Jak úspěšně navrhnout úzkou a dlouhou zahradu

Čas od času ke mně připutuje úkol vypořádat se s dlouhým pozemkem, na jehož jednom konci stojí dům a druhý konec pozemku je téměř v nedohlednu, zato jeho šířka o mnoho nepřekračuje šířku domu, jako v případě této zahrady:

Tato zahrada má výhodu ve své velikosti, nicméně stále je zapotřebí vyřešit nedostatky dlouhého pozemku:

→ aby zahrada nepůsobila dojmem tunelu;

→ aby byly využity všechny části zahrady, i ta nejvzdálenější od domu;

K těmto úkolům se přidávají přání majitelů:

→ aby bylo vytvořeno soukromí vzhledem k sousedním pozemkům;

→ aby zahrada plnila specifické funkce – hezká na pohled, byl v ní hrací koutek pro dítě, měla pár ovocných stromů a keřů, u domu je zapotřebí kůlny;

→ aby zahrada, která se nachází na kopci, byla chráněna před větry, především místa posezení;

→ aby část zahrady byla v japonském stylu;

→ aby výsadba byla především z keřů, mohou být vysázeny i stromy a trávy, květiny minimálně.

Z několika variant, jak by zahrada mohla vypadat, majitelé vybrali následující:

Dlouhá část zahrady za domem je rozdělena přibližně na třetiny. Vznik těchto zahradních oddílů dovoluje vtáhnout rostliny dovnitř plochy, upoutat pozornost na tvar a osázení a tím přerušit dojem koridoru.

První třetina u domu je okrasná a nejvýraznějším prvkem je chodník vinoucí se mezi záhony. Konečná podoba chodníku a štěrkových záhonů je výsledkem diskuzí s majiteli a začlenění jejich konkrétní představy, jak má cesta mezi terasou a zahradním domkem vypadat. Ten je postaven v exponovaném místě průhledu mezi sousedními pozemky a je obklopen stálezelenými keři, které mají stejnou funkci včetně okrasné. Zahradní domek je spojen s terasou cestou z nepravidelných plochých kamenů a kolem jsou umístěny štěrkové záhony, kopírující vlnovku cesty.  Na záhonech jsou vysázeny zakrslé jehličnany nebo malé keříky s červenými listy nebo květy. Terasa, která je součástí domu, je obklopena keřovou výsadbou, ze směru větrů je chráněna skupinou sloupovitých borovic s keři leukote. Výhled z terasy do zahrady rozděluje pilíř, který bylo nutné začlenit do koncepce. Snad se to zdařilo i za pomoci vysázených trav a javoru, a poskytnutím dvojí scenérie: vpravo od pilíře je výsadba v japonském duchu (javory, borovice, velkolisté hortenzie) a vlevo výhled do zahrady na dva sloupovité buky vymezující průchod do dětského koutku.

Druhá třetina je tvořena výsadbou keřů ve tvaru C a vytváří tak zákoutí pro různé aktivity – posezení, hry, je možné zde dodat ohniště, nebo v budoucnu vystavět bazén či vodní nádrž. Prostor uzavírá rovná řada krycích keřů a před nimi vysázené dva vysoké stromy, které by v takto velké zahradě neměly chybět – dodávají jí výšku a zároveň letní polední stín. Byl vybrán zmarličník japonský, kterému nevadí snížené občas vlhčí místo. Mezi stromy může být natažena houpací síť, po obou stranách vysokých stromů rostou menší, krásně kvetoucí stromy – dřín květnatý a muchovník. Od dvou buků vede „tajná“ pěšinka do poněkud skrytého dětského koutku. (Dítě je mladšího školního věku, hrací místo už nemusí být pod přímým dohledem.)

Poslední třetinu tvoří užitková část s jabloněmi, třešněmi, hrušněmi, rybízy, malinami, záhonem pro jahody a hrášek a cokoli, co si majitelé budou přát pěstovat. Místa je zde dost i pro několik kompostérů a je zde volný výhled přes pole do krajiny.

V okolí domu je několik samostatných skupin stromů a keřů, které mají zakrývat pohled do okna ložnice z jedné boční stravy, omezit foukání větrů na terasu a omezit pohled do okna kuchyně z druhé boční strany domu a také zakrýt betonovou zeď a zároveň tím vytvořit pěkný výhled z kuchyně na straně třetí, vstupní. Těmito skupinkami borovic a cypřišků se dům zarámuje a vzniká příjemný vstupní prostor.

Borovice podsazené stálezelenými keři leukote před oknem z kuchyně a před terasou. V pozadí vysázené keře do tvaru C a za nimi sad.

Okno do ložnice zakryté cypřišky nutkajskými s rododendronem. V poslední třetině zadní části je vidět sad, ovocné keře i záhon pro zeleninu.

Vstupní část zahrady; z okna kuchyně je výhled na magnolii, stálezelené bobkovišně, sloupovité borovice a žlutolisté dřišťály. Pod oknem kuchyně je záhon se směsí vřesů, vřesovců a plazivých jalovců. Kolem vydlážděného parkingu rostliny kromě trávy nejsou, neboť se zde v zimě nahrnuje sníh z dlažby.

Pohled na oblouky keřů s dětským koutem, se stromy po stranách. Od sloupovitých buků vybíhá řada svíd bílých, kterou končí výhled z domu. Aby byl výhled zajímavý celý rok, jsou vybrány svídy s bíle panašovanými listy během vegetace a červenými větvemi pro zimní přitažlivost.

Pohled z opačné strany – jsou vidět zmarličníky, jejichž listí na podzim voní po buchtách a dřín květnatý vlevo na obr.,  v oblouku keřů jsou vysázeny na jaře vonící kaliny a pustoryly.

Zákoutí s tvarovaným zimostrázem schované za obloukem z  meruzalek, jalovců, magnolie a stříbrnolistých jeřábů nebo hrušní. Místo tvarovaného keře tady může být jiný výtvarný doplněk – plastika, váza, pítko, apod.

Pilíř rozděluje výhled na vzdálenější buky a bližší japonské zátiší. Časně zjara pokvete magnolie za japonskou lampou.

Za pilířem je půlkruhový štěrkový záhon, v něm trávy a červenolistý vyšší kultivar javoru dlanitolistého. Mezi borovicemi a pilířem je výhled na záhon s několika různými kultivary javoru dlanitolistého, žlutolistým javorem japonským, hortenziemi a červenolistým bezem.

Zahradní domek uprostřed stálezelených keřů (bobkovišně vlevo, kaliny vrásčitolisté vpravo) a štěrkové záhony s vřesi, vřesovci, zakrslými kultivary smrku a červenolistým dřišťálem malého vzrůstu.

Při výběru keřů je dávána přednost bíle kvetoucím druhům (např. v okolí domu magnolie, hortenzie, kaliny, svídy, tavolníky, příp. bobkovišně). Výjimku u domu tvoří malé vřesy a vřesovce pro kontrast se světlým štěrkem nebo domem. Více je využito barvy listů červenolistých kultivarů (javory, dřišťály, ruje), střídmě i žlutolistých (javor, dřišťály).

V zimním období budou působivé jehličnany, bobkovišně a leukote, červené bezlisté větve svíd nebo červené plody kaliny obecné.