Jdou ty dvě věci vůbec dohromady? Divoká, panenská příroda je právě takovou, protože do ní člověk nezasahuje. Někdy se může nemožné stát možným a dílo člověka korunuje majestát přírody. Tak jako v případě hotelu od norských architektů Jensen & Skodvin Arkitektkontor, kterým se spojení jejich architekury a severské přírody jedinečně zdařilo:
Zieleń to życie neboli Zeleň je život, takový název nese výstava každoročně pořádaná Svazem polských školkařů.
Naplánovala, přichystala se a vyrazila jsem do Varšavy 27. srpna 2011, abych prošla výstavu školkařů, podívala se, co nabízejí a prodávají a především si vyslechla přednášku irského zahradního architekta Diarmuida Gavina →
Počasí bylo krásně hřejivé (časem až moc), návštěvníků přiměřeně, organizace semináře výtečná. Hned z rána jsem si prohlédla ukázkovou zahradu výstavy před hlavním vchodem →
Čechravy s trávami ozdobnicí, dochanem a v popředí s denivkami vypadaly opravdu moc hezky…
Vevnitř bylo taky na co se dívat, vystavovaných druhů rostlin a různých kultivarů bylo mnoho →
Působivé byly jednoduše aranžované nádoby s dochanem a rudbékií →
Konečně nastal čas přednášek, opustila jsem výstavní haly a šla hledat přednáškový sál. Jelikož je Gavin znám svými netradičními, někdy až šokujícími zahradními návrhy, byla jsem přesvědčená o tom, že i jakékoliv nahlédnutí pod pokličku jeho tvorby musí být vzrušující. Nemýlila jsem se a Diarmuid Gavin prozradil mnoho pro něj inspirativních zdrojů. Například jeho návrh pro letošní zahradu na Chelsea Flower Show byl ovlivněn filmem Avatar – chtěl, aby se zahrada vznesla do vzduchu a dopřál tak návštěvníkům své zahrady stejně úžasný zážitek, jako filmoví tvůrci dopřáli divákům. Přeje si, aby jeho zahrady byly nejenom pěkné, ale taky zábavné. Tak dostal projekt k vylepšení nevzhledného sklepního dvorku, na který měly výhled děti – pacienti z dětského oddělení nemocnice v Dublinu. Vyřešil to po svém – na dvorečku stojí dřevěné válcovité domečky, na stěně jsou otevírací schránky na způsob adventního kalendáře, ze kterého vykukují veselé hlavy, mezi jinými i hlava brontosauří, a nad tím vším se vznášejí po obvodu vysázené živé kytky a uprostřed kovové sedmikrásky, skrz které je vidět modré nebe…
Kovové sedmikrásky podobné těmto →
které byly k vidění na Chelsea Flower Show 2008, návrh Diarmuid Gavin.
Robert Myers, anglický zahradní návrhář, od roku 2006 každoročně navrhuje zahrady pro soutěžní výstavu RHS Chelsea Flower Show. Zde jsou některé z nich →
Zahrady z let 2010 a 2009 jsou velmi nápadité a díky světlým barvám jsou jemné až něžné. Zahrada 2009 má motiv kruhu a oválu, které se opakují jak v prostoru, tak v pozemním vzoru i ve vzoru na stěně a ve výsadbě. Tím dosahuje celý koncept uklidňujícího a harmonického výrazu, jenž je podpořen i kultivovanou barevnou škálou, která přesto obsahuje barevný kontrast. Ten je tvořen v podstatě bílou a zelenou barvou. Podobné barvy mají své místo i v zahradě 2010. Je v ní více tmavých ploch než v zahradě 2009 a ty jsou rozjasněny několika červenými květy. Návrh je také zajímavý kombinací přesných geometrických linií zadního přístřešku s křivolakou bílou stezkou mezi břízami v zeleni, která se ovšem objevuje až ve výsledné vystavěné zahradě. Původní koncept obsahuje dřevěné pražce. Každá zahrada, i z let 2007 a 2011, mají svůj vodní prvek, který – dalo by se zobecnit – zvyšuje zajímavost každého projektu, nemluvě o tekoucí vodě, která do něj vnáší pohyb i zvuk.
Následující zahrada 2007 je připomínkou doby před třemi stoletími, kdy byly v zahradách moderní kamenné grotty. Zahrada má jednoduchý plán, je zajímavá vnesením historických prvků do návrhu zahrady vytvořené v novém tisíciletí, což se projevuje zvlněnými chodníky a v návrhu nepravidelně umístěnými sloupovitýni jehličnany. Výsadba je vybrána tak, aby uspokojila pracovité včelky ze světle tyrkysových úlů. A nechybí zmiňované vodní nádrže s vodotrysky oddělující květnaté záhony od velkorysé terasy pod grottami.
Dnešní poslední popsaná zahrada je zatím poslední zahradou vystavěnou podle návrhu Roberta Myerse na výstavě RHS Chelsea Flower Show, pochází z května letošního roku. Tato zahrada je přísně geometrická s pravoúhlými záhony, jejichž osázení je zpočátku chudé, postupně se rozhojňuje, až u zadního pavilónu je překypující. Zahradu ozvláštňuje tvarovaná dřevěná lavice pod tamaryšky. Myersova záliba v pastelových barvách se tentokrát projevila na odstínu jemně fialkové zdi, tvořící pozadí bílým, žlutým i růžovým květům. A kde je voda v zahradě? Ta je v dlouze obdélníkových, velmi plytkých nádržích uložených ve štěrku v přední části zahrady.