Zahraniční inspirace | My a zahrada

Nás, narozené mimo Japonsko, bude vždy přitahovat dokonalost japonských zahrad. V čem spočívá jejich kouzlo? Co je na nich tak zvláštního, že jsou stále velkou inspirací pro zbytek světa?

http://www.gardenvisit.com/garden/ginkaku-ji-silver_pavilion_garden

Tradice tvorby zahrad je v Japonsku dlouhá tisíc let, vyvíjela se daleko déle než zahradní tradice v Evropě, z čehož plyne vybroušená a k dokonalosti dovedená kompozice japonských zahrad, která se svou propracovaností snad dá přirovnat v evropském prostoru k vývoji kompozice maleb. Všechny prvky v japonské zahradě spolu perfektně ladí, jsou to obrazy tvořené živými, neživými přírodninami a stavbami. Z tohoto bodu plyne, jak důležité jsou proporce mezi prvky a estetické hledisko, což vede k zahradám, v nichž už vůbec nenajdeme kvetoucí rostliny.
Japonsko je (nebo v některých aspektech bylo) převážně hornatou zemí se svahy pokrytými hustými vlhkými lesy, což se naprosto přirozeně promítá do vzhledu zahrad – použití štěrku a kamene, mechových koberců místo trávníků, vlhkomilných azalek, rostlin s patrovitou stavbou (původně rostoucí v lesním šeru), modelace terénu do tvaru hor apod.
Propojení náboženské tradice a zahrad, kdy zahrady odrážejí lidskou touhu po dokonalé harmonii, což opět směřuje k esteticky vyváženým kompozicím bez zbytečných, rozptylujících, od jediného cíle odvádějících prvků.
Pro nás nezvyklý význam má propojení staveb se zahradou, kdy přemístěním posuvných stěn vznikají odlišné obrazy venkovní kompozice zarámované stěnami a podlahou. Budova se tak stává součástí celého uspořádání.
Japonci milují tvarové kontrasty – vzpřímené tvary rostlin, vodopády, svislé hrany staveb oproti rovným vodním plochám, vodorovně rostlým větvím; tyto vertikální či horizontální obrysy ve spojení se zastřiženými kulovitými tvary; nebo nepravidelný obrys kamene, rostliny nebo její části na pozadí jednotvárné plochy štěrku či vody apod.
Ale jsou také estetickými labužníky co se týká krás nabízených jarní nebo podzimní přírodou, od nepaměti obdivují na jaře rozkvetlé sakury, na podzim kontrastní barvy javorů; milují tedy také barevné kontrasty, když je nenabízí příroda, doplní zeleň rostlin či šeď kamenů červení doplňků (např. most, slunečník, ubrus, koberec u vchodu – vždy 1 věc v daném místě).
A nakonec je to soubor oblíbených rostlin, které se v Japonsku při tvorbě zahrad uplatňují – borovice, třešně, javory, azalky, bambusy, vistárie, bambusy, kosatce, trávy. Mnohé z nich se pro docílení estetického záměru tvarují.
Zvláštní bod na úplný závěr, bez kterého by to celé nefungovalo: to je starostlivá péče Japonců o jejich zahrady, kdy jsou od nepaměti zvyklí do údržby vkládat nezměrné množství energie, jinak by zahrady nevypadaly tak, jak vypadají.