buď celýh lodyh s odkvetlým květenstvím, nebo jedné větve lodyhy →

1. Trs před střihem:

2. Odstřihneme část stonku s odkvetlým úborem:

3. Odstřihneme stonek u země, pokud jsou na něm jen odkvetlé úbory:

4. Výsledek střihu je úhledný trs s ještě kvetoucími úbory, v trsu jsou již vidět mladé výhonky se svěžími listy:

Druhého kvetení se dočkáme koncem léta a na podzim, což nás jistě potěší:

řebříčky v říjnu

 

Foto: Kateřina Fryčková, Dalibor Vaněk, autorka

Podstata kouzla japonských zahrad

Nás, narozené mimo Japonsko, bude vždy přitahovat dokonalost japonských zahrad. V čem spočívá jejich kouzlo? Co je na nich tak zvláštního, že jsou stále velkou inspirací pro zbytek světa?

http://www.gardenvisit.com/garden/ginkaku-ji-silver_pavilion_garden
  • Tradice tvorby zahrad je v Japonsku dlouhá tisíc let, vyvíjela se daleko déle než zahradní tradice v Evropě, z čehož plyne vybroušená a k dokonalosti dovedená kompozice japonských zahrad, která se svou propracovaností snad dá přirovnat v evropském prostoru k vývoji kompozice maleb. Všechny prvky v japonské zahradě spolu perfektně ladí, jsou to obrazy tvořené živými, neživými přírodninami a stavbami. Z tohoto bodu plyne, jak důležité jsou proporce mezi prvky a estetické hledisko, což vede k zahradám, v nichž už vůbec nenajdeme kvetoucí rostliny.
  • Japonsko je (nebo v některých aspektech bylo) převážně hornatou zemí se svahy pokrytými hustými vlhkými lesy, což se naprosto přirozeně promítá do vzhledu zahrad – použití štěrku a kamene, mechových koberců místo trávníků, vlhkomilných azalek, rostlin s patrovitou stavbou (původně rostoucí v lesním šeru), modelace terénu do tvaru hor apod.
  • Propojení náboženské tradice a zahrad, kdy zahrady odrážejí lidskou touhu po dokonalé harmonii, což opět směřuje k esteticky vyváženým kompozicím bez zbytečných, rozptylujících, od jediného cíle odvádějících prvků.
  • Pro nás nezvyklý význam má propojení staveb se zahradou, kdy přemístěním posuvných stěn vznikají odlišné obrazy venkovní kompozice zarámované stěnami a podlahou. Budova se tak stává součástí celého uspořádání.
  • Japonci milují tvarové kontrasty – vzpřímené tvary rostlin, vodopády, svislé hrany staveb oproti rovným vodním plochám, vodorovně rostlým větvím; tyto vertikální či horizontální obrysy ve spojení se zastřiženými kulovitými tvary; nebo nepravidelný obrys kamene, rostliny nebo její části na pozadí jednotvárné plochy štěrku či vody apod.
  • Ale jsou také estetickými labužníky co se týká krás nabízených jarní nebo podzimní přírodou, od nepaměti obdivují na jaře rozkvetlé sakury, na podzim kontrastní barvy javorů; milují tedy také barevné kontrasty, když je nenabízí příroda, doplní zeleň rostlin či šeď kamenů červení doplňků (např. most, slunečník, ubrus, koberec u vchodu – vždy 1 věc v daném místě).
  • A nakonec je to soubor oblíbených rostlin, které se v Japonsku při tvorbě zahrad uplatňují – borovice, třešně, javory, azalky, bambusy, vistárie, bambusy, kosatce, trávy. Mnohé z nich se pro docílení estetického záměru tvarují.
  • Zvláštní bod na úplný závěr, bez kterého by to celé nefungovalo: to je starostlivá péče Japonců o jejich zahrady, kdy jsou od nepaměti zvyklí do údržby vkládat nezměrné množství energie, jinak by zahrady nevypadaly tak, jak vypadají.
http://www.gardenvisit.com/garden/katsura_imperial_palace_garden

Foto:   Gardenvisit.com

Když se řekne kaktus II – návod na péči

Autor: Pavel Klouda

Pokračování prvního dílu článku Když se řekne kaktus:

Místo

Tchýnin jazyk přežije i v koutě (a představte si, že jde o sukulent, podobně jako sukulenty jsou i kaktusy, které ovšem v koutě vegetovat nebudou), africké fialce bude dobře na severním okně. A kaktusu? Už víme – ideálně na jižním nebo jihovýchodním okně. A pokud máme k dispozici balkón, ještě lépe, nemluvě o vlastnictví zahradního skleníku či pařeniště, kdy bychom měli vyhráno. Může škodit nadbytek sluníčka? Může. Když sami poprvé vyjdeme na delší dobu na ostré slunce, spálíme se. Totéž se může přihodit i našemu kaktusu. I on má pokožku citlivou, pokud předchozí období spočíval někde ve stínu a přítmí. Když se k tomu přidá stojatý vzduch, pokud nevětráme, je dílo zkázy dokonáno. Lehké začervenání nevadí, ale při vytvoření šedavých a hnědých strupů na osvětlené straně kaktusu jde už o popáleniny, které, pokud rostlinu nezahubí, pak ji na dlouhá léta esteticky poškodí. Takže přivykejme kaktus na slunce zvolna, třeba zpočátku pomocí krytu z hedvábného papíru.

Zimování

Drtivá většina kaktusů bude mít v našich podmínkách problém s nedostatkem světla. Tento problém ovšem nemusíme mít v létě, kdy jde jen o nalezení správného místa, jak je uvedeno výše. Ale v zimě? V zimě světlo není. To málo paprsků v krátkém zimním dni je pro kaktus hotová tma. A proto v tomto období kaktusy nesmí vegetovat. Tehdy záleží na umístění kaktusu jedině z pohledu jeho pohodlného odpočinku. Hlavně nespat ve vlhku, to nesvědčí nikomu. A při jaké teplotě? To už je dobré vědět, zda jde o přítele z hor nebo vyprahlých polopouští, kdy je ideální chladno. Zatímco takový Brazilec či Kubánec je přímo vděčný za pokojovou teplotu. Důležité je vědět, že když spím, tak nepiju. Vy si to můžete dovolit, ale váš host nikoliv, na WC nemůže a zbytečná voda znamená nebezpečí probuzení nebo hniloby. A probudit se v zimě? To vede k vegetaci bez potřebného světla. Kaktus místo obvyklého tvaru vytvoří pitvornou špičku, která se dere nahoru za světlem a protože je nenachází, tvar kaktusu se stále více deformuje. Změna je nevratná a záchrana je možná jen seříznutím a zdlouhavým čekáním, že za příhodných podmínek získáme odnože, které od kaktusu oddělíme a vypěstujeme si rostliny nové. Takže zimní odpočinek rostlin znamená nulovou zálivku a vhodnou teplotu. Spát lze i bez přikrývky. Pokud se rozhodneme kaktus přezimovat bez květináče i zeminy, je to možné. Doporučit lze zkrácení kořínků, obalení těla novinami a umístění rostliny do krabice nastojato.

Substrát

Nyní již víme hodně o správném umístění kaktusu i periodicitě jeho vegetace. Věnujme se „žaludku“ našeho hosta. Věřte, že vybíravý nebude. Mezi pijany nepatří a jídla moc nepojí. Spíš dejme pozor na to, v čem budeme servírovat. Když to přeložíme do řeči našeho hosta, tak vesměs miluje dobře propustnou zeminu. S hrubším nespékavým pískem a propařenou zahradní zeminou, jen opatrnou dávkou humusu v podobě rašeliny. Nechceme-li se s něčím takovým míchat, znamená to koupit si substrát pro kaktusy ve specializovaném obchodě. Květináč nevolme o moc větší než je obvod kaktusu.

Zálivka

Vodu dáme tedy, když je náš host na suchu. Pokud je ještě vlhký substrát, nezaléváme. A pokud si nejsme jisti? Tak raději ještě dva tři dny počkáme. Ono totiž chřadnutí a zdánlivé usychání kaktusu nebývá způsobeno nedostatkem vody, ale jejím přebytkem. Proč? Uhnijí kořínky a hniloba odspodu začíná vstupovat dovnitř rostliny. Ta může vypadat ještě dobře. Časem trochu svraskale a nenapitě. Tak ji dáme další vodu a dílo zkázy je dokonáno. Správná je tedy o nárazovitá zálivka po předchozím proschnutí, a to jen v období vegetace.

Hnojení

A jak je to s potravou? Tou jsou pro kaktus potřebné živiny. Zemina jich obsahuje omezené množství, proto se musí občas doplnit v zálivce. Ale kaktus není zelí a nemusí příliš prvku, který vede k rychlému růstu zelených částí – dusíku. Zato fosforu, který podporuje kvetení, a draslíku, který podporuje vyzrávání pletiv, toho má raději více. Proto dáme přednost hnojivu, které obsahuje vhodný poměr těchto živin – například oblíbený Kristalon plod a květ. Každopádně potřeby na živiny jsou pro kaktusy relativně nízké, takže nehnojme každý týden jako pelargónie v truhlíku, ale tak 3 x během vegetace.

Budete-li se řídit těmito radami, pak neuděláte chybu. A jak si nového pichlavého přítele najít? Osobně bych doporučil poradit se s nějakým zkušeným pěstitelem – kaktusářem, který dokáže pro vaše podmínky doporučit ideální druhy. Pak budete spokojeni vy a budete vás zvláště těšit, když vám kaktus pravidelně každým rokem vykvete. To bude jeho poděkování za vaši péči.

Autor Pavel Klouda www.pavko.cz/c je dlouholetým členem Klubu kaktusářů Ostrava a správce webových stránek klubu.

Uebelmannnia pectinifera v. pseudopectinifera

Foto: Pavel Klouda

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2026 My a zahrada

Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑