Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu
Letošní úroda švestek vypadá nadějně, ale větve se jejich váhou hodně skláněly, až to vypadalo nebezpečně z hlediska ohrožení větví i plodů.
Proto jsme zkusili větve nejdřív podepírat, jenom to však nestačilo – všechny se podepřít nedaly. Tak jsme využili lanové vybavení a větve svázali →
A pod stromem teď hlídkuje naše Amálka →
Začátek vezmu zeširoka:)
V roce 2005 měla obec Horní Bludovice 670 let. Při té příležitosti vydala publikaci, ve které se zájemci mohou dočíst o historii obce. K nám brožura doputovala díky kamarádům, kteří si všimli, že je v ní psáno o slavném rodákovi z Prostředních Bludovic (dnes součást Horních Bludovic) – ovocnáři Pašíkovi. No a usoudili, že když jsme vysadili sad se starými odrůdami, tak jsme ti praví, koho by nějaký Pašík mohl zajímat… a nezmýlili se. Nás zaujal, ba přímo okouzlil sadař a štěpař František Pašík, který žil před více než 120 lety ve vesnici poblíž rozvíjející se industriální Ostravy.
František Pašík udělal pro Prostřední Bludovice veliký kus práce, jednak jako učitel, jednak jako nadšený pěstitel, školkař, štěpař, propagátor ovocných stromů nejen ve svém rodišti/bydlišti, ale i širokém okolí. Jak se zmiňuje výroční publikace, F. Pašík se v rámci vojenské služby ocitl ve východních Čechách u Hradce Hrálové. Tam viděl sady, rodící ovocné stromy, krásná stromořadí a úplně se nadchl. Slíbil si, že jestli se dožije konce války, tak po návratu bude doma pěstovat a rozšiřovat ovocné stromy. Což svědomitě plnil po zbytek života (zemřel v r. 1904 v 59 letech). Jeho syn, Karel Pašík, byl také úspěšný zahradník a ovocnář, dál rozvíjel nejen sadařství, ale vyšlechtil mimo jiné nové odrůdy jiřin, které byly jeho velkou vášní.
Oba Pašíkové, otec i syn, měli zásluhu na několika nových odrůdách jabloní. Nejen podle výše zmíněné výroční publikace, ale jak jsme postupně zjistili, také dle Lidové pomologie Josefa Vaňka, vyšlechtili několik odrůd: Pašíkovo jablko, Pašíkovo žíhané (zřejmě totožné s Pašíkovým), Pašíkovo citrónové a Drahného (semenáč Zlaté parmény zimní, už prý neexistující, jediný strom zničen na konci války v r. 1945).
Zdá se, že by mohly, pokud se zachovaly, existovat dvě odrůdy – Františkovo Pašíkovo a Karlovo Pašíkovo citrónové. A nastává pro nás nejnapínavější otázka – zachovala se někde do dnešních dnů jabloň s odrůdou Pašíkovo? Údajně mělo být v okolí Bludovic rozšířeno mnoho jabloní Pašíka staršího a pravděpodobně i v samotných Bludovicích. Nebo že by ani jeden strom nepřežil?
Syn Karel Pašík působil v Kravařích na Opavsku, kde by se snad mohly dochovat stromy s odrůdou Pašíkovo citrónové (ta vznikla z křížení Krasokvětu žlutého s Ananasovou renetou). Druhou Karlovu odrůdu hledat nemusíme, jablko Drahného se bohužel nedožilo konce války.
Jak je výše vidět, Františkovo Pašíkovo jablko je kříženec mezi Carem Alexandrem a Kasselskou renetou. Ve výše uvedeném popisu od J. Vaňka se dočteme, že strom by měl rodit časně zimní jablka „velmi příjemné navinulé chuti“. Jako bludovičtí patrioti hledáme starou jabloň od Františka Pašíka a z nálezu bychom měli obrovskou radost. Ale určitě nás potěší jakákoli jabloň, která by mohla být Pašíkova… ať už Františkova, nebo Karlova…
Jablko Kardinál žíhaný je velmi stará odrůda. Máme ho ve starém sadu, kde roste jako strom s nahnutým kmenem →
Náš Kardinál je asi 80letý, plodí v některých letech více a v jiných méně. Jablka jsou velká, dost typického tvaru – což mě těší, je to jedna z minima odrůd, které díky pomůcce – tvar „kardinálské čepice“ rozpoznávám. Jablko je totiž nahoře u stopky širší a ke kalichu se zužuje, kromě toho má viditelná žebra a jablko pak opravdu vzdáleně připomíná načechranou čepici. Červenožlutou čepici – má červené žíhaní na žlutém základu.
Kardinál žíhaný má malý kalich – tmavý puntík na spodu jablka, který je zbytkem po květu, přesněji suchým zbytkem po zelených kališních lístcích, které v květu před několika měsíci podpíraly bílo-růžové korunní lístky →
Jablko Kardinál žíhaný neboli Šálové, je velmi stará odrůda neznámého původu. Uvádí se, že stromy rostou křivě, ale zdravě a mají rozložitou korunu s rozkleslými větvemi. Dožívají se dlouhého věku. Předností odrůdy je malá náročnost na stanoviště a odolnost proti chorobám. Daří se jí dobře i ve vyšších a drsnějších polohách, chráněných před větry. Snáší zatravnění.
Jablka se sklízí v polovině září, dozrávají brzy po sklizni a vydrží do prosince, při dobrém skladování i déle. Hodí se především ke zpracování. Chuť jablka je sladce nakyslá; dužnina je kyprá, žlutobílá, i v lednu ještě pevná a to kupodivu i po upečení… koláč s Kardinálem byl moc dobrý, z velké části právě díky pevné konzistenci krájených kousků, kterým dodala výraznější chuť citronová šťáva. Při troše fantazie připomínal koláč s hruškami:)
Návod na kardinální koláč:
Zapékací formu na koláč nebo při větším množství jablek velkou dortovou formu vymažeme máslem. U jablek odstraníme jádřince a krájíme je i se slupkou na asi centimetrové kousky (nebo o něco větší). Ty nasypeme do formy a pokapeme citronem. V míse zamícháme tvaroh, cukr, vejce, pohanku a případně tolik mléka, abychom ještě tekutou směsí mohli přelít kousky jablek ve formě. Nakonec povrch posypeme čerstvou citronovou kůrou a šup s koláčem do trouby.
Suroviny na koláč:
3 – 6 Kardinálů
15 dkg mleté pohanky (nebo polohrubé mouky) s půlkou prášku do pečiva
12 dkg cukru
2 vejce
250 g tvarohu
1 bio citron
Přiměřeně mléka …
Zdroje k popisu odrůdy:
Václav Tetera a kolektiv: Ovoce Bílých Karpat, Veselí nad Moravou 2006
A. Dvořák, J. Vondráček, K. Kohout, J. Blažek: Jablka, Academia Praha 1976
Karel Kohout: Malá pomologie 1 jablka, SZN Praha 1960
© 2024 My a zahrada
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑