My a zahrada

Ukázky, nápady a komentáře, jak vytvořit současnou zahradu

Archiv rubriky: Svět kaktusů

Když se řekne kaktus II – návod na péči

Autor: Pavel Klouda

Pokračování prvního dílu článku Když se řekne kaktus:

Místo

Tchýnin jazyk přežije i v koutě (a představte si, že jde o sukulent, podobně jako sukulenty jsou i kaktusy, které ovšem v koutě vegetovat nebudou), africké fialce bude dobře na severním okně. A kaktusu? Už víme – ideálně na jižním nebo jihovýchodním okně. A pokud máme k dispozici balkón, ještě lépe, nemluvě o vlastnictví zahradního skleníku či pařeniště, kdy bychom měli vyhráno. Může škodit nadbytek sluníčka? Může. Když sami poprvé vyjdeme na delší dobu na ostré slunce, spálíme se. Totéž se může přihodit i našemu kaktusu. I on má pokožku citlivou, pokud předchozí období spočíval někde ve stínu a přítmí. Když se k tomu přidá stojatý vzduch, pokud nevětráme, je dílo zkázy dokonáno. Lehké začervenání nevadí, ale při vytvoření šedavých a hnědých strupů na osvětlené straně kaktusu jde už o popáleniny, které, pokud rostlinu nezahubí, pak ji na dlouhá léta esteticky poškodí. Takže přivykejme kaktus na slunce zvolna, třeba zpočátku pomocí krytu z hedvábného papíru.

Zimování

Drtivá většina kaktusů bude mít v našich podmínkách problém s nedostatkem světla. Tento problém ovšem nemusíme mít v létě, kdy jde jen o nalezení správného místa, jak je uvedeno výše. Ale v zimě? V zimě světlo není. To málo paprsků v krátkém zimním dni je pro kaktus hotová tma. A proto v tomto období kaktusy nesmí vegetovat. Tehdy záleží na umístění kaktusu jedině z pohledu jeho pohodlného odpočinku. Hlavně nespat ve vlhku, to nesvědčí nikomu. A při jaké teplotě? To už je dobré vědět, zda jde o přítele z hor nebo vyprahlých polopouští, kdy je ideální chladno. Zatímco takový Brazilec či Kubánec je přímo vděčný za pokojovou teplotu. Důležité je vědět, že když spím, tak nepiju. Vy si to můžete dovolit, ale váš host nikoliv, na WC nemůže a zbytečná voda znamená nebezpečí probuzení nebo hniloby. A probudit se v zimě? To vede k vegetaci bez potřebného světla. Kaktus místo obvyklého tvaru vytvoří pitvornou špičku, která se dere nahoru za světlem a protože je nenachází, tvar kaktusu se stále více deformuje. Změna je nevratná a záchrana je možná jen seříznutím a zdlouhavým čekáním, že za příhodných podmínek získáme odnože, které od kaktusu oddělíme a vypěstujeme si rostliny nové. Takže zimní odpočinek rostlin znamená nulovou zálivku a vhodnou teplotu. Spát lze i bez přikrývky. Pokud se rozhodneme kaktus přezimovat bez květináče i zeminy, je to možné. Doporučit lze zkrácení kořínků, obalení těla novinami a umístění rostliny do krabice nastojato.

Substrát

Nyní již víme hodně o správném umístění kaktusu i periodicitě jeho vegetace. Věnujme se “žaludku” našeho hosta. Věřte, že vybíravý nebude. Mezi pijany nepatří a jídla moc nepojí. Spíš dejme pozor na to, v čem budeme servírovat. Když to přeložíme do řeči našeho hosta, tak vesměs miluje dobře propustnou zeminu. S hrubším nespékavým pískem a propařenou zahradní zeminou, jen opatrnou dávkou humusu v podobě rašeliny. Nechceme-li se s něčím takovým míchat, znamená to koupit si substrát pro kaktusy ve specializovaném obchodě. Květináč nevolme o moc větší než je obvod kaktusu.

Zálivka

Vodu dáme tedy, když je náš host na suchu. Pokud je ještě vlhký substrát, nezaléváme. A pokud si nejsme jisti? Tak raději ještě dva tři dny počkáme. Ono totiž chřadnutí a zdánlivé usychání kaktusu nebývá způsobeno nedostatkem vody, ale jejím přebytkem. Proč? Uhnijí kořínky a hniloba odspodu začíná vstupovat dovnitř rostliny. Ta může vypadat ještě dobře. Časem trochu svraskale a nenapitě. Tak ji dáme další vodu a dílo zkázy je dokonáno. Správná je tedy o nárazovitá zálivka po předchozím proschnutí, a to jen v období vegetace.

Hnojení

A jak je to s potravou? Tou jsou pro kaktus potřebné živiny. Zemina jich obsahuje omezené množství, proto se musí občas doplnit v zálivce. Ale kaktus není zelí a nemusí příliš prvku, který vede k rychlému růstu zelených částí – dusíku. Zato fosforu, který podporuje kvetení, a draslíku, který podporuje vyzrávání pletiv, toho má raději více. Proto dáme přednost hnojivu, které obsahuje vhodný poměr těchto živin – například oblíbený Kristalon plod a květ. Každopádně potřeby na živiny jsou pro kaktusy relativně nízké, takže nehnojme každý týden jako pelargónie v truhlíku, ale tak 3 x během vegetace.

Budete-li se řídit těmito radami, pak neuděláte chybu. A jak si nového pichlavého přítele najít? Osobně bych doporučil poradit se s nějakým zkušeným pěstitelem – kaktusářem, který dokáže pro vaše podmínky doporučit ideální druhy. Pak budete spokojeni vy a budete vás zvláště těšit, když vám kaktus pravidelně každým rokem vykvete. To bude jeho poděkování za vaši péči.

 

Autor Pavel Klouda www.pavko.cz/c je dlouholetým členem Klubu kaktusářů Ostrava a správce webových stránek klubu.

Uebelmannnia pectinifera v. pseudopectinifera

 

Foto: autor

 

 

Když se řekne kaktus I

Autor: Pavel Klouda

Rodilý Mexičan Aztekium hintoni

 

Vyslovte ty dvě slabiky a zkuste se na okamžik zastavit před čtením dalších odstavců, zavřít oči a nechat volné pole své fantazii. Možná se vám vybaví vzpomínka na exotickou dovolenou, kde si pichlavé opuncie bez problémů poradily se suchým pískem poblíž pláže a vytvořily romantickou dekoraci vaší každodenní cesty za osvěžením mezi hotelem a mořskými vlnami. Možná se vám vybaví vzpomínka na okno u babičky, na němž si bizarní pichlavá rostlina prosazovala každé léto své výsadní postavení celou sérií bílých květů neuvěřitelně rozměrných vůči svému tělu, z něhož vyrůstaly. Škoda, že kvetly tak krátce. Nebo si možná vzpomenete úplně prostě na loňskou návštěvu hobymarketu, ve kterém jste se nechali zlákat nabídkou rozkvetlých pichláčků, a jeden z nich se stal součástí suvenýrů a ozdůbek na poličce ve vašem bytě. Kaktus postupně chřadnul, ať jste jej zalévali sebevíc. Jen květy vydržely, jednoduše proto, že to byly připíchnuté květy slaměnek, které se tvářily jako květy kaktusu vlastní.

Raději zanechme těchto představ nebo jim podobných, protože představa je něco pomíjivého a kaktus, ten ve spojení s pomíjivostí nemá místo. Kaktus žije roky, desítky let a měl by přežít svého majitele. Lépe by bylo hledat důvody, proč si tak libuje někde v písku u pláže, když tam běžně bývá horko k zalknutí, proč i na tom okně u babičky projevoval vděk za dobré podmínky svým pravidelným kvetením a proč na té poličce vedle nesmyslů z dovolených odešel ze světa a skončil v koši na smetí.

Když srovnáte jejich umístění, přijdete na to, že stačí poměrně málo, aby se tento host v domě dobře zabydlel a nebyl jen krátkodobým návštěvníkem. Stěží doma vykouzlíte zákoutí podobné písečné pláži. Ale místo na okně, kam alespoň půl dne dopadají sluneční paprsky, pravděpodobně ve svém příbytku objevíte. A to už máte zpola vyhráno.

Argentinec v červeném Gymnocalycium baldianum

 

„Odkud přicházíš, odkud jsi?“ Tato otázka by měla padnout a očekávaná odpověď by měla být známa před pozváním pichlavého přítele do domu. Při znalosti správné odpovědi můžeme tohoto hosta potěšit tím, co má rád a co potřebuje, protože nejen jeho správným umístěním mu uděláte dobře. Vždyť chcete, aby se z něj stal trvalý obyvatel vašeho obydlí a sdílel s vámi vaše každodenní starosti. Jak mohou znít odpovědi? Velmi rozmanitě. A proto musí být náležitá i vaše reakce na ně.

Několik těchto až konfrontačních odpovědí si vyslechněme. „Tak odkud přicházíš?“

Kaktus A: „Jsem rodilý Mexičan. Jsem zvyklý na slunce a moc u nás neprší. Už se stalo, že nezapršelo celý rok.“

Kaktus B: „U nás v Argentině, tam bývá taky pěkně horko, i když v noci občas klepeme kosu. Sem tam se tu přežene slejvák, ale tak často jako u vás v Česku to není.“

Kaktus C: “To na úpatí And máme docela krušné podmínky, zaprší nám výjimečně, ale ty ranní mlhy, ty jsou nejlepším osvěžením.”

Kaktus D: “Jó, v Brazílii máme teploučko, a to po celý rok. A ani toho sucha není tolik.”

Kaktus E: “Tak to my v Nevadě vydržíme sucho i mráz.”

Jemný cizinec z And Islaya islayensis

 

Vidíte? Kaktus prostě není jako kaktus. Vždyť je nalezneme od jižní Kanady přes kaktusový ráj Mexika až po Patagonii. Jsou jich spousty rodů a druhů, a když se některým zavděčíme určitými podmínkami, jiným to moc nevyhovuje a můžeme jim i ublížit. Ale není to zase taková věda. Vždyť i běžné pokojové kytky pocházejí z nejrůznějších koutů světa a hledáme pro ně také jejich ideální místo a způsob pěstování…

Brazilec Melocactus brederooianus

 

O tom, že péče o malé pichlavé krasavce není zase tak náročná a zvládneme ji při troše pozornosti a snahy i my, laici, se přesvědčíme v druhém dílu článku Když se řekne kaktus.

Autor Pavel Klouda www.pavko.cz/c je dlouholetým členem Klubu kaktusářů Ostrava a správce webových stránek klubu.

Host z Nevadské pouště Echinocereus mojavensis

 

Foto: autor

 

Krásný svět kaktusů

Musím říct, že ačkoli dávám přednost zahradám a aranžování a kombinaci kytek ve větším měřítku, tak z malého něžného kvítku na pichlavém tlustém stonku jsem unešená. A co teprve ze záplavy takových kvítků na fotografiích nadšeného kaktusáře Pavla Kloudy, z té křehké dokonalé krásy se tají dech…

Jsou překrásné, a další si můžeme prohlédnout na stránkách www.pavko.cz. Najdeme na nich také odkaz na Klub kaktusářů v Ostravě, jestliže nás fota natolik okouzlila a my sami se chceme podílet na pěstování suchomilných pichláčků.

Foto: Pavel Klouda

© 2019 My a zahrada

Theme by Anders NorenUp ↑