Hruškojeřáb ouškatý je u nás spíše známý pod názvem Tatarova hrušeň neboli Tatarka. Tatarova hrušeň je ale přesněji jeden z kultivarů hruškojeřábu ouškatého. Už z názvu rostliny lze odvodit, že je to mezirodový kříženec, a to hrušně obecné a jeřábu muku. Strom je až 15 m vysoký, má bohatá chocholičnatá květenství a dává malé plody podobné hruškám.
V našem sadu roste Tatarka vysazená v roce 2019 poměrně bujně, zřejmě jí nevadí jílovitá půda, naopak vypadá, že se jí v ní líbí →
jaro 2022Tatarka se v květu vyrovná okrasným stromům
Přestože se uvádí, že Tatarka plodí až za sedm nebo deset let po výsadbě, tato tříletá plodila už letos na podzim →
září 2022plod hruškojeřábu ouškatého
A my jsme v září mohli ochutnávat první plody. Po hrušni jsou plody sladké, po jeřábu poněkud moučnaté.
Aktuálně zasněžený sad s Tatarkou →
prosinec 2022
Hruškojeřáb ouškatý je zdravě rostoucí strom, který netrpí na rez hrušňovou. Má nesporně okrasnou hodnotu a dalším nezanedbatelným plusem jsou jedlé plody, které se sklízí v polovině září. Jsou vhodné ke zpracování, ale pokud si hruštičky chceme vychutnat, neměli bychom otálet, brzy moučnatí.
Mavuň má nektar v dlouhé ostruze, proto na ní může hodovat jen hmyz s dlouhým sosákem, jako jsou motýli nebo včely →
Babočka na mavuni. Občas jsme při sání nektaru zahlédli i jiného motýla – z čeledi lišajovitých.
Mavuň červená Centranthus ruber má sivé lysé listy, v průběhu teplých měsíců rozkvétá purpurovými kvítky (vzácně bílými), doma je ve Středomoří, ale rozšířila se dál (například do Anglie, na Kanárské ostrovy, americké kontinenty). U nás ji najdeme v zahradách, ale občas vyběhne i za plot…
Jisté je, že se mavuni červené v našich zahradách daří. Rozšiřuje se semeny a zelené semenáčky pak vidíme na dalších a dalších příhodných místech, třeba ve šterkové nebo kůrové mulči. Dokonce jsou svěže zelené i v zimě, což může být naše plus, pokud rádi využíváme to, co zahrada/příroda nabízí ke snědku.
V domovině (zvláště na Sicílii) je mavuň oblíbená bylinka v kuchyni nebo léčivka. Z mladých listů se připravují saláty, pomazánky, přidávají se do polévek nebo se lístky připravují jako špenát. Takže semenáčky přijdou k chuti…
Mimo to, že mavuňposkytuje obživu motýlům a občas lidem, sluší jí to v zahradních výsadbách →
Růžové pucky mavuně ve společnosti tmavých hlaviček česneku a světle žlutých talířků řebříčku ↑
nebo ve směsi různých trvalek →
Růžově červená mavuň se svým bílým kultivarem rezonuje se špičatými hroty šalvějí a divizen →
Purpurové špičky mavuně u fialkové zdi korespondují s jejím odstínem. Sousední žluté drobné květy díky barevnému kontrastu žluté s fialovou před stěnou také nenásilně vyniknou →
Výsadby: Chelsea Flower Show
Na závěr varování. Mavuň byla zařazena mezi invazní druhy. V Katalogu problematických nepůvodních druhů rostlin (z roku 2024) je jako potenciálně nebezpečná rostlina uvedena mavuň červená a je zařazena mezi potenciálně invazivní rostliny. Na vhodném stanovišti se mavuň často a bohatě vysemeňuje. Nebezpečí její invaze hrozí na suchých, teplých stanovištích a je lépe se jí vzdát v blízkosti cenných stepních a skalních lokalit. Jako uvedená náhrada asi může fungovat zavinutka podvojná, její růžové kultivary, např. Monarda didyma ‚Pocahontas Pink´, ´Balbalmink´, ´Melua Rose´.
Následující výčet třešní vysázených v sadu je uspořádán podle doby zrání. Nejdříve zraje Rivan, u nás pravděpodobně začátkem června. Poslední plody budou na odrůdě Hedelfingenské, v polovině července. Vizualizace přibližuje umístění třešní – jsou v severní polovině sadu. Rivan a Hedelfingenská jsou dva z deseti stromů, které tvoří severní hranici sadu.
Rivan
Zraje koncem května až začátkem června, kalně fialově hnědá srdcovka, málo aromatická, dobrá chuť, růst poměrně bujný.
Moreau
Zraje v druhé polovině června, tmavá polochrupka, chuť výrazně třešňově kořenitá, růst stromu středně bujný.
Pohled na střední část sadu ze severu
Vlkova
Zraje koncem června, žlutá srdcovka s prosvítající červení, příjemná třešňová chuť, růst stromu bujný.
Dönissenova
Zraje po 10. červenci, žluté plody, chuť medově sladká, růst stromu středně bujný.
Cesta vedoucí od slivoní k jeřabinovému lesíku.
Hedelfingenská
Zraje kolem 15. července, tmavohnědá chrupka, chuť výborná, jemně kořenitá, růst stromu bujný.
V tomto sadu roste (zatím jako malý strom) také jedna višeň →
Višeň před jeřabinovým lesíkem.
Višeň Morela pozdní
Zraje v druhé polovině července, plody má temně rudé, lesklé, chuť je výborná, příjemně nakyslá, růst stromu středně bujný.
