Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu

Rubrika: Jedlé rostliny (Strana 1 z 5)

Hrušeň z centra města: Předobrá

Dlouhou dobu nám vrtalo hlavou, co je to za výborné hrušky, které každé září plodí strom uprostřed města. Hrušky mají náramnou chuť, ale bohužel většina jich padá z výšky a pod stromem v trávě i na chodníku si na nich pochutnávají hlavně včely, vosy, motýli…

hrušeň s plody

Což je veliká škoda, pochutnat by si mohli i lidé. Snažili jsme se proto už před několika roky odebrat rouby a naroubovat je na semenáče hrušní. Několik malých stromků nám roste, ale v jílovité půdě rostou velmi zvolna, optimisticky řečeno. Abychom si citrónovo-sladkou šťavnatou chuť užili, byli jsme koncem září na nedělním lovu v centru Ostravy. K naší velké radosti se pak o týden později na podzimní Floře Olomouc u stánku Českého svazu ochránců přírody podařilo odrůdu určit. Pomologové Vojtěch Ptáček s kolegou dohledali, že se jedná o plody Předobré máslovky.

hrušeň Předobrá

Už v r. 1907 v Moravském ovoci začíná František Suchý popis máslovky Předobré slovy: „Již podle jména lze pozorovati, že zde běží o hrušku velejemnou, která jest mezi podzimními odrůdami nejdelikátnější.“ Uvádí to jako důvod, proč ji zařazuje do normálního výběru ovocných odrůd. Dalším důvodem pro zařazení do sortimentu je i vitalita stromu, který roste živě s rovným silným kmenem a je zdravý, netrpí nemocemi a má každoroční úrodu. Potřebuje růst v teplé, výživné, dostatečně vlhké půdě na teplém, chráněném místě… jak je vidět, našemu exempláři hrušně se výborně daří v mikroklimatu centra města (a kde sama sebe hnojí svými plody).

Plody bývají středně veliké, nesouměrně kuželovité, ke straně stlačené, baňaté. Barva hrušek je nazelenalá až zlatožlutá, jejich povrch je jemně skořicově rzivý. Celá hruška (slupka i dužnina) je velmi jemná, dužnina navíc máslovitá, šťavnatá. Chuť je libě kořeněná a pikantně navinule sladká, výrazná. V době zralosti – přelom září, říjen – je to doslova zakuskoidní ovoce; ale i tvrdší hrušky, ještě před plnou zralostí, jsou jedlé, s typickou sladko-citronovou příchutí.

Jádřinec má malé komory, bývá v nich po dvou téměř černých jádrech.

Jan Říha v Českém ovoci I. Hrušky (1937) udává, že je Předobrá původem z Francie z oblasti Anjou, vznikla společným vysazením Děkanky zimní, Angoulêmské a Gros Blanquet v první polovině 19.stol. Z Čech ji uvádí v zahradách Pomologického ústavu v Troji. Jak se zdá, nebyla u nás odrůda nikdy příliš rozšířená. Recentně můžeme dohledat na stránkách ČSOP stareodrudy.cz výskyt Předobré v jednom sadu u Karlových Varů.

Skvělou chuť hrušek v názvu vystihuje nejen čeština, ale také němčina: ´Hochfeinebutterbirne´. Mimořádné chuti si byli vědomi už v mateřské Francii, neboť novou hrušku nazvali ´Beurré Superfine´, a že tam vyšlechtili mnoho a mnoho odrůd hrušní!

Navzdory tomu, že je Předobrá máslovka stará francouzská odrůda, která u nás pravděpodobně nikdy nebyla hojně vysazována, možná se s ní v budoucnu budeme setkávat častěji. Pokud se nadchneme, lze stromek sehnat. Po domluvě ji množí Stanislav Boček vysokokmeny.cz a na e-shopu ji aktuálně nabízí školka skolkabilekarpaty.cz .

Použitá literatura:

František Suchý: Moravské ovoce

Jan Říha: České ovoce I, Hrušky

Josef Vaněk: Lidová pomologie II, 100 Hrušek

Černík, Boček, Večeřa: Malá pomologie 2, Hrušky

Foto:

autorka

Zabezpečení větví slivoně před rozlomením

Letošní úroda švestek vypadá nadějně, ale větve se jejich váhou hodně skláněly, až to vypadalo nebezpečně z hlediska ohrožení větví i plodů.

Proto jsme zkusili větve nejdřív podepírat, jenom to však nestačilo – všechny se podepřít nedaly. Tak jsme využili lanové vybavení a větve svázali →

Podepřené a svázané větve slivoně s hojnou úrodou zatím zelených plodů
Pohled do koruny stromu na vazby

A pod stromem teď hlídkuje naše Amálka →

Hledáme Pašíkovo jablko

Začátek vezmu zeširoka:)

V roce 2005 měla obec Horní Bludovice 670 let. Při té příležitosti vydala publikaci, ve které se zájemci mohou dočíst o historii obce. K nám brožura doputovala díky kamarádům, kteří si všimli, že je v ní psáno o slavném rodákovi z Prostředních Bludovic (dnes součást Horních Bludovic) – ovocnáři Pašíkovi. No a usoudili, že když jsme vysadili sad se starými odrůdami, tak jsme ti praví, koho by nějaký Pašík mohl zajímat… a nezmýlili se. Nás zaujal, ba přímo okouzlil sadař a štěpař František Pašík, který žil před více než 120 lety ve vesnici poblíž rozvíjející se industriální Ostravy.

František Pašík udělal pro Prostřední Bludovice veliký kus práce, jednak jako učitel, jednak jako nadšený pěstitel, školkař, štěpař, propagátor ovocných stromů nejen ve svém rodišti/bydlišti, ale i širokém okolí. Jak se zmiňuje výroční publikace, F. Pašík se v rámci vojenské služby ocitl ve východních Čechách u Hradce Hrálové. Tam viděl sady, rodící ovocné stromy, krásná stromořadí a úplně se nadchl. Slíbil si, že jestli se dožije konce války, tak po návratu bude doma pěstovat a rozšiřovat ovocné stromy. Což svědomitě plnil po zbytek života (zemřel v r. 1904 v 59 letech). Jeho syn, Karel Pašík, byl také úspěšný zahradník a ovocnář, dál rozvíjel nejen sadařství, ale vyšlechtil mimo jiné nové odrůdy jiřin, které byly jeho velkou vášní.

Josef Vaněk, Čs. lidová pomologie VII, 1940

Oba Pašíkové, otec i syn, měli zásluhu na několika nových odrůdách jabloní. Nejen podle výše zmíněné výroční publikace, ale jak jsme postupně zjistili, také dle Lidové pomologie Josefa Vaňka, vyšlechtili několik odrůd: Pašíkovo jablko, Pašíkovo žíhané (zřejmě totožné s Pašíkovým jablkem), Pašíkovo citrónové a Drahného (semenáč Zlaté parmény zimní, už prý neexistující, jediný strom zničen na konci války v r. 1945).

Zdá se, že by mohly, pokud se zachovaly, existovat dvě odrůdy – Františkovo Pašíkovo a Karlovo Pašíkovo citrónové. A nastává pro nás nejnapínavější otázka – zachovala se někde do dnešních dnů jabloň s odrůdou Pašíkovo? Údajně mělo být v okolí Bludovic rozšířeno mnoho jabloní Pašíka staršího a pravděpodobně i v samotných Bludovicích. Nebo že by ani jeden strom nepřežil?

Syn Karel Pašík působil v Kravařích na Opavsku, kde by se snad mohly dochovat stromy s odrůdou Pašíkovo citrónové (ta vznikla z křížení Krasokvětu žlutého s Ananasovou renetou). Druhou Karlovu odrůdu hledat nemusíme, jablko Drahného se bohužel nedožilo konce války.

Josef Vaněk, Čs. lidová pomologie VII, 1940

Dostupné na: stareodrudy.cz

Jak je výše vidět, Františkovo Pašíkovo jablko je kříženec mezi Carem Alexandrem a Kasselskou renetou. Ve výše uvedeném popisu od J. Vaňka se dočteme, že strom by měl rodit časně zimní jablka „velmi příjemné navinulé chuti“. Jako bludovičtí patrioti hledáme starou jabloň od Františka Pašíka a z nálezu bychom měli obrovskou radost. Ale určitě nás potěší jakákoli jabloň, která by mohla být Pašíkova… ať už Františkova, nebo Karlova…

« Starší příspěvky

© 2025 My a zahrada

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑