Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu

Rubrika: Jedlé rostliny (Strana 2 z 5)

Kardinál žíhaný k upečení kardinálního koláče

Jablko Kardinál žíhaný je velmi stará odrůda. Máme ho ve starém sadu, kde roste jako strom s nahnutým kmenem →

jablko Kardinál žíhaný ve starém sadu (po ořezu před několika lety)

Náš Kardinál je asi 80letý, plodí v některých letech více a v jiných méně. Jablka jsou velká, dost typického tvaru – což mě těší, je to jedna z minima odrůd, které díky pomůcce – tvar „kardinálské čepice“ rozpoznávám. Jablko je totiž nahoře u stopky širší a ke kalichu se zužuje, kromě toho má viditelná žebra a jablko pak opravdu vzdáleně připomíná načechranou čepici. Červenožlutou čepici – má červené žíhaní na žlutém základu.

jablka s hladkou lesklou slupkou
široce žebernatý Kardinál žíhaný

Kardinál žíhaný má malý kalich – tmavý puntík na spodu jablka, který je zbytkem po květu, přesněji suchým zbytkem po zelených kališních lístcích, které v květu před několika měsíci podpíraly bílo-růžové korunní lístky →

kalich je malý v širší jamce
stopka je krátká a silná, stopečná jamka je paprsčitě rzivá

Jablko Kardinál žíhaný neboli Šálové, je velmi stará odrůda neznámého původu. Uvádí se, že stromy rostou křivě, ale zdravě a mají rozložitou korunu s rozkleslými větvemi. Dožívají se dlouhého věku. Předností odrůdy je malá náročnost na stanoviště a odolnost proti chorobám. Daří se jí dobře i ve vyšších a drsnějších polohách, chráněných před větry. Snáší zatravnění.

Jablka se sklízí v polovině září, dozrávají brzy po sklizni a vydrží do prosince, při dobrém skladování i déle. Hodí se především ke zpracování. Chuť jablka je sladce nakyslá; dužnina je kyprá, žlutobílá, i v lednu ještě pevná a to kupodivu i po upečení… koláč s Kardinálem byl moc dobrý, z velké části právě díky pevné konzistenci krájených kousků, kterým dodala výraznější chuť citronová šťáva. Při troše fantazie připomínal koláč s hruškami:)

Návod na kardinální koláč:

Zapékací formu na koláč nebo při větším množství jablek velkou dortovou formu vymažeme máslem. U jablek odstraníme jádřince a krájíme je i se slupkou na asi centimetrové kousky (nebo o něco větší). Ty nasypeme do formy a pokapeme citronem. V míse zamícháme tvaroh, cukr, vejce, pohanku a případně tolik mléka, abychom ještě tekutou směsí mohli přelít kousky jablek ve formě. Nakonec povrch posypeme čerstvou citronovou kůrou a šup s koláčem do trouby.

Suroviny na koláč:

3 – 6 Kardinálů

15 dkg mleté pohanky (nebo polohrubé mouky) s půlkou prášku do pečiva

12 dkg cukru

2 vejce

250 g tvarohu

1 bio citron

Přiměřeně mléka …


Zdroje k popisu odrůdy:

Václav Tetera a kolektiv: Ovoce Bílých Karpat, Veselí nad Moravou 2006

A. Dvořák, J. Vondráček, K. Kohout, J. Blažek: Jablka, Academia Praha 1976

Karel Kohout: Malá pomologie 1 jablka, SZN Praha 1960

Hruškojeřáb ouškatý – xSorbopyrus auricularis

Hruškojeřáb ouškatý je u nás spíše známý pod názvem Tatarova hrušeň neboli Tatarka. Tatarova hrušeň je ale přesněji jeden z kultivarů hruškojeřábu ouškatého. Už z názvu rostliny lze odvodit, že je to mezirodový kříženec, a to hrušně obecné a jeřábu muku. Strom je až 15 m vysoký, má bohatá chocholičnatá květenství a dává malé plody podobné hruškám.

V našem sadu roste Tatarka vysazená v roce 2019 poměrně bujně, zřejmě jí nevadí jílovitá půda, naopak vypadá, že se jí v ní líbí →

jaro 2022
Tatarka se v květu vyrovná okrasným stromům

Přestože se uvádí, že Tatarka plodí až za sedm nebo deset let po výsadbě, tato tříletá plodila už letos na podzim →

září 2022
plod hruškojeřábu ouškatého

A my jsme v září mohli ochutnávat první plody. Po hrušni jsou plody sladké, po jeřábu poněkud moučnaté.

Aktuálně zasněžený sad s Tatarkou →

prosinec 2022

Hruškojeřáb ouškatý je zdravě rostoucí strom, který netrpí na rez hrušňovou. Má nesporně okrasnou hodnotu a dalším nezanedbatelným plusem jsou jedlé plody, které se sklízí v polovině září. Jsou vhodné ke zpracování, ale pokud si hruštičky chceme vychutnat, neměli bychom otálet, brzy moučnatí.

O Tatarce také v příspěvku: vyber-ovocnych-druhu-v-sadu

Mavuň červená – motýlí bufet

Mavuň červená Centranthus ruber a hodující babočka bodláková Vanessa cardui  →

IMG_0472oom

Mavuň má nektar v dlouhé ostruze, proto na ní může hodovat jen hmyz s dlouhým sosákem, jako jsou motýli nebo včely

IMG_0475m
Babočka na mavuni. Občas jsme při sání nektaru zahlédli i jiného motýla – z čeledi lišajovitých.

Mavuň červená Centranthus ruber má sivé lysé listy, v průběhu teplých měsíců rozkvétá purpurovými kvítky (vzácně bílými), doma je ve Středomoří, ale rozšířila se dál (například do Anglie, na Kanárské ostrovy, americké kontinenty). U nás ji najdeme v zahradách, ale občas vyběhne i za plot…

Jisté je, že se mavuni červené v našich zahradách daří. Rozšiřuje se semeny a zelené semenáčky pak vidíme na dalších a dalších příhodných místech, třeba ve šterkové nebo kůrové mulči. Dokonce jsou svěže zelené i v zimě, což může být naše plus, pokud rádi využíváme to, co zahrada/příroda nabízí ke snědku.

V domovině (zvláště na Sicílii) je mavuň oblíbená bylinka v kuchyni nebo léčivka. Z mladých listů se připravují saláty, pomazánky, přidávají se do polévek nebo se lístky připravují jako špenát. Takže semenáčky přijdou k chuti…

K léčivým účinkům mavuně se něco můžeme dočíst na stránkách Bylinkové zahrady: Mavuň červená – bylinkovazahradavaltice.cz

Mimo to, že mavuň poskytuje obživu motýlům a občas lidem, sluší jí to v zahradních výsadbách →

IMG_3657m

Růžové pucky mavuně ve společnosti tmavých hlaviček česneku a světle žlutých talířků řebříčku

nebo ve směsi různých trvalek →

IMG_3654m

Růžově červená mavuň se svým bílým kultivarem rezonuje se špičatými hroty šalvějí a divizen →

IMG_3664om

Purpurové špičky mavuně u fialkové zdi korespondují s jejím odstínem. Sousední žluté drobné květy díky barevnému kontrastu žluté s fialovou před stěnou také nenásilně vyniknou →

IMG_3662m

Výsadby: Chelsea Flower Show

Na závěr varování. Mavuň byla zařazena mezi invazní druhy. V Katalogu problematických nepůvodních druhů rostlin (z roku 2024) je jako potenciálně nebezpečná rostlina uvedena mavuň červená a je zařazena mezi potenciálně invazivní rostliny. Na vhodném stanovišti se mavuň často a bohatě vysemeňuje. Nebezpečí její invaze hrozí na suchých, teplých stanovištích a je lépe se jí vzdát v blízkosti cenných stepních a skalních lokalit. Jako uvedená náhrada asi může fungovat zavinutka podvojná, její růžové kultivary, např. Monarda didyma ‚Pocahontas Pink´, ´Balbalmink´, ´Melua Rose´.

Informace:

https://ragopestuj.fzp.czu.cz/cs/r-18539-aktuality/katalog-problematickych-nepuvodnich-druhu-rostlin.html

Edice Průvodce přírodou: Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny.

CENTRANTHUS RUBER (L.) DC. – mavuň červená | BOTANY.cz

https://www.ireceptar.cz/zahrada/mavun-cervena-trvalka-20200610.html

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2025 My a zahrada

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑