Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu
Letošní úroda švestek vypadá nadějně, ale větve se jejich váhou hodně skláněly, až to vypadalo nebezpečně z hlediska ohrožení větví i plodů.
Proto jsme zkusili větve nejdřív podepírat, jenom to však nestačilo – všechny se podepřít nedaly. Tak jsme využili lanové vybavení a větve svázali →
A pod stromem teď hlídkuje naše Amálka →
Začátek vezmu zeširoka:)
V roce 2005 měla obec Horní Bludovice 670 let. Při té příležitosti vydala publikaci, ve které se zájemci mohou dočíst o historii obce. K nám brožura doputovala díky kamarádům, kteří si všimli, že je v ní psáno o slavném rodákovi z Prostředních Bludovic (dnes součást Horních Bludovic) – ovocnáři Pašíkovi. No a usoudili, že když jsme vysadili sad se starými odrůdami, tak jsme ti praví, koho by nějaký Pašík mohl zajímat… a nezmýlili se. Nás zaujal, ba přímo okouzlil sadař a štěpař František Pašík, který žil před více než 120 lety ve vesnici poblíž rozvíjející se industriální Ostravy.
František Pašík udělal pro Prostřední Bludovice veliký kus práce, jednak jako učitel, jednak jako nadšený pěstitel, školkař, štěpař, propagátor ovocných stromů nejen ve svém rodišti/bydlišti, ale i širokém okolí. Jak se zmiňuje výroční publikace, F. Pašík se v rámci vojenské služby ocitl ve východních Čechách u Hradce Hrálové. Tam viděl sady, rodící ovocné stromy, krásná stromořadí a úplně se nadchl. Slíbil si, že jestli se dožije konce války, tak po návratu bude doma pěstovat a rozšiřovat ovocné stromy. Což svědomitě plnil po zbytek života (zemřel v r. 1904 v 59 letech). Jeho syn, Karel Pašík, byl také úspěšný zahradník a ovocnář, dál rozvíjel nejen sadařství, ale vyšlechtil mimo jiné nové odrůdy jiřin, které byly jeho velkou vášní.
Oba Pašíkové, otec i syn, měli zásluhu na několika nových odrůdách jabloní. Nejen podle výše zmíněné výroční publikace, ale jak jsme postupně zjistili, také dle Lidové pomologie Josefa Vaňka, vyšlechtili několik odrůd: Pašíkovo jablko, Pašíkovo žíhané (zřejmě totožné s Pašíkovým), Pašíkovo citrónové a Drahného (semenáč Zlaté parmény zimní, už prý neexistující, jediný strom zničen na konci války v r. 1945).
Zdá se, že by mohly, pokud se zachovaly, existovat dvě odrůdy – Františkovo Pašíkovo a Karlovo Pašíkovo citrónové. A nastává pro nás nejnapínavější otázka – zachovala se někde do dnešních dnů jabloň s odrůdou Pašíkovo? Údajně mělo být v okolí Bludovic rozšířeno mnoho jabloní Pašíka staršího a pravděpodobně i v samotných Bludovicích. Nebo že by ani jeden strom nepřežil?
Syn Karel Pašík působil v Kravařích na Opavsku, kde by se snad mohly dochovat stromy s odrůdou Pašíkovo citrónové (ta vznikla z křížení Krasokvětu žlutého s Ananasovou renetou). Druhou Karlovu odrůdu hledat nemusíme, jablko Drahného se bohužel nedožilo konce války.
Jak je výše vidět, Františkovo Pašíkovo jablko je kříženec mezi Carem Alexandrem a Kasselskou renetou. Ve výše uvedeném popisu od J. Vaňka se dočteme, že strom by měl rodit časně zimní jablka „velmi příjemné navinulé chuti“. Jako bludovičtí patrioti hledáme starou jabloň od Františka Pašíka a z nálezu bychom měli obrovskou radost. Ale určitě nás potěší jakákoli jabloň, která by mohla být Pašíkova… ať už Františkova, nebo Karlova…
Hruškojeřáb ouškatý je u nás spíše známý pod názvem Tatarova hrušeň neboli Tatarka. Tatarova hrušeň je ale přesněji jeden z kultivarů hruškojeřábu ouškatého. Už z názvu rostliny lze odvodit, že je to mezirodový kříženec, a to hrušně obecné a jeřábu muku. Strom je až 15 m vysoký, má bohatá chocholičnatá květenství a dává malé plody podobné hruškám.
V našem sadu roste Tatarka vysazená v roce 2019 poměrně bujně, zřejmě jí nevadí jílovitá půda, naopak vypadá, že se jí v ní líbí →
Přestože se uvádí, že Tatarka plodí až za sedm nebo deset let po výsadbě, tato tříletá plodila už letos na podzim →
A my jsme v září mohli ochutnávat první plody. Po hrušni jsou plody sladké, po jeřábu poněkud moučnaté.
Aktuálně zasněžený sad s Tatarkou →
Hruškojeřáb ouškatý je zdravě rostoucí strom, který netrpí na rez hrušňovou. Má nesporně okrasnou hodnotu a dalším nezanedbatelným plusem jsou jedlé plody, které se sklízí v polovině září. Jsou vhodné ke zpracování, ale pokud si hruštičky chceme vychutnat, neměli bychom otálet, brzy moučnatí.
O Tatarce také v příspěvku: vyber-ovocnych-druhu-v-sadu
© 2024 My a zahrada
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑